Největší úspěch roku 2012
Řada oslovených se shodla na Socialbakers a jejich zatím posledním investičním kole vedeném Index Ventures, ve kterém se vybralo šest milionů dolarů. Další jmenují prodej Mall.cz společnosti Naspers. Jan Řežáb (Socialbakers) a Vít Horký (Brand Embassy) připomínají také vstup AVG na NYSE. K tomu Jan Řežáb: „AVG je skvělá firma a musíme ji pořád brát jako český startup. I Facebook je stále startupem podle mnoha definic — mladá firma proměňující svůj obor.“
Jiří Hlavenka se zamýšlí nad tím, co vnímat jako úspěch startupu: „Měl být to být exit, anebo bod, kdy se stane slavnou, velkou, úspěšnou formou. To ovšem většinou nastává až dlouhou dobou po založení startupu, kdy už firma dávno startupem není. Z tohoto pohledu pak trochu paradoxně největším ‚startupovým‘ úspěchem je prodej (exit) Mall.cz. Mall.cz sice po mnoho let připomínal spíše vysoce efektivní spalovnu na peníze, ale nakonec se dobře prodal, a to je pro akcionáře firmy to hlavní.“
Z méně viditelných počinů připomíná Jan Veselý nebo Zdeněk Cendra herní firmu Geewa, a Robin Raszka „ze svého pohledu jakožto vývojáře mobilních aplikací“ investiční úspěch M.dot. Řadu dalších příkladů úspěchu přidává Nikola Rafaj: Apiary, GoodData (v kole C získala 25 milionů dolarů!), Amanita Design, Craneballs, Moredays, přijetí Futurelytics do Seedcampu.
Martin Kasa vnímá jako úspěch to, že se o startupech „začíná mluvit i mimo komunitu lidí okolo startupů“, a že „čím dál tím více lidí kolem startupů chápe, že startup je a musí být normální podnikání a platí pro něj stejná pravidla“.
Zdeněk Cendra soudí, že zatím není obecně doceněno spuštění StartupJobs.cz, které podle něj „dlouhodobě povede k přílivu nového lidského kapitálu, a ten je klíčem k úspěchu“.
Michal Hrabí (StarCube) je rád, že se podařilo dostat „hi‑tech univerzitní spin‑off“ CaverSoft „ven z laboratoře“ a „navést ho na skutečnou komerční dráhu“. Doufá v „revoluci v myšlení vědců na VŠ v ČR“ a v „lavinu přenosu znalostí z univerzit do praxe, což by se projevilo na výrazném oživení české startupové scény, která je nyní přece jen trochu moc ‚low‑end‘“.
Co letos ještě posunulo české startupové prostředí kupředu?
Petr Ocásek vidí po „historických milnících“ — „po IPO48, po vzniku StartupYardu a vzniku specializovaných médií (startup.lupa.cz, tyinternety.cz)“ už jen postupnou evoluci: „Dnes už nemusíme tak často vysvětlovat třeba ‚proč by šéf Seznamu měl zadarmo pomáhat svým budoucím konkurentům‘. Zlepšuje se StarCube, zlepšují se startupové soutěže, učí se investoři, mentoři a koneckonců i samotní startupisté — vidím stejné lidi třeba u třetího projektu a vidím, jak se posouvají, jsou rychlejší a dělají méně chyb. A také pomalu, či spíše pomaloučku začíná fungovat přenos talentů z univerzit. Když se takto celý ekosystém každý rok o kousek posune, budu šťastný. :)“
Také Jiří Hlavenka hodnotí programy pomáhající startupům pozitivně, a jako dobrý příklad podle něj pomáhají i „úspěšné, velké exity“. Nikola Rafaj považuje „paradoxně za štěstí“, že se „neudála žádná rychlá rána“ — prodej mladičkého projektu za „neskutečné“ peníze — že všechny firmy, kterým se podařila velká transakce, na to „dřely“. Dále vidí „velký posun v otevřenosti mnoha ostřílených zakladatelů pomáhat začínajícím firmám“.
Několik oslovených vyzdvihlo jmenovitě přínos webu GlobalStartups.cz. Zdeněk Cendra připomíná Startup Summit nebo neformální setkávání Startupcamp Praha. Robin Raszka vidí největší posun v „další iteraci StartupYardu“ a v otevření iCollege a jmenovitě oceňuje celý tým okolo TechSquare („Ondru, Nikolu, Lenku, Petru…“). Vít Horký je také rád za „fungující komunitu“ kolem TechSquare a Node 5, za tyinternety.cz i za Lupu a za celý Tuesday Business Network.
Michal Hrabí vnímá, že „letos poprvé se o startupech začalo opravdu veřejně mluvit (výrazně více i v masmédiích oproti předchozím letům)“, a že to „pozitivně ovlivnilo povědomí o tématu a nakoplo řadu schopných lidí k aktivitě“. Dodává: „Procento dobrých projektů je stále přibližně stejné, ale lze si již konečně z něčeho vybírat.“
Jan Veselý je rád, že se začalo „jít po smyslu a diskutovat o situaci“. Jan Řežáb doufá, že „možná jsme se dostali do stavu, kdy se čeští startupisté nebudou věnovat jen lokálním projektům, ale začnou mít větší ambice“.
Největší zklamání nebo propadák roku 2012
Jiří Hlavenka soudí, že „propadákem může být vlastně pouze neúspěch (tj. krach či prodej ‚za odvoz‘) takového startupu, kterému se říká high‑flyer — který dostal spoustu peněz nebo jsou okolo něj obrovská očekávání“. „Nic takového se letos naštěstí nestalo,“ míní, „i když si trochu kladu otázku, zda Slevomat, který high‑flyerem rozhodně je, má dlouhodobě udržitelný obchodní model.“
Podle Zdeňka Cendry je propadákem to, ze ani ve StartupYard/TechSquare, ani v Node5 „není aktuálně nikdo z ‚top‘ místních startupů a rostoucí firmy se z nich odstěhovaly (abdoc, DámeJídlo)“. „Přijde mi, že se oba subjekty zaměřují více na formu než na obsah, a to je nesmírná škoda.“
Pro Jan Řežába je zklamáním, že „se tu více bavíte o problémech, které mají lokální startupy mezi sebou, než které mají s globálními konkurenty.“ „To se nikam nedostaneme,“ soudí.
Pro Víta Horkého jsou „obecně propadákem veškeří samozvaní ‚startupisté‘, kteří tvoří projekty s neexistující poptávkou a s minimálním významem pro společnost jako celek“.
Pro Robina Raszku je „opět z pohledu mobilního vývojáře“ „největším failem roku 2012 projekt Druidly a celý jeho tým“.
Jana Šedivého nemile překvapilo, že „v univerzitní anketě na ČVUT FEL řada studentů odpověděla, abychom je se slovem ‚startup‘ neotravovali, protože jsou na něj již alergičtí“. Ale jinak dodává, že „vše je ve vývoji, vše se formuje, i to co dopadlo špatně, je vlastně dobře“.
Michal Hrabí neví o ničem, co by bylo naprostým zklamáním. „Je jen trochu škoda, že se ‚CzechEkoSystem‘ a ‚seed‘ fond nerozjely již v roce 2012 rychle a bezbolestně a že je kolem nich ‚mlha‘.“ Oproti tomu Jan Veselý nevítá „snahu státu zase se někam vrtat a křivit trh“. Obává se, aby startupovou scénu „nepotkalo to, co například oblast komerčního vzdělávání“. „Nepříznivě“ vnímá dotace a fondy také Martin Kasa.
Petr Ocásek je „jen obecně trošku smutný z negativismu, z takové té obecné kritiky všeho a všech“. „Kdyby si každý více hleděl svého a více přemýšlel, jak ostatním pomoci, bylo by nám tu hned lépe, :)“ míní.
Co stále chybí?
Podle Jana Řežába „chybějí kvalitní zakladatelé firem s opravdovými globálními zkušenostmi“. A pokračuje: „Viděl jsem příliš mnoho velkých očí lidí, kteří vytvořili jen něco, co už na světě bylo — stačilo se podívat. Málo lokálních firem vidí svět globálně, a to je velká chyba. Nekvalitní mediální pokrytí je rozhodně další oblastí. Velká média se startupům prakticky nevěnují, a poslední požadavek na interview se mnou od nejmenovaného technologického portálu skončil tím, že redaktor ze mě lámal pouze finanční údaje, kdo má kolik procent, místo toho, co opravdu chceme dělat, jaké máme ambice, čím chceme globálně být a s čím nám český ekosystém bude nápomocný a jak ho budeme využívat.“
„Je málo velkých vizí. Chtělo by to víc odvážlivců, ne samé startupy s potenciálem vesnického kadeřnictví,“ míní Jan Veselý.
Jiří Hlavenka „už léta tvrdí“, že je tu „nedostatek jak startupů, tak na druhé straně i ‚nadšených investorů‘ v jiných branžích než jen v informačních technologiích“. Myslí si, že je zde „obrovský nevyužitý potenciál, který se nějak nedaří odemknout“.
Michal Hrabí vidí nedostatek zajímavých hi‑tech projektů: „Zatím se motáme především v oblasti relativně jednoduchých ‚mashup‘ projektů,“ dodává.
Zdeněk Cendra vidí jako chybu, že „startupy jsou fragmentované v mnoho desítek týmů o jednom až pěti lidech“. Sílu vidí ve větších uskupeních deseti až padesáti lidí: „Ve větším týmu se dá vytvořit skutečný produkt nebo služba.“
Podle Petra Ocáska chybějí lokální success stories a „konkrétní lidé, se kterými by se mohl typický startupista ztotožnit, zkusit je následovat a hlavně: mít možnost si s nimi občas popovídat“. Pokračuje: „Chybějí mentoři se zkušenostmi, jak to udělat ‚rychlé a velké‘. Hodně startupů se poměrně rychle dostane na úroveň ‚ok, nějak to funguje, živí nás to‘, mají zákazníky z různých zemí, ale růst je pomalý. Nakonec chybějí investoři, kteří by chtěli dávat ‚smart money‘ v brzkých začátcích firem. Vidím veliký nedostatek v oblasti investic o velikosti řekněme 300 tisíc až jeden milion korun. Pro většinu investorů je to nezajímavé, protože je to pro ně moc malá částka (a tedy i malá návratnost), a zároveň nestačí dát jen peníze, ale je třeba i vyhrnout rukávy a týmu pomoci.“
Nikola Rafaj „souhlasí s názorem cizinců“, že Češi se hlavně chtějí vyhnout neúspěchu: „Proto raději nic nezačínáme. Těch 250 startupů, které to ročně zkusí, je žalostně málo.“
Podle Robina Raszky chybí české startupové scéně „víc optimismu a vizionářství“. „A nejvíc ji táhne dolů čecháčkovství a to, že každý ví všechno nejlépe.“
„Za firmu Brand Embassy můžu říci,“ míní Vít Horký, „že nám obecně nechybí nic — je to především na nás. Na píli, talentu, nápadech a dravosti. Pomohlo by nám vetší nadšení po inovacích ze strany mezinárodních korporací a velkých místních firem, a širší nabídka nadaných, ale už zkušených lidi s chutí pracovat v začínajících firmách s vysokým potenciálem (ale i rizikem).“
Přání do roku 2013
Martin Kasa: „Aby se podařilo více českým startupům prorazit v zahraničí a abychom měli několik důvěryhodných tváří do médií, které posunou vnímání startupů i mezi širokou veřejnost. Dále bych si přál, aby startupy přestaly validovat, mentorovat, hypovat, a začaly konečně normálně makat. Čest výjimkám.“
Petr Ocásek: „Aby naše vláda přestala vymýšlet nesmyslné dotace, na které dosáhne pár firem, aby namísto toho zjednodušila pravidla pro všechny začínající podnikatele (náklady na založení firmy, na vstup investora, na likvidaci firmy atp.). Aby uspěla Wayra, aby se dařilo Credo Ventures, našemu Node5, aby se perfektně povedlo první mezinárodní WebExpo. To vše jsou projekty, které posouvají lokální ekosystém dále a které by mohly napomoci k tomu, že se místní technologický potenciál podaří pořádně prodat.“
Jan Veselý: „Aby se nám podařilo dostat mezi lidi ‚Lean Startup‘ a ‚Customer Development‘. Je to určitě jedna z dobrých cest, jak minimalizovat riziko a věnovat energii smysluplným projektům, a ne něco rok bušit zavřený ve sklepě, a pak zjistit, že to nikoho vůbec nezajímá. A také bych si přál více spolupráce mezi všemi podpůrnými organizacemi — inkubátory, akcelerátory, investory, mentory i dalšími subjekty.“
Jan Šedivý: „Aby se objevilo co nejvíce mladých, vzdělaných lidi s novými technologickými nápady, kteří chtějí svou pracovitostí a aktivitou zlepšit život lidem na celé Zeměkouli a udělat z Česka high‑tech velmoc.“
Michal Hrabí: „Aby vznikalo více kvalitních projektů, hlavně hi‑tech; aby forma a přístup ‚just living startup‘ nezvítězila nad obsahem a tvrdou prací; aby schopní investoři a mentoři stále přikládali ruku k dílu, protože bez pomoci kvalitních ‚seniorů‘ bude cesta k úspěchu pro startupy hodně zdlouhavá. Aby se CzechEkoSystem a národní rozvojový fond rozeběhly, a to rychle, a hlavně poctivě. Aby se nějaký český startup rychle prosadil v zahraničí, a přitom nezapomněl na to, že je z ČR. Abychom se ještě nedostali do sestupné fáze na startup‑hype křivce.“
Nikola Rafaj: „Přirozený růst, a aby se v České republice neopakoval rok 2001, kdy se z nadšení pro startupy přestalo o nich ze dne na den mluvit.“
Robin Raszka: „Alespoň jeden velký exit pro motivaci ostatních.“
Jakub Nešetřil: „Aby se první český startup dostal do Y Combinatoru (a začal posílat zkušenosti zpátky do ČR).“
Jan Řežáb: „Aby se česká start‑up komunita probudila do nového roku 2013 s energií změnit svět, zbořit mýty o tom, že v Česku vzniká jen software na bezpečnost.“
