Hlavní navigace

Sen líného škrabáka

David Litvák

Strašně nerad chodím na tiskové konference. Dochází to tak daleko, že na ně vlastně už nechodím vůbec. Stačí představa, že musím nejméně půl hodiny cestovat někam do města, hodinu tam prosedět a pak zase odcestovat zpátky -- to vše jen kvůli informaci, jejíž sdělení trvá asi půl minuty... a naskakuje mi kopřivka.

Ne že bych snad nechtěl veřejnosti splatit svůj dluh a informovat o aktuálním dění, ale vše podstatné se dá zpravidla zjistit i jinak, a v každém případě rychleji a zhusta dokonce i dříve. Výhody osobního kontaktu mě také příliš neoslovují, zpravidla beru do zaječích s poslední zodpovězenou otázkou (jednak bývám nesvůj u studeného baru a jednak mám samozřejmě co na práci v práci). Tiskovky zkrátka beru spíše jako společenský rituál, občas nutný jako žádoucí výraz zdvořilého zájmu o konferujícího partnera.

Samozřejmě, najdou se výjimky. A středeční konference Centra.cz pro mě dokonce byla jen a jen čirá radost. Možná to víte, možná ne – probíhala totiž výhradně virtuálně!

Centralisté nejprve obeslali novináře tiskovou zprávou (mimochodem formálně bezchybnou, o zpackaných PR e-mailech bych mohl vyprávět ságy), zájemce o účast na následující virtuální tiskovce vybavili unikátními přihlašovacími jmény a hesly a ve tři hodiny na čerstvě nabyté akvizici Centra XChatu vše propuklo. Nemusel jsem nikam cestovat a poté se odtud vracet, nemusel jsem čekat, až mi představitel společnosti vlastními slovy převypráví zprávu, kterou mi už předtím dala u vchodu asistentka a kterou jsem si přečetl dříve, nežli skončila obligátní čtvrthodinová čekačka na opozdilé novináře… Nedostal jsem kafe, uvařil jsem si lepší. V klidu jsem mohl dělat čtyři věci najednou jako obvykle (Znáte to? Děláte to také tak? A také málokterou z nich dokážete úspěšně dokončit?) a zároveň sledovat průběh tiskovky v rohu obrazovky. Skočil jsem si na záchod a nevzbudil jsem pozdvižení v sále, cestou zpátky jsem se stavil v lednici a nikomu nevadilo, že se v průběhu soaré nepokrytě krmím. Poznámky si stejně nikdy nezapisuji, ale kdyby, byly by mi nakonec na nic a k vzteku – nedlouho po konci sessionu jsme všichni dostali jeho kompletní záznam e-mailem. Tiskovce jsem věnoval přesně tolik, kolik mi přišlo adekvátní, informace, o které bych možná neúčastí na reálné konferenci přišel, mi neunikly… nádhera.

Obecně jsem zaznamenal, že virtuální tiskovka promění IT novináře z mlčenlivých brachů, jakými se na press konferencích obvykle zdají být, v pěkně průbojné chlapíky – většinou to trvá, než se někdo po chvíli rozhlížení odhodlá položit dotaz; na chatu mluvil/psal jeden přes druhého, úporně se upomínaly nezodpovězené dotazy a dokonce se i KŘIČELO (i když to možná byl jen omylem zmáčknutý CapsLock).

Až se virtuální tiskovky naučí jejich pořadatelé vyhovujícím způsobem organizovat a zejména moderovat a hlavně, až se PR agentury naučí podobným způsobem novináře oslovovat (a nemyslete si, přítomni nebyli jen počítačoví žurnalisté, objevil se rozhlas, televize, hospodářský magazín…), bude na světě všechno tak, jak má být. Alespoň u mého monitoru.

----------

To jsem si říkal ve středu. Čtvrteční tiskovka UPC, o které tu určitě někde kolem píše Marek Antoš (mimochodem, také výjimečná – vylíčené perspektivy mohou naši domácí internetovou situaci ovlivnit mnohem zásadnějším způsobem, nežli podzimní telecomácká „šťastná dvouhodinka“), mi ale zasadila ránu. S brutální surovostí vykreslila velice, velice blízkou budoucnost, ve které bude neuctivé pozvat zainteresované novináře na prachsprostý textový chat – budoucnost, ve které videokonference bude stíhat videokonferenci. A zanedlouho se určitě bude považovat za odpovídající a zdvořilé zapnout i vlastní web-cameru a pozorně zírat někam jejím směrem. Šmankote, cesty do města sice odpadnou, ale multitasking nebude přicházet v úvahu, natož volná rotace po obydlí – a člověk se bude muset aspoň po pás obléct!

Jediným východiskem (pokrok zastavit nelze) tedy bude starý dobrý trik ze zlodějských filmů. Fotografie nebo videosmyčka pozorného a soustředěného žurnalisty nenápadně umístěná před kameru dokáže divy…

Našli jste v článku chybu?