„Tento prostor jsme studentům dali k dispozici. Sami si to tady zrekonstruovali a rodiče jim koupili vybavení,“ ukazuje v podkrovní a neony osvícené místnosti ředitel Smíchovské střední průmyslové školy (SSPŠ) Radko Sáblík na rozlehlý gauč, televizi, PlayStation 4 a retro počítače na hraní starších her.
Údiv návštěvu neopouští ani v dalších částech prohlídky. Studenti pražské průmyslovky například mají hned vedle herny vlastní studentský klub s výkonnými počítači, kde se scházejí, dělají na projektech, pracují na 3D modelu tanku nebo zrovna sledují seriál Black Mirror. Je to na nich, nikdo jim nic nepřikazuje. Vedle je další místnost se zeleným plátnem a technikou pro natáčení, jinde zase slušně zařízené hudební studio.
Věci se dějí také v přízemí. Skupina studentů zde zrovna sedí u počítače s připojenými brýlemi HTC Vive a ukazují hru pro virtuální realitu, na které zrovna pracují. Hráč se ocitá na hradě postaveném z ledových kostek s vlající vlajkou školy za zády a čelí útokům otravných sněhuláků, kteří se na něj valí z několika stran. Pomocí ovladačů od HTC je třeba se krýt a rovněž házet koule.
Studenti jako partneři
Virtuální realita se na SSPŠ ujala. „V červnu loňského roku jsme si řekli, že se na VR zaměříme. Sešel se kulatý stůl složený z učitelů, studentů a absolventů, domluvily se detaily a nyní si stavíme kompletní učebnu pro VR,“ navazuje Sáblík. Smíchovská průmyslovka dokonce stála u založení tuzemské Asociace virtuální a rozšířené reality (psali jsme zde) a rozvíjí VR model koncentračního tábora v Osvětimi, který bude ukazovat v Terezíně.
Boardmobile, roboruka a další ze Smíchovské průmyslovky. Podívejte se:
U toho, že se sešel pedagogický sbor se studenty a absolventy, je třeba se zastavit. „Vedení školy nás bere jako partnery. Je úplně normální, že spolu řešíme řadu témat. Učitelé se ptají nás a my se ptáme jich,“ vysvětluje jeden ze zdejších studentů Robin Bezák a potvrzuje slova ředitele, který se tímto směrem snaží školu směrovat.
„Výuka by měla směřovat ke studentům, kteří by měli získat co nejvíce možností do života. Doba výuky před tabulí je v řadě ohledů passé. Mladá generace má geniální nápady a potřebuje prostor je realizovat,“ vypočítává ředitel Sáblík. K výuce se proto snaží přistupovat více projektově a vytváří studentům podmínky, aby na takových projektech mohli pracovat.
„Společně s tím studenti musí mít zodpovědnost. Mají úkol, který plní. Zodpovědnost je poháněná svěřenou důvěrou a týmem, se kterým dělají. Nikdo nechce zklamat,“ doplňuje Sáblík.
Angažování absolventů
Robin Bezák tak se svým kolegou Kryštofem Tomanem například na škole sám pořádá kurzy vývoje videoher, čemuž se rád věnuje ve volném čase – zejména pak grafice. Je ve třeťáku, na mobilu ukazuje své povedené rendery a do kurzu se mu přihlásilo 40 zdejších studentů.
Radko Sáblík, ředitel školy
„Podobně se u nás zapojuje asi 20 procent lidí, kteří zde studují. Je to pro aktivní studenty a jejich počty se neustále navyšují,“ pochvaluje si ředitel. „Dobré je také to, že u nás aktivita a úspěch nejsou terčem posměchu, je to přesně naopak.“
Další skupina studentů a zaměstnanců školy pak například připravuje vlastní mediální projekt. Ten bude informovat o projektech, na kterých se ve škole dělá, má ale jít i nad rámec školního dění. Psát bude třeba o internetu věcí, který se tady na průmyslovce také řeší a škola na něm spolupracuje i s Prahou.
Přístup školy ke studentům a výuce má za následek i to, že se absolventi rádi angažují i poté, co průmyslovku opustí. Takových aktivních lidí je dnes 35 a spolupracují různě. Na škole se například zrovna dokončuje kybernetický polygon. Tedy speciální učebna, kde se bude vyučovat kybernetická bezpečnost (útočníci versus obránci). Vše rozjeli dvacetiletí absolventi, kteří se oboru věnují a na školu nadále chodí učit. V předmětu se chtějí věnovat i právu v kyberbezpečnosti nebo GDPR.
Za soustruhy je hackerspace
Při procházení chodeb na SSPŠ lze zahlédnout poměrně dost log velkých technologických společností. Hned u vchodu je například Microsoft, jinde Cisco, Autodesk, ALEF a další. Tyto podniky se školou spolupracují a poskytují jí technologie. V případě Cisca si lze tradičně udělat certifikaci na jeho síťové produkty. Řada studentů pak během studia u firem také pracuje. Robin Bezák třeba naposledy chodil na brigádu do pražské IoT firmy Spaceti, o které jsme na Lupě už psali.
Robin Bezák
Na programu dne je ovšem také podpora vlastních aktivit a podnikání. Když se na smíchovské průmyslovce vydáte přes klasické dílny se soustruhy a frézami do jedné zadní místnosti, ocitnete se v něčem, čemu by se dnes moderně řeklo hackerspace. „Díky řediteli jsme to tady mohli opravit a můžeme sem chodit čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Vznikají tady všemožné projekty,“ popisuje Petr Štěpánek, který je zde se svým kolegou Lukášem Joukalem skoro pořád.
Společně v těchto prostorách rozjeli výrobu elektrických longboardů. Zvládnou jet 40 kilometrů za hodinu, na jednou nabití dojedou 30 kilometrů, motorky mají přímo v kolečkách a ve vývoji už je druhá generace. Longboardy se skládají z komoditních částí, studenti ale postupně přidávají vlastní inovace. V plánu je například implementace IoT senzoru, který by přes GSM síť dokázal elektrické prkno sledovat. V přípravě je také model s terénními koly.
Mladá dvojice má totiž se svými longboardy jisté plány. Založila společnost Boardmobile a longboardy už prodávají. Vedle vlastního e-shopu se dostali také na Alzu a do obchodu svého investora v podobě Světa elektrokol. V plánu mají rovněž rozjezd série závodů (víte, že český tým Rotorama vede evropskou ligu v závodech dronů?) a obecně se více opřít do elektromobility ve městech. „Do budoucna bychom chtěli vyrůst v IoT integrátora,“ plánují Štěpánek s Joukalem.
Robotická ruka z průmyslovky
Mladíci nejsou jediní, kdo do školního hackerspace chodí, jsou ale nejvíce vidět. Štěpánek se vedle longboardů věnuje i dalším projektům. Na průmyslovce vede kurz elektrotechniky, pomalu dává dohromady vlastní design 3D tiskárny (aktuální verze tiskne model Osvětimi a využívá se pro vlastní prototypy) a veřejnost zaujal zejména svojí robotickou rukou.
Současná verze této ruky poměrně efektivně funguje ve spojení s bezdrátovým ovladačem Leap Motion. Stačí nad ním hýbat prsty a ruka následně tyto pohyby kopíruje. Štěpánek průběžně chodí za lékaři, se kterými zkoumá, jak vlastně fungují reálné ruce, z čehož by v budoucnu ve své práci mohl vycházet.
Podobných příběhů se na smíchovské „prumce“ najde více. „Přechází se na západní model projektové výuky,“ pochvaluje si Štěpánek, který často zmiňuje zásluhy pana ředitele.
Ten zároveň přiznává, že jeho přístup není v českém prostředí úplně běžný. „Školský systém projektovou výuku a jiné přístupy umožňuje. Ale ne každý na to má odvahu a chce to dělat,“ popisuje. Uvádí také, že i v jeho sboru jsou učitelé, kteří raději preferují tradiční výklad. Škola ale zároveň studentům v jejich zájmech a angažovanosti vychází vstříc.
„Je zcela jasné, že až odmaturuji, nadále sem budu chodit a s něčím pomáhat. O tom jsem naprosto přesvědčený,“ loučí se Robin Bezák.
