Minulý týden se v médiích a veřejném prostoru strhla bouře kvůli odložení spuštění systému na elektronické podání přihlášek na střední školy (DiPSy). Cermat, který byl vývojem tohoto systému pověřen, kvůli technickým problémům start o den odložil. Jak se ukázalo, Cermat měl na vývoj šibeniční termín, takže jeho ředitel Miroslav Krejčí musel improvizovat. Najal vývojáře a zapojil i svého syna. Dění jsme shrnuli v komentáři v našem newsletteru Lupa+.
Lupa mluvila se dvěma vývojáři/manažery, kteří do vývoje DiPSyho byli zapojení. Adam Paclt šéfuje softwarové společnosti IceWarp, která vyvíjí českou alternativu k Office 365 či Google Docs. Úspěšně dodává i některým vládám. S firmou Appsec Paclt podniká i v kyberbezpečnosti. Dominik Metes působí ve slovenských firmách Masters of Apps a Surlogs. Zde je jejich pohled na věc.
Adame, jaká byla tvoje role v dění kolem systému DiPSy?
Adam Paclt: S Miroslavem Krejčím jsme se potkali, když jsme v mé firmě Appsec (Paclt ji spoluvlastní s Jaroslavem Javornickým ze společnosti SpaceKnow – poznámka redakce) dělali penetrační testy pro policii. Mirek tam tehdy dělal „na provozu“ a šlo přes něj hodně věcí – od běžného provozu až po výzkum různého typu. Zaujalo mě, že měl velmi vysoké nasazení a dělal práci za několik lidí, protože toto ve státní správě není zase tak běžné.
Mirek později přešel do Cermatu a od Ministerstva školství přijal úkol digitalizace přihlášek na střední školy, a to s šibeničním termínem. Jako hyperaktivní ajťák řekl, že to zvládne. Cermat následně vypsal výběrové řízení, které později bylo zrušeno (zakázku vyhrála firma Techniserv, ale další účastník PragoData dal podnět k prošetření na ÚOHS, podle Krejčího neoprávněně – poznámka redakce). Další už vypsat nešlo, protože by se vývoj nestihl.
Mirek pak za mnou přišel pro radu. Zavolal jsem Masters of Apps, vývojářům ze Slovenska, se kterými naše firmy běžně spolupracují na různých startupových konceptech, prototypech, MVP a tak dále. Když je potřeba rozjet startup nebo je třeba dotáhnout „neřešitelný“ projekt a jsou potřeba lidi, kteří budou osmnáct hodin denně pracovat, jdu za Masters of Apps.
Dominikovi Metesovi, který Masters of Apps spoluvlastní, jsem řekl, že potřebuji, aby dal dohromady tým. Nikdo ze zapojených stran z toho neměl mít žádné peníze navíc, chtěli jsme postavit tým s náklady pouze na čas lidské práce. Od začátku se počítalo s tím, že vše, co se vytvoří, bude intelektuálním vlastnictvím Cermatu, takže když původní vývojáři odejdou, Cermat na práci bude moci navázat.
Dominik Metes: S Adamem spolupracujeme roky. Poprosil nás, zda bychom se na projekt nepodívali. Sešli jsme se s Mirkem Krejčím a zaujalo nás, že na takové pozici působí člověk, který rozumí i technickým věcem. Také nás překvapil šibeniční termín. Měl jsem obavy, zda je vůbec možné něco takového stihnout. Nehrozil den, ale týdny zpoždění. Oslovili jsme vývojáře, se kterými naše firma dlouhodobě spolupracuje. Zrovna měli volné kapacity.
Adam Paclt: Tým se nakonec podařilo poskládat, i když jsme jeho členy museli hodně motivovat, jsou totiž zvyklí pracovat na korporátních projektech za výrazně jiné peníze.
Jak jste je motivovali?
Adam Paclt: Myslím, že do toho šli hlavně z důvodu, že to dělali pro nás. Nebýt zmiňovaného Dominika Metese, asi by tu práci nevzali. Jít do projektu bylo extrémně riskantní. Myslím si, že většina programátorů by do toho nešla, protože časový tlak byl obrovský.
Jak se nastavila spolupráce mezi Cermatem a vývojáři?
Adam Paclt: Vývojáři dostali smlouvy na DPP, jinak to ani nešlo. Je nesmysl, že systém dělali nějací studenti nebo amatéři, jak jsem četl. Ti by takový systém za takhle krátkou dobu nenapsali. Muselo se postupovat rychle a profesionálně a nebyl čas na velké chyby.
Dominik Metes: Mirek si vývojáře, které jsme pomohli sehnat, stáhnul pod sebe přímo na Cermat. Dal mnoho času a energie do toho, aby je přesvědčil.
Jak se postupovalo pak?
Adam Paclt: Ukázalo se, že projekt nebude tak jednoduchý, jak se původně zdálo, protože s ním souvisí řada návazností.
Dominik Metes: Dělat pro státní správu není jako rozjíždět startup, kde si spustíte cloud AWS a něco si tam naklikáte. Tady se musely připojovat služby třetích stran, nastavit šifrování, ověřování podpisů a přihlašování a tak dále. Systém je postavený na Kubernetes, který běží na interním hardwaru Cermatu. Aplikace je napsaná v Angularu. Komunikace je napsaná tak, aby byla garantovaná. Vše se musí logovat.
Adam Paclt: Prvotní meeting se protáhl z hodiny na sedm. Na hlavním návrhu se podílel i Mirek Krejčí, i když to nespadá do náplně jeho běžné práce ředitele Cermatu. Programátoři tento návrh rozpracovali na úkoly a sprinty. To všechno se dělo někdy na přelomu října a listopadu roku 2023 s tím, že v únoru se systém musí spustit – takže dost hardcore.
Dominik Metes: Během pár dní se začalo vyvíjet. Myslím, že někteří lidé začali pracovat ještě předtím, než měli smlouvy či peníze na účtě. Uvědomovali si časový pres.
Adam Paclt: Projekt se větvil a ukázalo se, že ani zdaleka nejde pouze o jednoduchý formulář. Docházelo ke zpožděním. Stalo se i to, že Mirek Krejčí se svým synem sedli do auta, jeli do Bratislavy a tam celý víkend programovali. Mirkův syn programoval responzivitu front-endu.
Dominik Metes: Ano, Mirek dorazil na Slovensko, pracoval ve volném čase, přes víkend a po večerech. Vývojáři během prosince pracovali dvanáct třináct hodin denně, dělali i o svátcích. Jeden kolega si o Štědrém dni s rodinou rozbalil dárky a zase šel pracovat. V krátkém čase se udělalo maximum.
Krejčí pak byl kritizován za to, že Cermat jeho nezletilému synovi zaplatil. Co za tím bylo?
Adam Paclt: Mirkův syn měl také nápad, že neexistuje aplikace, která by studenty připravila na přípravu na testy. Mirek tedy dal synovi úkol, aby aplikaci připravil a zpracoval, a ten tak učinil. Za to mu Cermat zaplatil několik desítek tisíc korun. Kdybych to dělal jako firma, naúčtoval bych si stovky tisíc až milion. Rád bych tomu dal perspektivu ze světa technologických firem – podobní nadaní mladí lidé jsou budoucí tahouni, po kterých každá firma skočí. Měli bychom je podporovat, ne se po nich vozit.
Dominik Metes: Mirek do týmu dohazoval každého, kdo byl ochotný pracovat v časové tísni. Každá pomoc se hodila. V IT to není tak, že by lidé čekali ve frontě na úřadu práce. Když někoho chcete, v podstatě ho odněkud musíte přetáhnout. Zároveň odborníci pro stát nechtějí pracovat. Jsou tam pod tlakem a ještě se na ně pak snáší obrovská kritika.
Kdy padlo rozhodnutí, že se spuštění systému zpozdí?
Adam Paclt: Asi v pět ráno v den plánu spuštění jsme si volali a Mirek mi řekl, že prostě žádný start nebude. Měl koule na to něco takového udělat. Běžný úředník by systém spustil, protože by se chtěl vyvarovat podobným shitstormům, jaké později nastaly. Pak by za chodu řešil dodělávky.
Ze své zkušenosti vím, že ve státní správě jsou lidé, pro které je KDD – každý den dobrý. Tomu jsou ochotní obětovat všechna svá rozhodování. Nejsou ochotní jít do rizika, protože by to ohrozilo jejich existenci.
Mirek byl ochotný do rizika jít a od lidí si to slízl, že je vlastně blbec. Dal hlavu na špalek, protože chtěl, aby systém byl dobrý. Když toto uvidí ostatní lidé ve státní správě, absolutně je to demotivuje. Bohužel je možné, že lidé už nikomu nevěří, a když vidí člověka, jakým je Mirek, automaticky ho považují za zloděje.
Dominik Metes: Mirek Krejčí na sebe vzal velké riziko. Kdyby udělal soutěž a vybral si firmu, jakýkoliv problém by na ni mohl hodit. To je zcela běžný postup.
Adam Paclt: Nakonec byl systém spuštěn o den později a fungoval, byť chyby se objevují. Dodělávky probíhaly během největšího mediálního a veřejného běsnění. Dříve to spustit nešlo a nemyslím si, že by to někdo zvládnul.
Ve výsledku je zde funkční systém za zlomek ceny ve vlastnictví státu. Systém má navíc velký potenciál a lze ho do budoucna rozvíjet. Může se na něj napojit vysoké školství a tak dále. Mohl by například doporučovat, na jakou školu vaše dítě nejlépe umístit. Stačí, když stát bude chtít a pustí do systému data. Systém také přežil DDoS útok, je škálovatelný a nasazený v Kubernetes. Vyvíjel se moderně, se startupovým přístupem a celou dobu průběžně docházelo k testům.
Reakce médií a veřejnosti je, řekněme, nespravedlivá. Komentovalo se bez informací a znalosti problematiky.
Dominik Metes: Našel se prostor, jak interně udělat za krátkou dobu dobrý produkt. Skoro mi to přišlo tak, že to někomu zvenčí vadilo a jen číhal na to, až se něco pokazí, a upozorňoval na to. V Česku a na Slovensku se řeší zakázky za miliony eur a nikdo neřeší, že mají zpoždění. Tlak mi přišel nepřiměřený. Vše se ze strany firem, které se zapojily do dobrovolné pomoci, dělalo bez nároku na zisk. I díky tomu, že spolupráce probíhala napřímo, se vývoj zvládl na rozumných finančních podmínek.
Chci odebírat newsletter
