Tyto otázky se také snažila řešit odborná konference s výmluvným názvem „Internet a zákon: Regulace a samoregulace na internetu“, která se konala čtvrtek 26. června v budově Ministerstva kultury. Hlavním pořadatelem byl projekt Safer Internet, a hlavním cílem setkání bylo prodiskutovat některé aktuální otázky spojené s klasifikací multimediálního obsahu a pohovořit o nových možnostech ochrany uživatelů (zejména dětí) – a to jak na Internetu, tak v rámci klasických médií (TV, DVD apod.).
Úvodní slovo místopředsedy PSP ČR Jana Kasala
Po krátkých úvodních příspěvcích místopředsedy Poslanecké sněmovny Jana Kasala a náměstka ministra kultury Jaromíra Talíře vystoupil pan Zdeněk M. Záliš a přítomným zástupcům společností, státní správy a médií ve stručnosti představil aktivity Safer Internetu, respektive projektu Českého kombinovaného uzlu bezpečnějšího Internetu (CZESICON). Tomuto tématu jsme se na stránkách Lupy věnovali již několikrát, takže případné zájemce mohu odkázat například na článek Děti i rodiče podceňují rizika na Internetu, Chceme děti na Internetu bezpečné, nebo svobodné?, a nebo text kolegy Jiřího Peterky Co přinesl pátý Safer Internet Day?.
Významným hostem konference byl Patrice Chazerand, generální tajemník organizace ISFE (Interactive Software Federation of Europe), která sdružuje vývojáře a distributory interaktivního softwaru, jako jsou například počítačové hry. Hovořil zejména o ratingovém systému PEGI (Pan European Gaming Information), který formou grafických symbolů označuje obsah počítačových her – jednak doporučenou věkovou hranicí (3+, 7+, 12+, 16+ a 18+), a jednak dalšími symboly potenciálně škodlivého obsahu (jako přítomnost sprostých slov, násilí, sexu a podobně).
Klasifikační systém PEGI vznikl v roce 2003, a již po několika měsících byl v podstatě povinností pro každou novou hru. V roce 2007 vznikl doplňkový systém PEGI Online, zaměřený pochopitelně na online hry. Držitelé tohoto loga se zavazují dodržovat určité pravidla, jako například odpovídající věkové zařazení, průběžné odstraňování nevhodného obsahu, dostatečné ohlašovací mechanismy, důraz na ochranu soukromí, zodpovědná reklamní politika, a tak dále.
Ukázky symbolů ratingového systému PEGI
Dalším zahraničním hostem byl Wim Bekkers z institutu NICAM (Netherlands Institute for the Classification of Audiovisual Media). Tato nadace spravuje jednak nizozemský ratingový systém Kijkwijzer (v překladu „watch wiser“ či „viewing guide“), a jednak celoevropský systém PEGI, o kterém již byla řeč. NICAM vznikl v roce 1999 v úzké spolupráci s nizozemskou vládou, a již v roce 2001 byl ukotven i zákonnými normami. S institutem spolupracují v podstatě všechny relevantní nizozemské společnosti (televize, producenti, distributoři), a tak je hodnocen de facto všechen obsah od televizního vysílání, přes kinodistribuci až po video a DVD nosiče.
Symboly opět zahrnují jednak věkové skupiny, a jednak další informace, jako přítomnost násilí, drog, diskriminace a podobně. Piktogramy se objevují na začátku filmů, na teletextu, v televizních programech či na mobilních přístrojích. Činnost institutu NICAM je dobrým příkladem fungující ko-regulace (státu a soukromé sféry), a o použití podobného systému uvažují i jiné země, včetně České republiky. Zvažují se také možnosti, jak podobnou klasifikaci aplikovat na síť internetu.
O projektu možného zavedení jednotné klasifikace audio-vizuálních produktů v České republice hovořila jeho koordinátorka, Tereza Dvořáková z FF a FSV Univerzity Karlovy. Na základě zkušeností ze zahraničí se vyvíjí koncepce ko-regulačního prostředí, ve které bude stát spolupracovat s vysílateli, distributory, poskytovateli připojení a dalšími stakeholdery včetně samotné veřejnosti. Realizace projektu je naplánována na období duben až prosinec 2008, a ve finále by mělo být rozhodnuto, jestli bude použit některý již existující systém, nebo se připraví vlastní řešení; a jestli u nás vůbec může dojít k nějakému konsensu napříč všemi zúčastněnými skupinami. Podrobnější informace se budou průběžně objevovat na webových stránkách www.avklasifikace.cz.
Součástí konference byly i dva diskusní panely. Ten první se nazýval „Industry panel“, a účastnili se ho Přemysl Filip ze společnosti Vodafone, Jiří Grund z Microsoftu, Marek Rotrekl za společnost Telefónica O2, a pan Vlach z UPC. Moderátorem byl Pavel Vichtera, koordinátor projektu CZESICON. Každý z účastníků nahlížel na danou problematiku ze svého pohledu, takže například pan Grund hovořil o technických prostředcích blokování obsahu (rodičovské filtry), zatímco pan Vlach si povzdychl nad těžkou úlohou poskytovatelů, po kterých se chce aby byli buď mediátoři nebo naopak cenzoři.
Příprava prvního diskusního panelu
Zajímavý příspěvek měl Přemysl Filip, který nejprve hovořil o rizicích spojených s mobilním a internetovým obsahem, a následně připomněl úspěšný projekt „dětského profilu“, který dokáže u mobilního připojení blokovat ilegální obsah, a volitelně blokovat i stránky pro dospělé (systém využívá databázi nadace Internet Watch Foundation). Podrobnější informace jsou k dispozici třeba na stránkách Vodafonu.
Druhý diskusní kroužek nesl název „Media panel“, a mezi účastníky byla Dagmar Hartmanová z organizace MAFRA (iDnes, Alík), Ondřej Veselský z Ministerstva vnitra ČR ( http://www.mvcr.cz ), Markéta Havelková z televize Nova a Pavel Kubina z televize Prima. Sekci moderoval Václav Žák z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V této části se hovořilo jednak o chystané legislativě (Evropská Unie zkoumá, co by na Internetu mohlo být regulováno, u nás se připravuje novela mediálního zákona), a jednak se diskutovalo o činnosti RRTV, se kterými se zejména komerční televize čas od času poněkud neshodnou. Pan Veselský, ředitel odboru mezinárodního práva, také zmínil některé statistiky z činnosti Internet Helpline a Internet Hotline. Jen pro připomenutí: linka pomoci poskytuje podporu lidem, kteří mají na Internetu nějaké problémy, zatímco na horkou linku se zpravidla nahlašuje ilegální obsah, např. stránky s dětskou pornografií.
V navazujících diskusích se některá témata probírala ještě do větších detailů, a objevovaly se i postřehy nové. Několikrát se například objevil názor, že pro zajištění bezpečnějšího Internetu je nejdůležitější vzdělání napříč celou společností, protože jedině tak mohou samoregulační principy fungovat. Tato autoregulace je zároveň zřejmě jedinou smysluplnou cestou, neboť nějaká centrální regulační opatření nejsou většinou efektivní (viz kupříkladu Čína, kde se i přes veškerou cenzuru nedaří internet zcela kontrolovat).
Na konferenci chyběli snad jen zástupci internetových portálů (jako Seznam či Centrum), kteří by k tomuto tématu měli také nepochybně co říci. Na druhou stranu není všem dnům konec, a podobné příležitosti (ve formě odborných, nikoliv jen tiskových konferencí) budou mít i nadále.
