Ve středu se rozneslo, že na Praze 5 budou mít obyvatelé zdarma bezdrátové Wi-Fi připojení k Internetu (vydala ČTK a po ní další média, mezi nimi například Zprávičky na Lupě či DigiWeb). Mnozí tuto zprávu považují, když ne za převrat, tak alespoň za velký krok vpřed. Objevily se ale také hlasy naprosto opačné.
Na úvod malá rekapitulace. Radnice Prahy 5 se rozhodla posílit bezdrátovou síť, kterou již využívají školy v tomto obvodu, a tím umožnit přístup k Internetu „najednou až 2000 uživatelům, a to minimální přenosovou rychlostí 64 kilobytů za sekundu“. Najednou tak bude moci být na Internetu něco přes 2,5 procenta obyvatel Prahy 5 (celkový počet obyvatel). Není to moc, ale vezmeme-li v úvahu, že si každý zájemce bude muset pořídit kartu do počítače (což neudělá hned tak každý), plus případně dobrou (drahou) anténu, zřejmě to bude nějaký čas stačit.
Vzhledem k tomu, že také momentálně bydlím v Praze 5, mě ta zpráva docela zaujala. Ač doma Internet nutně zatím nepotřebuji (sedím u něj přece celý den), Internet zadarmo (i se zablokovaným přístupem na P2P sítě) by se asi občas hodil. Pak bych si i někde sehnal WiFi kartu do notebooku a jen bych doufal, že totéž napadne co nejméně sousedů.
Co tedy na tomto počinu některým lidem vadí? Když pominu čirou závist, asi nejvtipnější argument, kterým bych začal, je ten, že je to pouhý populistický návrat do komunistických dob, kdy bylo všechno všech a něco dokonce zadarmo. Protiargument je však takový, že tato legrace opravdu není zadarmo, ale bude stát daňové poplatníky nějaký ten milion korun. Přesněji řečeno miliony dva, a to zřejmě není započítán provoz a údržba.
A to je vlastně další problém. Zcela jistě se ozvou ti, kteří budou křičet, že Internet nechtějí a proč by to ostatním měli spolufinancovat ze svých daní. Maminky mohou za tu cenu požadovat třeba opravu dětského hřiště a podobně. Ale to už je ohraná písnička a objevuje se vždy, když se něco podobného má realizovat.
Nakonec se ozvou společnosti, které v této oblasti Internet už nabízejí (zejména po kabelu) a bude jim vadit, že jim radnice přetahuje zákazníky a snižuje zisky. Ale to jen za předpokladu, že celý tento projekt bude opravdu fungovat. Nepříliš pozitivní názor na to má odborník na WiFi sítě, Vnislav Chatrný: „Ve větších městech bývá WiFi pásmo tak zarušené, že tam nejde v podstatě vybudovat další AP (access point, pozn. aut.), takže z tohoto pohledu nevěřím, že to bude spolehlivě fungovat.“ Také se říká, že co je zadarmo, nemá cenu. Ale nepředbíhejme, třeba to opravdu bude fungovat.
Já tedy doufám, že to radnice myslí opravdu upřímně a nedělá to jen proto, že jeden z členů zastupitelstva potřebuje domů levný Internet. Jak možná sami tušíte, nebudu požadovat (zatím) dětské hřiště na úkor levného Internetu a budu doufat, že se praxe zřizování WiFi sítí městem rozšíří jako vir a časem bude k dispozici všude. Velmi, ale opravdu velmi levné připojení k Internetu je totiž to, co by mělo být naprostou samozřejmostí. Nikoliv jen předmětem pilotních projektů či tématem vášnivých debat ve sci-fi kroužcích.
