Názory k článku Případ nového daňového systému ukazuje, proč je dobré mít v IT tendru více nabídek

Co z toho, když je nabídek sice více, ale všechny jsou technologicky stejné - postavené na technologiích společnosti Microsoft, která má v mnoha oblastech státní správy de facto monopol.

Tedy, obávám se, že to není zrovna ideální nápad, třeba z toho důvodu, že ty "subsystémy" používají v rámci toho celého IS stejnou bázi dat.
Takže dekomponovat a a postupovat v menších krocích, tedy třeba jeden subsystém za druhým není dobrý nápad, pokud by se pro ty nové měla vytvářet oddělená baze dat a "nějak? se s tou starou pro ty ještě nepřevedené subsystémy synchronizovat?
Ale zase, ponechat to všechno běžet na té staré bázi dat, to taky není to právé ořechové, protože ta báze dat, uložení a přístup k datům, to je právě to co se u těch stále modernějších projektů radikálně mění.

Čili - pokud tedy mluvíme o dekompozici - rozumějme tím úplnou celou analýzu celého IS - která se ale pochopitelně musí udělat fungl nová, Ta pochopitelně už dekomponovaná je -- třeba na objekty, A potom je otázka, za jak dlouho bude hotová celá - otázka toho, kolik do toho dodavatel vloží programátorů a celých programátorskyćh týmů, co na tom můžou pracovat paralelně

To se právě obávám, že pro obecní úřady si objednat přímo vývoj informačního systému jenom pro sebe, prostě nevyplatí, ten vývoj je sám o sobě příliš drahy. Nemluvě skutečně k tomu dalšímu, připravit zadat sán potřebná specifika a podobně.
Čili že právě u obcí se rozhodně vyplatí si koupit licenci , programu který nějaká firma vyvíjí -pro potřeby obcí hromadně. S tím že ale pak odpadá ta specifikace požadavků - to že ten nabízený SW odpovídá právním předpisům a agendám, které obce provozují, si musí zajistit sám ten dodavatel - a taky sám a průběžně pak dodává potřebně úpravy.

tady je zadávací dokumentace zrovna k nDIS, https://nen.nipez.cz/verejne-zakazky/detail-zakazky/N006-23-V00010561/zadavaci-dokumentace, můžeš se podívat, veškeré dotazy, které mají ostatní účastníci tam jsou také a to jsou jediné informace, které prakticky dostaneš před tím než musíš dát nabídku.

Drtivá většina vstupů co máš jsou požadavky na tebe, tabulky, formuláře, co vše musíš vyplnit. Hromadu věcí máš přesně nalinkovaných.

Nemáš prostor přemýšlet, nasadíš na to klidně 40 lidí, kteří začnou připravovat podklady. Architektura a vše další se rozhodne od stolu v nabídce, jakmile se k tobě jako k týmu, který to má tedy programovat něco dostane, je to už vše dopředu rozhodnuté.

Cena líta jen kvůli tomu, že práce není systém stvořit, ale to papírování okolo, za vše se platí ceny 8 - 20 tis za pracovní den, většina těhle peněz nekončí u programátorů, ale analytiků, kteří sepisují/přepisují papíry. Stát tě prostě zavalí papíry a ještě větší množství papíru chce po tobě, abys vyhotovil.

Nevím jestli je to podobné i u těchto megazakázek.
Ale u zakázek menších, třeba obecních úřadů platí - zadavatel tomu nerozumí, je rád, že za něj někdo něco vymyslí, zadání výběrovky (sobě na míru) vytvoří a tím pádem i dodá.
Z pohledu dodavatele to taky dává smysl, měl práci už s vytvořením zadání, ti blbové na úřadě by si bez něj neporadili, proto je logické, že si cenu nasadí.

Zadavatele si často vůbec nejsou vědomi toho, co je vůbec od dodavatelů realistické očekávat. Začíná to extrémními požadavky na kvalifikace a reference, kdy i ty největší IT firmy v ČR musí tvořit koalice, aby ty požadavky splnily. Pak to pokračuje přes asymetrická smluvní ujednání, kdy zadavatel může cokoliv a veškeré povinnosti a zodpovědnosti jsou výhradně na straně dodavatele. Externí právní kanceláře jsou mistři na takové smlouvy, o smlouvě není možné jednat a je nutno ji jen akceptovat. Do takto vypsané soutěže - a myslím obecně, nejen nDIS - se pak přihlásí jen sebevrah, který bojuje o přežití a zakázku nutně potřebuje. Nebo vyčůranek, který ví, že zadání je tak jako tak neúplné. A počítá, že se zhojí na více pracích. Ani jedna z těch variant není pro zadavatele ideální.

20 let řeším dodávky do IT a je naprosto běžné, že jeden systém dodává řada dodavatelů, kombinuje se vlastní vývoj, zakázkový vývoj, SaaS, krabice a nad tím je stejně uniformní víceúrovňová podpora, stejně tak provoz si řeší někdo jiný než dělá dodávku. Vlastně je to v tomhle oboru naprosto přirozené, chování státu je ale úplně nepřirozené.

Prakticky pro dodávku a provoz mám úplně jiný tým lidí, překrývají se jen dočasně při tvorbě procesů a manuálů, jinak úplně někdo jiný, s jinou kvalifikací řeší provoz a úplně někdo jiný řeší dodávku. Ty rozdíly jsou tak značené, že se mi nevyplatí mít supermana, který umí oba životní cykly.

nDIS, kam O2 podal tu jedinou nabídku, to je úplně stejné, jiní lidé na jednotlivé fáze, tam není žádný důvod, proč tam je také několikaletý provoz a dozor.

stát to u IT zakázek moc nedělá, ale prakticky si na ten rozpad/řízení musíš najmout další firmu, stejně se to přece dělá i u velkých stavebních zakázek, vlastně ten problém je úplně stejný a dnes už i velké stavby umí fungovat se spoustou subdodávek a zpravidla i provozovatel je někdo jiný než zhotovitel, výstupem je technická dokumentace, její nezávislá kontrola, provozní dokumentace, know přechází na objednatele.

V IT to najednou mám celé jinak a stát jde na ruku velkým společnostem, jeden zhotovitel, žádné podrobné technické dokumentace, provoz řeší také zhotovitel, dokonce mu často patří i manuály a know-how. Šílené. My pak jako uchazeč do státní zakázky jsme odkázání na to, abychom šli k jiné firmě a zaplatili si u ní miliony za licenci k api od systému, které tam dodávala do nějakého integrovaného systému. To je šílenost.

Došel jsem k podobným závěrům. Mnoho projektů je prostě příliš obrovských (vycházejících z toho, že někdo něco lepil desítky let a teď to chce najednou reimplementovat od někoho nového).
Jediná možnost je to dekomponovat a postupovat v menších krocích. Dá se to lépe řídit i kontrolovat dodaný výsledek.
Problém bude, kdo to bude řídit - protože těch lidí je extrémně málo. A firmy které to budou implementovat - tam platí skoro to samé.

Při rozdělení zakázky na menší celky je také potřeba zvážit jak dobře bude po dodání fungovat technická podpora a údržba.

Bude jedna společnost podporovat celý systém od různých dodavatelů, nebo bude mít stát několik souběžných smluv na podporu pro každou komponentu a k tomu místní podpůrný tým, který rozpozná kde je chyba a obrátí se na správnou stranu?

Častý problém podobných zakázek je, že se musí nabídka dát v extrémně malém čase, což nebyl ale problém nDIS, na to bylo skoro rok, u něho byl problém rozsah požadavků a to, že v zadávací dokumentaci chyběla velká část technických specifikací, požadavky typu napojte stovky systémů, ale specifikace a přístupy k nim si asi musíte vyčarovat sami tvoří dost výrazné omezení pro ty, kteří v tom světě nejsou a nemají data/zkušenos­ti/moduly z jiných zakázek.

Souhlasím s vyzněním článku, pokud se budou soutěžit obřít systémy najednou, těžko můžou čekat jakkoliv konkurenci.