Rozjedem to a pak se uvidí
Asi nejčastější pastí, do které startup spadne hned po rozjezdu, je přesvědčení, že stačí „rozjet projekt“, a pak se uvidí. Nestačí, neuvidí. Pokud není „projekt“ proměněný v „produkt“, budou problémy s jeho prodejem, s monetizací, s reklamou… Pro mnohé vývojáře to bývá těžké, leckdy považují své dílo za srdeční záležitost a uvažovat o něm odosobněně, jako o „housce na pultu“, je pro ně nepříjemné. Bez toho to ovšem nejde. Nejde stát a říkat, že „to je autorské dílo, které má samo o sobě hodnotu, a tu nelze vyčíslit“ a moudře dodat, že „nelze vše převést na peníze“. Startup je byznys, a tam je potřeba převádět věci na peníze. Snažte se proto mít od toho, co děláte, zdravý odstup. Buďte do práce zažráni, nadšení, buďte fanoušci svého produktu, ale uvědomujte si neustále, oč jde: o realizaci nápadu, která má vydělat peníze (a pokud možno tak, abyste se při tom bavili).
Nápad má cenu zlata, ten nikomu nepovím!
Další problém, který dokáže podrazit nohy lecjakému startupu přímo na začátku, a to především při shánění lidí, je přesvědčení, že nás napadlo něco, co ještě nikoho nenapadlo, a že kdybychom někomu řekli, co to je, tak nám to všichni okopírují a spustí a vydělají na tom, takže je potřeba všechno tajit. Pro mnohé bude následující myšlenka proto svatokrádežná: Nápad samotný je neprodejný. To, co prodáte, je až exekuce (nikoli poprava nebo zabavení věcí, ale „vykonání“). Dokud je nápad jen ve vašich hlavách, nedá se zpeněžit, takže vás ani neuživí.
Musíme to perfektně odladit
S exekucí souvisí další past, past perfekcionalismu. Ten se neprojevuje pouze v potřebě mít produkt perfektně odladěný, taková snaha není rozhodně na škodu. Problém představuje snaha mít produkt naprosto kompletní do posledního detailu ještě před tím, než ho komukoli ukážeme. Často pak vývoj trvá dlouhé měsíce až roky, a během té doby se na trhu, a zvlášť v IT, odehraje spousta věcí. Téměř vždy je lepší najít rozumný kompromis mezi „komplexností“ a „rychlostí uvedení na trh“.
Úspěšné startupy většinou uspěly proto, že se na začátku zaměřily na to, co bylo v jejich produktu originální, to dotáhly do použitelného stavu a pustily na trh. Zvažte, jestli strávíte měsíc práce na nepodstatných detailech typu implementace platby pěti typy kreditních karet a osmi způsobů dopravy, nebo zda nebude lepší o ten měsíc dřív pustit produkt na trh. (Na toto téma viz článek Nápad za milion)
Převálcujeme Facebook
V souvislosti se startupy často slýcháme třeba: „Mám nápad, až to uděláme, tak v ČR převálcujeme Facebook. Takže je jasné, že ti ten nápad nemůžu říct, ale věř mi, že to fakt bude bomba. Chceš do toho jít se mnou?“
Cíl válcování se průběžně mění, před lety to byl Seznam, Google, dneska Facebook, ale tajnůstkářství zůstává. Střízlivým pohledem vzato je velmi nepravděpodobné, že dotyčný objevil něco, co nikoho ve Facebooku (Google, Seznamu, …) nenapadlo. Spíš přišel na něco, co Facebook nedělá, protože to neshledal zajímavým. Může se stát, že to bude nakonec pěkná služba, založená na unikátním nápadu – ale spíš ne. Unikátní nápady totiž nezačínají myšlenkou „překonáme Facebook“ (nebo kohokoli), ale „uděláme, co tu ještě nebylo, co nikdo nedělá…“
A co hůř. Snažte si odpovědět na to, proč zrovna to, co chcete dělat, nikdo jiný nedělá – a už vůbec ne ten Facebook. Že je to nenapadlo? No, snad. Ale co když je někde nějaký drobný háček, jako že věc je v půlce světa nelegální, kromě IBM a Google ji nabízí ještě Apple nebo podobné drobné háčky.
Je to tak jedinečné, že si to lidi koupí
Ale ono také nestačí udělat jen tak „něco, co tu nebylo a co nikdo nedělá“. Mobilní telefon velikosti a tvaru dobře rostlého kaktusu saguaro nikdo nedělá – ale není to proto, že to nikoho nenapadlo. Je to proto, že by to nikdo nekoupil. A to je další past, která číhá na startupisty. Je skvělé mít nápad na jedinečný produkt, ale zeptejte se sami sebe: kdo to koupí a k čemu mu to bude? Lidé kupují věci, které naplňují nějaké jejich potřeby. Je jedno, jestli jsou ty potřeby skutečné, nebo vyvolané uměle. Pokud váš produkt slouží k něčemu, co lidé nepotřebují, budete mít nejvíc práce přesvědčit je o tom, že to potřebují. Může se vám to povést – ale s největší pravděpodobností se vám to nepovede a skončíte s bazmekem, co nikdo nechce.
Mnohem spolehlivější je vyjít nikoli od nápadu, ale od potřeby. Sledovat, co lidé dělají a co jim chybí. Pokud se s nimi budete bavit, pak máte půl analýzy hotové. Dobré je zaměřit se ze začátku na úzkou cílovou skupinu a směřovat produkt především na ni. Uspět na menším trhu je mnohem pravděpodobnější než v soutěži s giganty, kteří dělají věci pro široké masy. Samozřejmě se vždy může stát, že špatně odhadnete trh, že uděláte třeba aplikaci pro lidi, co nemají internet, nemají počítač, nekupují software, … Ale i tak to je bezpečnější cesta.
Obrazně řečeno, pokud uděláte „databázi“, vstupujete na trh „databází“ a chcete konkurovat Oracle, Microsoftu, MySQL, … Pokud uděláte „databázovou aplikaci pro sběratele“, máte situaci mnohem snazší. Pokud uděláte specializovanou „aplikaci pro sběratele známek“, budete pravděpodobně konkurovat jen několika malým výrobcům, a s dobrým nápadem dokážete jistě prorazit. Navíc úprava na „specializovanou aplikaci pro sběratele pivních tácků, nálepek ze sýra, ze sirek, obalů od žvýkaček, mincí, odznaků…“ nezabere až tolik času.
Samozřejmě je potřeba zvážit, zda cílová skupina není tak úzká, že děláte něco třeba jen pro deset lidí, bez šance to kdy uplacírovat někde jinde. Deset lidí takový vývoj neuživí. Najděte vhodný kompromis. Najděte dostatečně početnou oblast potenciálních zákazníků, ale nedovolte sami sobě rozpliznout se ve snaze „dělat všechno“.
Náš produkt je vhodný pro každého
To je zároveň poslední past, která zaslouží v tomto krátkém přehledu zmínku. Past přesvědčení, že můžeme udělat cokoli pro kohokoli. Že vše, co dokážeme udělat, taky udělat máme. Ve vývoji SW se pád do této pasti pozná podle neustálého nadšeného přidávání dalších a dalších funkcí, místo pořádného odladění těch existujících. Do této pasti padnete, když se místo snahy „dělat jednu věc, ale pořádně“ přistihnete, že děláte univerzální nástroj, který umí spočítat horoskop, nakreslit graf, naplánovat schůzky, přijímat maily a přehrávat MP3 soubory na pozadí, aniž by někdo přesně tuto kombinaci požadoval.
Byrokracie nás může otrávit, znechutit, odradit, ale to je věc, která přichází zvenčí, které se můžeme bránit a na kterou se můžeme připravit. Mnohem nebezpečnější jsou pasti, které jsou v nás samotných. Pokud do nějaké takové padneme, tak to často sami nezjistíme, dokud není opravdu pozdě…
