Jediný radní České televize tento týden hlasoval proti roční odměně 2,3 milionu korun pro generálního ředitele ČT Petra Dvořáka za to, že splnil všechna kritéria, která mu Rada ČT stanovila v manažerské smlouvě. Vratislav Dostál o svém hlasování napsal komentář v internetovém Deníku Referendum, jehož domácí redakci řídí. A argumentuje především tím, že pokud průměrný plat zaměstnance v ČT loni činil něco přes 37 tisíc korun, a dvě třetiny pracovníků ČT na tuto částku ani nedosáhnou, je víc než dvoumilionová prémie pro generálního ředitele nemravná. S takovým zdůvodněním bych tak úplně nesouhlasil.
Petr Dvořák si jistě odměnu zaslouží. Česká televize pod jeho vedením získala větší prestiž, stalo se z ní modernější svébytné médium, které začíná udávat trendy ostatním televizím na českém trhu. Ale také v mnoha věcech zapomíná na to, proč vlastně existuje a za co si účtuje každý měsíc 135 korun od prakticky všech českých domácností. Není to tak dávno, co jsem obcházel nově zvolené členy Rady ČT a docela podrobně se jich ptal na jejich vize působení v kontrolním orgánu veřejnoprávní televize a co by se podle nich mělo v ČT změnit. Všichni téměř unisono kritizovali úroveň hlavní zpravodajské relace Události.
Že s Událostmi není všechno v pořádku, vám řekne prakticky kdokoli, kdo se na hlavní zprávy ČT ještě dívá a má všech pět pohromadě. Bohužel se o tom jen mluví, nic se proti tomu nedělá. ČT všechny kritiky zatluče do země hned v zárodku daty spokojenosti, z nichž kontinuálně vyplývá, že diváci jsou s Událostmi nadmíru spokojeni. Jen se už nedozvíme, kteří diváci, kolik jich je, kdo a kde se jich ptal a jak zněly otázky. Na tom totiž setsakramentsky záleží, a šikovně zadaný výzkum dokáže vždycky dopadnout dobře – byť realita je úplně jiná. Že se nad úrovní Událostí při hodnocení roční práce Petra Dvořáka nikdo z radních nepozastavil, mne opravdu překvapilo.
Ale abych neomílal stále tutéž písničku. Radní Petru Dvořákovi pochválili i start dětského kanálu a umělecké ČT art. Jen si už tak nějak nevšímají, kam z obrazovky ČT zmizely vzdělávací pořady. Všechny aspoň trochu menšinové pořady putovaly z Dvojky na ČT art, ale vzdělávací pořady prakticky vymizely úplně. Přitom to je právě žánr, za který si veřejnoprávní televizi platíme, protože od komerčních televizí se ho dozajista nedočkáme. Déčko je plné animáků a pohádek, vzdělávací pořady aby na něm divák pohledal (většinou jsou v těch nejméně atraktivních časech). Déčko je prostě zábavný kanál, a tím se vůbec neliší od řady placených dětských televizí v kabelu a na satelitu. Rozdíl je jen v míře původní české tvorby.
ČT art je sice skvělý projekt, ale díky němu diváci přišli o umělecké pořady v HD kvalitě. Třebas takové záznamy koncertů vážné hudby, artové filmy nebo dokumenty si o vysílání v HD přímo říkají. Ne, diváci ČT je ale musí sledovat v rozmazané SD kvalitě, protože HD verze mají pouze programy ČT 1, ČT 2 a ČT Sport. Z Dvojky se přitom stává jakási druhá Jednička, jen pro trochu inteligentnější diváky. Česká televize tak lišácky rozšířila počet většinově zaměřených kanálů, takže s dvěma „Jedničkami“ se jí bude lépe udržovat skupinový celodenní podíl na dospělém publiku na plánovaných 30 procentech, která má ve svých úkolech od Rady ČT vepsán generální ředitel Petr Dvořák. A pokud je splní, dostane zmiňovanou odměnu.
Ano, Petr Dvořák si odměnu jistě zaslouží. Ale ne v plné výši a ne bez diskuse nad vážným problémem komercionalizace ČT a vytrácení projektů veřejné služby, kvůli nimž tato instituce existuje. Pokud to televizním radním nedochází, stávají se z nich přesně ti poklonkovači generálního ředitele, jakými podle svých silných prohlášení na veřejných slyšeních před poslanci nechtěli být.
ČLÁNKY DO MAILU