Ilustrace: Nenad Vitas
Nic. Když jste pekař, předpokládá se, že máte ve svých kontaktech i nějaké ty ostatní pekaře. Čí kontakty by tedy měli mít politici? A ať už jsou to třeba vrcholoví státníci, prezidenti těch nejvýznamnějších států, nebo regionální zastupitelé. Můžeme se podivovat nad tím, že si premiér předsednického státu EU v době ekonomické krize a konfliktu v Gaze volá s prezidentem největší světové mocnosti nebo si posílá textové zprávy s německou kancléřkou? Těžko.
Když se na pískovišti pětiletá Maruška chlubí Kubíkovi, že si od Petříka odvedle půjčuje hračky, může nám to něco připomínat. Média řeší, s kým si náš premiér volá a píše, a oceňují, jaký je frajer. Umí ovládat mobilní telefon, když mu volá americký prezident, tak si s ním prostě popovídá a je to. Když mu píše německá kancléřka esemesku, tak jí odpoví. Možná je schopen napsat jí i sám od sebe.
Premiér to prostě s technologiemi umí a dává to náležitě najevo. A co víc, má soukromá čísla na nejmocnější obyvatele této planety. To jsou hned dva důvody, proč novináři začali rozebírat premiérskou komunikaci. Možná jim to ani nikdo nějak zvlášť nepodsouval, třeba to byla pouze nějaká krátká poznámka na tiskové konferenci nebo dokonce nápad některého novináře. Možná je to téma pro čtenáře a diváky opravdu zajímavé, třeba chtějí vědět, s kým si premiér telefonuje. Ale zdá se mi, že prostor v médiích by si zasloužila jiná, podstatnější témata.
Osobně jsem znal telefonické rozhovory politiků na nejvyšší mezinárodní úrovni jenom z filmů, navíc dost starých. Tehdy šlo o „červené telefony“, nyní jak se zdá nic takového neexistuje, alespoň na neformální úrovni. Teď se z novin dozvídáme přesné citace textových zpráv, někdy uniknou i tajné přepisy rozhovorů.
Je fajn vědět, jak se politici oslovují a s kým si vyměňují neformální esemesky. Ale ještě lepší by bylo zjistit, že řeší opravdu důležité věci pro dobrou věc…
ČLÁNKY DO MAILU