Tak tu máme první televizor s dvojicí tunerů, resp. lépe řečeno „se zdvojenými tunery“. Po dvou jsou jak u DVB-S/S2, tak u DVB-C/C2 a také u DVB-T. Společně s tunerem analogovým jich tak máme plných sedm a konečně tak plochý televizor umí to, co můj pomalu patnáct let starý, mimochodem stále špičkový, televizor Sony za asi šedesát tisíc. Jak vidíte, i cena je pomalu podobná…
Možná si ale stále myslíte, že PiP je vlastně obraz v grafice, tedy dva „kanály“ z nichž jeden je brán z televizního tuneru a druhý pochází z nějakého vstupu televizoru. Právě tohle bylo jeden čas oblíbené „nakukávací“ téma celé řady výrobců. PiP, tedy Picture in Picture (obraz v obraze) byl ale vždy míněn jako dva živé obrazy současně hrající vedle sebe a pocházející ze dvou různých televizních kanálů a tudíž i tunerů. Zvuk byl vzat z aktuálního kanálu, ale co si vzpomínám (možná chybně), některé přístroje uměly do sluchátek pustit zvuk z druhého tuneru. V případě tohoto Panasoniku tomu ale tak není. Zvuk pochází pouze z aktuálně zobrazeného kanálu, a to i v případě sluchátkového výstupu. Nicméně exkluzivní přístroj za 57.990 Kč má konečně výbavu, jakou má mít. A je jí tolik, že další už snad ani neexistuje. Tady jste opravdu na maximu, pokud nepočítám absenci tuneru DVB-T2, o kterém se sice jedná, ale zatím ho WT60 nemá.
Z gruntu vzato, je zabudována obrazovka typu IPS s těmi nejširšími pohledovými úhly (178°), kamera nejen pro Skype zajímavě vyskakující nad horním rámem, takže nijak neruší nádherný design, pasivní 3D, otevřený i widgetový přístup na web a ovládání přes aplikaci Viera Remote 2. Ta navíc umožňuje sledování jiného televizního kanálu na telefonu či tabletu a je tu například i možnost přímého zrcadlení obrazu k čemuž potřebujete technologii Wi-Fi Miracast. Tou nejpříjemnější volbou, alespoň pro mě, je nezávislé zobrazení dvou televizních kanálů na panelu. Můžete je vidět například i na plně definovatelné domácí obrazovce My Home Screen, která skutečně stojí za to! Na rozdíl od drtivé většiny konkurence se dokonce i chytře chová.
V ceně – jak je zvykem v nejvyšší třídě – dostanete i dva dálkové ovladače. Jeden klasických tvarů, ale podsvícený, druhý určený pouze pro základní funkce, ale vybavený dotykovou ploškou pro práci typicky s webovými stránkami (Touch Pad Controller). Mimochodem díky rozpoznávání tváře přes zabudovanou kameru můžete mít vaši vlastní domácí obrazovku nastavenu automaticky hned po zapnutí televizoru. Díky hlasovému ovládání pak můžete navíc také informace vyhledávat, a to všude možně, včetně webu. To rovněž není zvykem. Bezproblémově funguje také HbbTV na stanicích České televize, která přes něj právě v době, kdy vychází tento článek nabízí i iVysílání, tedy vstup do archivu.
Jak vidíte, výbava je opravdu na úrovni a něco takového jsme minulý rok neměli šanci na trhu najít. Mimochodem dva tunery najdete i v nižší řadě DT60, kterou můžete zakoupit v širším rozmezí úhlopříček.
Díky bezrámovému designu se obraz jakoby vznáší. Spodní okraj lemuje osvětlená průhledná lišta (dá se vypnout), ovládání je na pravém boku s tlačítky umístěnými na zadní straně, a to včetně elektronického vypínače. Vstupy a výstupy najdete na levém boku, ale nepočítejte typicky s VGA (D-Sub). Ultratenký design si také vyžádal nestandardní konektory, adaptérové propojky dostanete v ceně.
Instalace prakticky kompletní
I při 119 cm úhlopříčky je vybalení z krabice hračkou. Panel je převelice tenký (32 mm) a převelice lehký (12,5 kg), takže se s ním velice snadno manipuluje. To už je pomalu těžší – vzhledem k rozměrům – kovovo-plastový podstavec veskrze speciálního stylu vážící 4 kg. Jeho smontování, resp. připojení k panelu je snadné, protože dorazí v prakticky zkompletované podobě a stačí jen přišroubovat napojení na panel. Po zapnutí následují obvyklé volby mezi nimiž hned z kraje narazíte na představení některých funkcí televizoru, což je určitě šikovné.
Součástí instalace je také připojení televizoru k domácí síti, resp. k internetu, včetně ověření jeho funkčnosti. Pak už následuje instalace tunerů, kde můžete – v rámci jedné obrazovky – zatrhnout všechny, které požadujete, tedy včetně satelitu. Na výběr dostáváte mezi dvěma a jedním satelitním tunerem (DVB-S/S2 se instaluje jako první) a pokud jako já odmáčknete jeden tuner a DiSEqC, zkontroluje si televizor připojená LNB a zobrazí vám nalezené družice. U mě se našly všechny tři a v rámci testu jsem se také jal všechny tři instalovat, což samozřejmě „pár“ desítek minut trvá. Hned poté se automaticky naladí DVB-T, následuje párování dotykového ovladače a ještě před závěrem instalace můžete spustit seznámení s funkcemi televizoru. Na úplný závěr si pak můžete ještě vybrat domácí obrazovku, kterou si kdykoli později můžete změnit podle svého, nebo zvolit prosté zobrazení kanálu na celou obrazovku.
Přepnutí mezi tunery uděláte například tlačítkem „TV“ na dálkovém ovladači nebo třeba přímo na domácí obrazovce. Tady nouzí trpět nebudete, což platí i o jednoduchém setřídění kanálů jak fyzickém, tak přes oblíbené.
A ještě poznámka k tunerům. Dvojici konektorů pro napojení satelitních anténních svodů doplňuje jeden pro pozemní/kabelový příjem, všechny pak vedou směrem dolů. Pro to, abyste mohli využívat zabudované dvojice DVB-T, resp. DVB-C/C2 nepotřebujete nic extra speciálního, ovšem pro satelitní tunery potřebujete dvojí svod. Já zatím takovouto infrastrukturu pro k dispozici nemám. Jak funguje opravdový PiP, tedy obraz v obraze z více tunerů, jsem proto vyzkoušel na DVB-T a jak uvidíte dále, přepínání je velice snadné. Vystačíte si povětšinou se šipkovými tlačítky a OK. Velikosti obou obrazů ovšem měnit nejde. Z nostalgie připomínám, že na mé staré CRT televizi to fungovalo…
Klasický dálkový ovladač s parádním rozložením a dobře čitelnými tlačítky doplňuje ještě jeden menší s dotykovou ploškou a mikrofonem pro hlasové ovládání.
Parádní ovládání
Klasické a pohodlné ovládání Panasoniku, což platí jak o menu v němž se dá kolovat, tak o výborném dálkovém ovladači, doplňuje ovladač s dotykovou ploškou a software Viera Remote 2 pro operační systém Android a iOS. Důraz na pohodlnost a jednoduchost je ale kladen všude a prakticky všude to také i platí, včetně volby Apps přes kterou se dostanete na internet, Skype, do EPG, menu nastavení atd. atd. Stručně řečeno do všeho, co televizor umí. Tomu říkám pořádně udělaný „Smart Hub“! Jen to Panasonic – jako obvykle – neumí prodat.
Oba ovladače mají výborné rozložení a dobře čitelná tlačítka, pro řízení multimédií slouží na tom klasickém samostatný blok s taktéž samostatnými tlačítky pro rychlé přetáčení a OK sloužící jako Pause/Play. V tuneru pak vyvolávající seznam naladěných kanálů. Může být něco lepšího?
EPG má dvojí náhled ‚pořady na šířku, resp. pořad pro jednu stanici na výšku) a na pořad se můžete nechat i upozornit. Jak ostatně vidíte. Dělá se to bohužel stále přes nahrávání…
Osmidenní EPG s obrazem, zvukem i nahráváním
EPG je dvojí a přepínáte se mezi ním jako obvykle přes tlačítko Guide. A protože jsme v nejvyšší sféře, můžete si přes něj pořad i nahrát a také se na něj nechat upozornit. Televizor se však neprobudí z pohotovostního režimu. Nahrávání funguje rovněž manuálně přes časovač, a to s plnou úpravou parametrů, včetně volby tuneru. Možná by bylo dobré i říci, že nějaký chytrák u Panasoniku vymyslel, že nahrávání budou mít jen nejvyšší modely. Nejspíše si ale neuvědomil, že to zároveň odnese i upozornění na pořad. Aby tedy bylo jasno: žádný letošní model televizoru Panasonic, který neumí nahrávat nezvládne upozornění na pořad. Vzhledem k absenci probuzení televizoru je ale asi stejně jedno. Bohužel tohle dnes zvládají televizory doslova za pár tisíc korun a firma by si nejspíše měla nechat udělat srovnávací studií (klidně ji zvládnu…).
Obraz i zvuk v EPG už letos pracuje, takže práce s ním je příjemnější a možnosti filtrování či výpisu určitých pořadů jsou tradičně obrovské. Nabídka se stahuje po vstupu na multiplex, tedy při pohybu po EPG, ale kanál se ve skutečnosti nepřepne, což je určitě správný přístup.
Dva tunery využijete například takto. Stačí zmáčknout tlačítko Home a vyvolat domovskou nabídku. Podle jejího nastavení pak vidíte vlevo aktuální kanál, který běží i se zvukem, vpravo pak náhled druhého kanálu, ovšem už bez zvuku, který nejde ani pustit do sluchátek. Oba kanály ale můžete mít i vedle sebe každý na polovině obrazovky a práce se dvěma tunery je opravdu na úrovni.
Extra funkce, především ale dva tunery
Možností dvou např. DVB-T tunerů nemusíte využívat jen v rámci televizoru. Jde to i jinak, a to prostřednictvím aplikace Viera Remote 2, kterou jsem také vyzkoušel a která mi poprvé na mé Wi-Fi síti fungovala se vším všudy. Televizor se sice nepřipojil „dvakrát“, tedy nenabídl mi připojení k síti „g“ a „n“, ale zjevně si vybral rychlejší variantu 802.11.
Bezproblémově mi tak pracovala funkce Swipe & Share, takže jsem na televizor mohl bezdrátově z mobilu Samsung Galaxy SII, resp. z levného Huawei Sonic, odeslat například fotografii, a fungovalo bezproblémově i živé televizní vysílání. Díky dvěma tunerům je to opravdová zábava. Zatímco na televizoru v obýváku běželo ČT 24 na DVB-T, na telefon jsem si nechal poslat ČT Sport z druhého tuneru DVB-T. To samé ale uděláte i s dalšími tunery, např. s DVB-S a potíže vyvstanou jen s HD kanály, které se nechovaly zcela ideálně (přepočítávání obrazovky). Je ale výbornou zprávou, že všechny tyto vyspělé funkce fungují a fungují bez potíží, navíc s velice snadným ovládáním nejen v případě aplikace Viera Remote 2, ale i při práci se dvěma tunery přímo na televizoru.
Párování dotykového ovladače je součástí instalace (dálkový ovladač takto opravdu vypadá). Můžete ho ale udělat kdykoli později. Trvá to jen chvilku a udělané je to velice dobře. Stačí se jen držet nápovědy.
Můžete si také spustit průvodce ovládáním, které vám možnosti ovladače názorně předvede, včetně hlasového ovládání (a vyhledávání na všemožných médiích) přes zabudovaný mikrofon. Ovšem zatím nikoli česky.Párování dotykového ovladače je poněkud otravné, ale je výtečně popsáno v nápovědě na obrazovce a tak netrvá nijak dlouho. Výsledek pak určitě stojí za to a co si můžete s ovladačem dovolit, vidíte hned po spárování na dvou následujících obrazovkách. Jinak ovlivníte ještě nastavení kurzoru, ale jde bohužel pouze o zapnutí „klepnutí“, které simuluje OK a úpravu citlivosti. Rychlost či akcelerace kurzoru se ovlivnit nedá.
Zabudováno je kupodivu i Bluetooth, ale je určeno pouze pro připojení klávesnice nebo jako audio výstup pro chytré zařízení. Myš pak připojíte přes USB.
Voleb na úpravu obrazu je asi tak milion. A někdy to televizor i potřebuje. Především je třeba vypnout polodynamický režim „Živá barva“ a následně si pohrát se žlutou a zelenou. Ale všeho do chuti. Upravíte opravdu cokoli, včetně nastavení úrovně černé či „jasnou bílou“.
Opravdová spousta možností nastavení
Přednastavených obrazových režimů je pět: Dynamický, Normální, Kino, Kino režim (špatně přeložená volba True Cinema, tedy Skutečné, nebo Opravdové, kino) a Uživatelský. V každém můžete ovlivnit například úroveň podsvícení, dále běžné volby jako kontrast, jas, sytost, teplotu barev, apod. V rozšířeném nastavení, které se objeví například v režimu True Cinema (Kino režim), pak upravíte úroveň černé, vyvážení na bílou, či ve dvou formách gama korekce. Je tu i Správa barev, která pro model RGB nabídne úpravu odstínu, sytosti a svítivosti. Narazíte tu ale také na „Podrobnější nastavení“, kde je totéž i pro tři další barvy: azurovou, purpurovou a žlutou . Vše pak ještě doplňuje volba „Rež. Profesionál (isfccc)“ v menu Nastavení, která uvolní další dva přednastavené „profi“ režimy, kterými je tento výrobce znám dlouhá léta. Jak vidíte, úprav je nejen nad míru obvyklou, ale snad až přehnaně, což samozřejmě míním jako vtip, protože je prostě nemusíte používat. Důležité také je, že kdykoli můžete obrazová nastavení snadno vrátit do původní podoby.
Zvukové režimy jsou čtyři (Standardní, Hudba, Okolní prostředí, Uživatel) a manuálně můžete upravit hloubky a výšky, zapnout si – ve třech režimech – virtuální zvuk a mj. nastavit i Zesílení hloubek, což může hodně pomoci, protože zvukový výkon je zanedbatelný a reproduktory nijak oslňující, což je dobře slyšet. Nechybí ani volba pro nastavení vzdálenosti od zdi a hlasový průvodce pro zrakově postižené. V režimu Uživatel pak dostanete k dispozici i ekvalizér.
Co se týče úpravy poměrů stran, tady je to letos hodně složité. Je tu sice formát Automatický, ale nepracuje. Pokud chcete, aby televizor zachovával poměr stran podle originálu musíte – u každé stanice (!) – obraz ručně přepnout na 4:3. Poté by se už měl přepínat automaticky a nastavení by se mělo zachovávat i do budoucna. Jak vidíte, inovace jsou někdy naprosto k ničemu.
K dispozici také máte celou řadu časovačů (automatické vypnutí, totéž v případě absence signálu), včetně kompletního ručního nastavení nahrání pořadu.
Zmínil jsem hlasové ovládání. To zatím nepracuje v češtině (Panasonic na tom ale pracuje), takže je na výběr např. mezi angličtinou, němčinou či polštinou. Můžete si také vypnout osvětlení lišty pod televizorem a tuto volbu vítám, protože na mě někdy osvětlení působilo vysloveně rušivě.
Práce s webem je přes dodávaný ovladač a softwarovou klávesnici výborná. Na stránce je také všechno v pořádku a kurzor správně reaguje na pozici, což není vždy zvykem.
Kupodivu vyšší spotřeba…
Televizor jsem změřil hned po instalaci. Funkce „Živá barva“ je jako obvykle zapnuta (doporučuji ji vždy vypnout), takže i když je nastaven obrazový režim Normální, jde ve skutečnosti o jakýsi polodynamický režim, což je dobře vidět. Senzor okolního osvětlení je v základu zapnut, režim zvuku nastaven na Standardní a virtuální zvuk vypnut. Mimochodem další eko nastavení ovlivníte i v položce Nastavení, Eko nastavení a volby tak stále zůstávají po menu rozptýleny a přijde mi značná škoda, že je firma jednoduše nesdruží (klidně i v kopii) pod zelené teletextové tlačítko. Přes něj by se pak mohla dát vypnout i obrazovka a ponechat zapnutý pouze zvuk, kvůli čemuž se dnes musíte v menu dlouze propracovávat. Výjimku tvoří volba „Režim rádio“ v části Nastavení, kde můžete povolit automatický přechod do vypnutého panelu na rozhlasové stanici.
Pokud jde o tlačítko úplného vypnutí, to chybí, k dispozici je tlačítko elektronické (televizor pak dálkovým ovladačem nezapnete), ale Panasonic pro tento způsob vypnutí už spotřebu neudává. Tímto způsobem však nejspíše v pohotovostním režimu ušetříte dvě, možná čtyři desetinky wattu (alespoň tak tomu bylo v minulosti), takže je lepší při odjezdu na dovolenou prostě televizor vytáhnout ze zásuvky.
A spotřeba? Ta oficiální je dlužno říci docela vysoká: 89 W, pohotovostní režim < 0,2 W, roční spotřeba při sledování 4 hodiny denně 124 kWh a televizor s úhlopříčkou 119 cm je tak zařazen do energetické třídy A. Ani to nijak neuchvacuje.
Já jsme po hodině provozu na DVB-T a stanici ČT 24 naměřil 87 wattů (71–96 W), při vypnutém obrazu pak 37 wattů, což je hodně slabé a nesvědčí o právě důsledném povypínání nepotřebných obvodů.
Provedl jsem ale ještě jedno měření. Vypnul jsem volbu „Živá barva“ a vše ostatní ponechal. Výsledkem byla spotřeba 83 W (66–92 W), takže pár „wattíků“ dole.
Aplikace s prostým, zcela nemarketingovým, jménem Apps, je udělána výborně a položky jsou často pojmenovány česky (Zrcadlení či Více oken). Lokalizace je i zde na úrovni a z Apps se dostanete všude možně, včetně menu, či EPG. Je to zkrátka opravdový rozcestník se vším všudy.
Solidní kompatibilita, ale stálé problémy s manažerem
Terabajtový disk Freecom Mobile Drive Sq TV zaplněný asi ze 60 % byl bez potíží identifikován, ovšem jeho počáteční skenování a vytváření vlastní adresářové struktury Panasoniku (výpis všech adresářů ve kterých se najde něco k přehrání) trvalo skoro osm minut, podruhé pro změnu devět. Bohužel skenování probíhá pokaždé znova a znova a stačí si například jen odskočit do tuneru. Jak vidíte, takovýto disk je pro multimédia v podstatě nepoužitelný nehledě na to, že se ve výsledném výpisu nikdo nevyzná a nalezení čehokoliv konkrétního trvá hodně, ale hodně dlouho. Pokud ale například konkrétní film naleznete, pohyb po něm je nadmíru dobrý. Vedle obvyklého rychloposuvu totiž máte k dispozici výtečnou funkci skoku. Stačí dát Pause a šipkou vpravo či vlevo se po záznamu posunout tam, kam potřebujete. Je to dokonce pohodlnější než zadávat přímo čas a jde to velice svižně.
Multimédia (volba Přehrávač médií) nabídne obvyklé rozdělení na Fotografie, Video, Hudbu a TV záznam a jak je špatným zvykem Panasoniku, přepnout se na tradiční adresářový náhled zvládá pouze volba Fotografie. I u ní si ale nejprve musíte přetrpět úvodní skenování. Nejen ve videu pak součástí výpisu bohužel byly i systémové adresáře…
Spuštění videa ve WMV HD (jak v rozlišení Full HD, tak HD Ready) trvá poměrně dlouho a v některých okamžicích bylo znát překreslování, resp. u HD Ready, i vyslovené drhnutí při rychlejším pohybu scény či bočním švenku. MKV pracovalo v L4.0 i L4.1 s titulky v srt. Titulky ovšem musíte neustále zapínat, resp. volit znakovou sadu, protože je napevno nastavena západoevropská. Tohle instalace televizoru zjevně nijak neovlivňuje a platilo to všude, včetně filmů s kodekem X.264 (srt) a XviD (sub).
Televizor si pamatuje pozici posledního přehraného videa (zvládne to i po odskoku do televizního tuneru), jen nesmíte mezitím přehrát nic jiného. Podpora HD nahrávek z kamer a fotoaparátů je typicky na úrovni čistého MP4, H.264 a AVCHD, včetně např. rozlišení 1 080i, a koncovek MP4, MTS, M2TS. Podporován je i zvuk v dts, resp. v dts-HD, který televizoru vysloveně sedl a konečně se trochu rozehrál. Nahrávka z profesionální kamery s vysokým datovým tokem kolem 25 Mb/s a progresivním Full HD byla naprosto bez problémů, stejně jako zvuk v Dolby Digital.
Fotografie pracují s JPG a 3D snímky v MPO. Bohužel v drtivé většině náhledů nevidíte ani jejich koncovku, ani jméno souboru a pouze v miniaturách zobrazíte část názvu (asi 30 znaků) ovšem bez koncovky a případného rotování jména. Alespoň, že v základním náhledu vypisujícím všechny adresáře, kde je nějaká fotografie k přehrání, vidíte celý název adresářové struktury.
Muzika nabídne tradičně výborný FLAC a mj. i podporu MP3 a WMA v nejvyšších datových tocích. Tady už kupodivu vidíte nejen koncovku, ale i celý název souboru a tím nemyslím jenom ID3 tagy. Jedna ruka zřejmě neví, co dělá druhá…
Podstavec je plastový, na pevno přidělaný a obroubený kovem. Spodní lišta panelu je standardně osvětlená, ale můžete ji i zhasnout, takže méně ruší.
Obraz jakoby v prostoru
Díky ultratenkému rámečku ze tří stran, přičemž ten čtvrtý s průhlednou lištou není o moc širší, obraz jakoby visí v prostoru. Nicméně 119 cm úhlopříčky není k zabudovanému panelu, resp. elektronice televizoru, příliš přívětivých. Obraz na ČT 24 (DVB-T), včetně záběrů ze studia, není nijak uchvacující. Na ještě horších materiálech, kterými tato stanice ve velké míře oplývá, je to podstatně horší a obraz tak místy poněkud vadne. Právě práce s horšími televizními materiály, nižšími datovými toky, ale i s například 250 MB seriálovým dílem (45 min) s kodekem X.264, by měla být vzhledem k ceně lepší. Lepší by mělo být v tomto okamžiku i resamplování. Nechci říci, že je televizor vysloveně citlivý na nižší kvalitu a rozlišení videa, protože by to nebyla pravda, ale vzhledem k ceně znám přístroje, které tyto situace zvládají lépe.
Jakmile pustíte kvalitní nízké rozlišení, HD nebo kvalitní MKV doprovázené dobrým zvukem, televizor se pomalu skokově vylepší. À propos zvuk. Ten je povětšinou podprůměrný (na danou cenu), typicky televizní, při kvalitním zdroji a zapnutí volby pro vylepšení basů je pak, zvláště ve filmu, patrné zlepšení. Přesto bych si ale dovolil poznámku: 2× 4 W u televizoru za padesát tisíc? To se opravdu myslí vážně?
Nepotěší ani relativně vysoká spotřeba v pohotovostním režimu < 0,2 W a špička je tu – už dlouho – na polovině. Ostatně o spotřebě svědčí i samo zařazení do (pouze…) energetické třídy A.
Zvuková lišta Panasonic SC-HTB170 představuje zesilovač a sadu reproduktorů bez externího subwooferu (je interní) i DVD/BD přehrávače. Za 5.499 Kč je tak určena čistě jako doplněk televizoru a v ceně dostanete i malý dálkový ovladač. Nabízí se několik zvukových režimů nebo čisté stereo, ale neočekávejte od ní příliš. Zvukové podání WT60 je s ní ovšem nesrovnatelně lepší.
Dva tunery, navíc perfektně fungující, jsou silnou motivací ke koupi. Tou může být i perfektně provedený rozcestník Apps s například velice dobře ovladatelnými webovými stránkami, či bezproblémová spolupráce s videopůjčovnou Voyo.cz, kterou jsem díky kódu od CET 21 také důkladně prozkoušel. Povětšinou se ovládá velice pohodově (někdy se trochu „naklikáte“) a přes linku s kapacitou 8 Mb/s (Wi-Fi) pracovala v kteroukoli dobu prakticky bez chybičky.Co televizor ztrácí na zvuku a částečně i na obrazovém podání u horších materiálů, bohatě vyvažuje na výbavě, která je naprosto excelentní. Odmyslíme-li si DVB-T2, podotknou ovšem někteří a budou mít pravdu. Počítejte také s neotočným podstavcem a tak je myslím zřejmé pro koho a kam je určen. Na stěnu či televizní stolek s možností přidělání za panel, a doplněný o kvalitní zesilovač a pořádné reprosoustavy. Nebo o zvukovou lištu Panasonic SC-HTB170 (120 W celkově, 5.499 Kč), kterou jsem dostal s televizorem taktéž zapůjčenu. Napojíte ji buď přes HDMI s možností řídit ji přes dálkový ovladač televizoru, nebo přes digitální optický audio výstup či bezdrátové Bluetooth. Zvuk se v tomto okamžiku řádově promění a sedí si i designem (viz foto výše).
Pokud budete mít ještě k televizoru navíc nějaké to doplňkové chytré zařízení s technologií Wi-Fi Miracast, můžete si vyzkoušet například i zrcadlení obrazu. Zřejmě s jakýmkoli chytrým zařízením s Androidem pak lze sledovat obraz ze stejného či druhého televizního tuneru, a to je také velice příjemné.
A závěr? Televizor má vysokou cenu, to je myslím zřejmé. Pokud proto netrváte na designu nebo některých prvcích výbavy (především dva tunery), můžete zkusit nějaký model řady ET60 či možná i DT60 s taktéž dvěma tunery. Stávající Viera TX-47WT60 totiž co do obrazového podání nabízí za danou cenu méně, než by mohla a hlavně měla. Nemluvě o nízkém poměru kombinace cena/výkon. Ten se ale u takovýchto strojů dost dobře posuzovat nedá.
pro: design, úžasná výbava (až na DVB-T2 a zesilovač), včetně perfektně fungujících dvojic tunerů, výborný druhý ovladač, solidní ovládání přes chytrý telefon, bezproblémové spuštění obrazu z tuneru na chytrém zařízení
proti: cena, resp. cena vs. kvalita obrazu, v rámci kategorie povětšinou podprůměrný zvuk (směšný zvukový výkon), relativně vysoká spotřeba v pohotovostním režimu, volba Automaticky pro nastavení poměrů stran podle formátu příchozího pořadu nepracuje jak má, eko volby rozptýleny všude možně, potíže s dlouho trvajícím skenováním velkých USB disků
Balení obsahuje
– 2× dálkový ovladač
– 4× tužkové baterie (AA)
– adaptérové kabely (SCART, YUV/audio-video)
– nenatáčitelný podstavec
– napájecí kabel (běžný, dvoužilový)
– papírová uživatelská příručka, elektronická nápověda přímo v televizoru
foto: autor a Panasonic
ČLÁNKY DO MAILU