Jedním z největších center internetové pornografie dětí je Rusko. Ruského virtuálního prostoru přitom využívají v naprosté většině cizinci, kteří používají doménu .ru. Zatímco některé země trestají dětskou pornografii smrtí a například v USA se za její pouhé prohlížení rozdávají nejméně desetileté tresty, stanoví ruský trestní zákoník za výrobu a šíření pornografických materiálů pouhé dva roky. Soudy ale většinou rozdávají podmíněné tresty a zločinci bývají často amnestováni. Jedna internetová stránka s dětskou pornografií přitom každý měsíc vydělá až 30 tisíc dolarů. A v Rusku jsou jich tisíce.
Dětské porno řeší i česká policie. Jak jsem už psal ve článku Policii nejvíc trápí dětské porno a extremisti), musejí se detektivové na informační kriminalitu nejčastěji zabývat právě šířením dětské a jiné zakázané pornografie (na druhém a třetím místě je šíření materiálů v rozporu s autorským zákonem a extremistické projevy). Hledání případů dětské pornografie na českých webech, které se dostaly na stůl policistů, ale není vůbec jednoduché. Detektivové totiž o této problematice (ať už případy zakončili úspěšně či nikoli) neradi hovoří. Nechtějí totiž, aby se potencionální zločinci z uváděných slov dozvěděli o chybách chycených pachatelů a mohli se jich tak vyvarovat. Proto se člověk o případech dětského porna na Internetu dozvídá jen zřídka a pouze z neucelených zpráv.
Jeden z případů se nedávno objevil v deníku Právo. Dvacetiletý mladík na policii zanesl materiály, které podle něj dokazovaly, že na jednom z českých webů jsou fotografie s holčičkami ve věku mezi pěti až sedmi lety s mužským pohlavním údem v ústech. Policie pak skutečně zjistila, že jedna z uvedených adres je na české doméně, kterou má zaregistrovánu Čech. Doména však byla pouze přesměrována na několik opakujících se zahraničních webů, kde byly bannery nabízející přístup na webové stránky obsahující mimo jiné i dětskou pornografii. Po iniciaci bannerů však otevírané webové stránky nabízely další a další servery s bannery, které se zacyklovávaly. Část odkazů směřovala i na zahraniční weby s přístupovým heslem. „Weby byly většinou ve formátu Lolita. Jejich obsahem nebyla dětská pornografie v pravém slova smyslu,“ říká šéf detektivů na IT kriminalitu Karel Kuchařík. Čeští policisté proto pouze vyrozumněli zahraniční kolegy a předali jim shromážděné materiály.
Naopak úspěšní byli policisté, když v minulosti objevili dětské porno na českém webu a FTP. IP adresa je zavedla až k soukromému počítači, který ale používali dva lidé – otec a syn. Detektivové pak museli prokázat, který z nich pornosnímky na web dává. Nakonec ale zjistili, že jeden z nich pracoval v oblasti, kde přicházel denně do styku s malými dětmi. Pachatel se jim nakonec sám přiznal. „Nedokáži si představit, že by se nám nepodařilo prokázat, zda-li se trestného činu dopouštěl otec a nebo syn, a celé šetření by tak nedošlo k odsouzení. Pachatel by dále beztrestně pokračoval a nemuselo by zůstat jen u fotek. V tomto případě se naštěstí prokázalo, že jeho chování nedošlo do stádia ohrožení dětí, mezi kterými se pohyboval,“ uvedl Kuchařík.
Jak je vidět, většinou záleží na tom, jakou si provozovatel zvolí doménu a jak svůj web zabezpečí proti nezvaným hostům. Provozovatelé serverů s dětskou pornografií totiž většinou volí nepravidelný provoz svých stránek. Většinu adres tak lze otevřít jen na několik hodin a jejich provoz se řídí podle předem dohodnutých časových pásem. Pro policisty je pak obtížnější na tento systém přijít a dětskou pornografii odhalit. Pokud však ale nějaký ten web policisté objeví, není vůbec jisté, zda je jejich stopy zavedly právě k provozovateli stránek. Pokud pachatel za sebou stopy dobře zamete, policisté pak mají s dokazováním velký problém. „Je to prostě dvousečné. Jsou to logické technické důkazy hovořící vždy jen o tom, zda-li se daný děj stal či ne a popřípadě jak. Naštěstí však platí pravidlo, že ideálně spáchaný zločin neexistuje. I když v oblasti IT je obecně dokazování asi nejobtížnější, co se týče samotných důkazů,“ doplnil Kuchařík. Veřejnosti pak nezbývá nic jiného, než policejním důkazům věřit a doufat, že soud jejich práci spravedlivě posoudí. Doufejme, že obě instituce tak budou činit v tom nejlepším přesvědčení.
Narazili jste někdy na web s dětskou pornografií?
