Měsíční předplatné za přístup k televizním a VOD službám stále zdražuje. Navíc má každá něco, ale žádná všechno. Uživatelé proto spoléhají na nenápadnou přátelskou výpomoc a kvůli snižování nákladů sdílejí přístupová hesla. Anebo hledají obsah na „alternativních“ streamovacích portálech, kde se pořady přehrávají ve vložených oknech s nebezpečnými skripty.
Spotřebitelé si tak vlastně vytvářejí své virtuální balíčky služeb. Provozovatelé upozorňují, že je to porušování obchodních podmínek. Světové služby ladí technická opatření, aby odřízly černé pasažéry. Ty české to jako velký problém zatím nevidí, i ony však odkazují na smlouvy a limitovaný počet souběžných streamů.
Přání uživatelů je dlouhodobě stejné, mít co nejvíce filmů, seriálů a sportu na jednom místě a za přijatelnou cenu. Co je ale přijatelné pro uživatele, je těžko akceptovatelné pro poskytovatele, protože ti nesou náklady na vývoj, techniku a licenční práva. Náklady navíc rostou se všemi přístupy typu „libovolné zařízení, neomezený počet streamů“, které uživatelé považují za samozřejmost. K tomu každý velký hráč drží vlastní exkluzivní knihovnu pořadů, kterou nechce sdílet s konkurencí, protože by si ohrozil výnosy.
Kdo chce sledovat pestrou nabídku pořadů, nevyhne se paralelním předplatným. A s tím přichází i motivace sdílet přístup mimo domácnost.
Smluvní podmínky obvykle stanovují, že předávání hesel třetím osobám mimo domácnost není dovoleno, a to ani v případě, že provozovatel toleruje dočasné sledování na cestách. Platformy argumentují i bezpečnostními riziky. Nasdílení hesla může ohrozit celý účet, protože ten, kdo má heslo, může měnit nastavení, informace o platbách a podobně.
Netflix začal sdílení mimo domácnost zpoplatňovat a za 99 korun měsíčně umožňuje přidat další osobu. Disney+ zavedl obdobnou funkci „Další člen“ za 139 korun. HBO Max testuje koncept „Extra Member“ v USA. Snaží se tedy převést neformální praxi uživatelů do regulérního příjmu, ale i toto opatření má své hranice. Většinou není možné přidat víc než jenom jednoho nebo dva další uživatele, a ti si pak nemohou vytvářet víc uživatelských profilů.
Čeští operátoři všichni shodně uvádějí, že sdílení mimo domácnost není povolené, přístup k prosazování pravidel se ale výrazně liší. Největší tuzemský hráč, TV Nova, připomíná, že vyšší počet souběžných streamů je v případě služby Oneplay vyhrazen rodinnému sledování. „I z tohoto názvu vyplývá, že je sdílení určeno pro členy rodiny,“ uvedla ředitelka komunikace Barbora Dlabáčková.
T-Mobile klade důraz na závaznost smluvních podmínek. „Zákazník je povinen zajistit, aby přístup do služby nebyl sdílen s osobami mimo domácnost či rodinné příslušníky,“ vysvětluje Johana Valtrová z tiskového oddělení. Podobný výklad má i operátor Telly, jehož marketingový ředitel Jan Schöppel sdílení přístupů mimo rodinu rovnou označuje za jasné porušení podmínek.
Odlišně situaci popisuje Vodafone, který přiznává, že k neformálnímu sdílení v praxi dochází poměrně často. „Na naše zákazníky v takovém případě upozorňujeme, nicméně je v tuto chvíli technicky neblokujeme,“ říká Ioannis Papadopoulos. Vodafone zároveň upozorňuje, že díky možnosti až šesti souběžných streamů je pokušení přirozeně větší.
SledováníTV sděluje, že sdílení hesel nepovažuje za zásadní problém, protože služba omezuje počet spárovaných zařízení i paralelních přehrávání. Podobně mluví také Pecka TV, která argumentuje technickými opatřeními vynucenými samotnými vysílateli. „Limit současných streamů je koncipován tak, aby chránil práva držitelů obsahu, ale zároveň umožňoval mobilitu členů domácnosti,“ uvedl šéf marketingu Matěj Čičák. GoNET, provozovatel Lepší.TV, přidává další detail: některé televizní stanice požadují vlastní limity, a proto je služba u vybraných programů striktně uplatňuje.
Z odpovědí, které jsme dostali, tedy vyplývá, že sdílení je nežádoucí, ale tvrdé kontroly zatím nejsou běžné. Většina služeb staví spíše na tom, že limity logicky omezí počet lidí, kteří mohou účet používat, a že uživatelské chování tak zůstane „v mezích“.
Zcela mimo tuto oblast se ale pohybuje šedá zóna webů, které se prezentují jako „katalogy sdílených odkazů“. Stránky typu Kukaj.to, Sledujfilmy nebo Bombuj vytvářejí prostředí nápadně podobné regulérním streamingovým službám, včetně dlaždicového grafického rozhraní a přehrávačů. Žádný vlastní obsah ale nemají ani nehostují. Ve skutečnosti jde o model, který stojí na embedovaném videu, přesměrování na externí úložiště a husté vrstvě reklamy.
Přístup k pořadu často vyžaduje několikanásobné zavření reklamních oken. Tyto stránky se brání argumentem, že obsah samy neukládají, pouze odkazují.
„Embedování či framování znamená šíření děl prostřednictvím linků (odkazů) nebo prostřednictvím framů (rámečků). Ve společnosti koluje obecně rozšířený omyl, že je povolené a legální, ale není tomu tak. Tedy, není možné se z odpovědnosti za porušení autorského práva vyvinit jen proto, že není použit konkrétní soubor ‚nesoucí‘ dílo, ale ‚jen‘ proklik na něj,“ upozorňuje Asociace komerčních televizí.
„Prostým odkazem na jinou webovou stránku, kde je autorské dílo umístěno, uživatel práva neporušuje. Na druhou stranu tzv. embeding by měl být posuzován specificky. České soudy v minulosti rozhodly, že embeding je považován za formu zpřístupňování díla veřejnosti a tedy formu užití autorského díla,“ dodává asociace.
V roce 2016 Soudní dvůr EU rozhodl, že důležitým hlediskem je také finanční aspekt odkazování na obsah. Samotné umístění odkazu na chráněné dílo, které bylo bez souhlasu autora zveřejněno jinde, není považováno za „sdělování veřejnosti“, pokud ten, kdo odkaz zveřejní, nemá z toho zisk a neví, že dílo bylo zveřejněno protiprávně. Pokud je ale odkaz zveřejněn za účelem zisku, předpokládá se, že o nelegálnosti ví.
Tehdy šlo o spor ohledně odkazování na nelegálně zveřejněné fotky z magazínu Playboy, které někdo získal ještě před jejich publikováním v časopise a nahrál je na australský server FileFactory. Článek s odkazy přitom zveřejnil jeden z nejnavštěvovanějších serverů v Nizozemsku. A když vydavatel Playboye dosáhl odstranění fotek z jednoho úložiště, provozovatel serveru článek aktualizoval a odkazoval čtenáře na jiný nelegální zdroj.
V této souvislosti připomeňme, že stránky s embedovanými přehrávači jsou obalené reklamními systémy a skripty, ze kterých má provozovatel stránek provize. Evidentně to tedy není žádná charita. Peníze končí v kapsách provozovatelů těchto webů, ne u původních držitelů autorských práv.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
