Veřejnoprávní kanál Arte byl založen v roce 1991 jako reakce francouzsko-německého pohraničí na tehdejší sjednocení Německa. Od začátku tak platila důsledná parita mezi německými a francouzskými pořady, stejně rovnoměrné bylo i zastoupení obou národností v managementu stanice. Ta se dokázala vcelku rychle etablovat na francouzském televizním trhu, kde v té době vysílalo pouhých pět kanálů. V Německu měla pozici o poznání těžší, musela se prosadit oproti třem desítkám konkurenčních stanic.
Čtyřicetkrát více diváků na internetu…
Tento nepoměr je dodnes zřetelný i na dosahovaném podílu Arte na sledovanosti, který v Německu tvoří pouhé jedno procento cílové skupiny diváků nad dvanáct let věku, zatímco ve Francii loni Arte sledovalo 2,8 procenta diváků starších čtyř let. Jak upozorňuje Alain Le Diberder, programový ředitel stanice, internetové vysílání Arte Europe dnes sleduje čtyřicetkrát více diváků než klasické televizní vysílání.
Navíc průměrný věk diváka, který sleduje Arte u televizní obrazovky, je 61 let, u internetového vysílání sedí obvykle divák ve věku 47 let a sociální sítě Arte (jen na Facebooku má jeden a půl milionu fanoušků) vykazují průměrný věk uživatele 35 let. Je tedy zřejmé, že čím menší využíváme obrazovku, tím mladší diváky oslovujeme,
rekapituluje Diberder.
Aktuálně oslovuje internetové vysílání Arte Europe dvanáct milionů uživatelů měsíčně a je dostupné ve 165 milionech evropských domácností. Navíc kolem šestnácti procent internetových diváků přichází z jiných zemí než z Francie nebo Německa, pro které primárně vysíláme,
upozorňuje Diberder. Plánovanému rozšíření programů Arte do dalších zemí pak pomohl grant Evropské komise, která loni v listopadu umožnila lokalizaci internetového vysílání do angličtiny a španělštiny.
Do konce letošního roku by pak francouzskou, německou, anglickou a španělskou mutaci měla doplnit i lokalizace internetového vysílání do polštiny. V plánu byla ještě italština, tu se ale zatím nepovedlo na půdě Evropské komise prosadit,
vysvětluje Marysabelle Cote, odpovědná za koordinaci projektu Arte Europe. Ten by měl ročně vygenerovat šest set hodin unikátního videoobsahu ročně, každý týden by se tak na webu mělo objevit dvanáct hodin premiérového vysílání.
Polština přibude ještě letos, italština s otazníkem
Právě nedostupnost širokopásmového internetu je jednou z překážek, na kterou projekt Arte Europe v Itálii narazil. Italští diváci mají přístup k broadbandovému připojení de facto jen ve velkých městech, což byla jedna z výhrad pro zpřístupnění našeho internetového vysílání italskému publiku,
přiznává Claude-Anne Savin, tisková mluvčí stanice. Aktuálně tak Arte hledá partnery pro expanzi na italský trh, ale je jasné, že bez dostatečných finančních prostředků to nebude snadné. Veškeré prostředky na expanzi musí Arte shánět mimo koncesionářské poplatky, které vybírá od německých a francouzských diváků. Ti by jen těžko financovali vysílání v jiných zemích.
Naopak expanze na polský trh už by měla být hotovou věcí a do konce letošního roku se naši severní sousedé dočkají stejné porce streamovaných pořadů jako ostatní jazykové mutace projektu Arte Europe. Své programy se Arte snaží propagovat i skrze spřízněné veřejnoprávní kanály (spolu s Českou televizí například koprodukovala trojdílný televizní film Jan Hus). S polskou veřejnoprávní televizí ale po posledních politických změnách Arte zmrazilo spolupráci. Stejně tak odumírá i spolupráce s italskou RAI, se kterou Arte letos připravuje pouze jeden společný projekt.
Expanze na nové trhy je ale z pohledu vysílatele logická, ve svém tradičním francouzsko-německém vysílání dokázalo Arte zasáhnout kolem třetiny evropských diváků. Díky anglické a španělské mutaci se možný zásah navýšil na 55 procent. Po přidání polských a italských titulků by mohl případný zásah dosáhnout až osmdesáti procent Evropanů. Lokalizace do uvedených jazyků probíhá pouze skrze titulky, jejich tvorbu financuje grant Evropské komise. Arte se také skrze vlastní kanály snaží aktivizovat dobrovolníky, kteří by s tvorbou titulků do vybraných jazyků pomohli.
