O teleworkingu, tedy práci z domova, se mluví v pravidelných vlnách. Téma přiživují zejména okolní jevy, které s ním na první pohled ani nesouvisí. Ostatně i já jsem neodolal a již jsem se v glose teleworkingu věnoval. Tehdy byly tím impulsem zprávy o docházející ropě. Dnes se k práci z domova vrátím.
Impulsem pro návrat tentokrát ale nebyla zmutovaná ptačí chřipka, kvůli které se budou lidé bát vyjít na ulici, a budou tedy pracovat raději doma. Mimochodem, všimněte si, jak média pracují na tom, aby udržovala lidi v neustálém napětí. Když to není terorismus (ten by mohl být také impulsem pro rozvoj teleworkingu) ani ropa, máme tu ptačí chřipku. A ani nechci domýšlet, co přijde dalšího.
Ale zpět k tématu. Ve zmíněné glose jsem zmiňoval, že hlavní překážky pro rozšíření práce z domova vyplývají z toho, že návyky zaměstnavatelů, ale i zaměstnanců nelze změnit ze dne na den. Mlčky jsem ale přešel jednu profesi, která už dnes ve velké míře pracuje z domova a nikdo se nad tím nepozastavuje. Jsou to programátoři, vývojáři, grafici. Dokonce někteří z nich si ani nedovedou představit, že by to mělo být jinak.
S teleworkujícími kolegy máme dlouhodobé zkušenosti a za těch několik let jsme si snad už vypracovali návyky, které činí tento typ spolupráce skoro bezproblémovou. V mezích možností. Není třeba zmiňovat známé výhody (flexibilita, úspora na nákladech, možnost pracovat z postele) a nevýhody (těžší komunikace, nemožnost okamžité kontroly apod.). Určitě to znáte z vlastní zkušenosti, ať už z jedné či z druhé strany.
Nedávno jsem si uvědomil další nevýhodu teleworkingu, která vyplývá z časové flexibility. Jedná se o „posun časového pásma“ teleworkera. Představte si, že jste typ „sova“, tedy raději pracujete v noci a přes den spíte. Pro teleworking to není žádný problém, pokud to teleworkerovi vyhovuje. Jenže. I během práce v noci je mnohdy potřeba konzultovat mnoho vyskytnuvších se problémů. Prostě komunikovat. Ale s kým, když zadavatel (zaměstnavatel) v tu dobu spí? Odkládá se tedy řešení problému minimálně o další den. Pracovník musí sepsat zprávu, poslat ji zadavateli, ten se ji pokusí vyřešit a poslat výsledek zpět pracovníkovi, který se k tomu dostane někdy až v době, kdy zadavatel už „není na příjmu“.
Je to sice zdržení, ale ještě by to nebyla taková tragédie. Asi mi dáte za pravdu, že pokud na něčem pracujete a u něčeho se zarazíte a nutně potřebujete problém vyřešit se zadavatelem, upřednostňujete okamžitou reakci, abyste mohli hned pokračovat dál. Pokud činnost přerušíte s tím, že se k tomu vrátíte další noc (večer), zbytečně mrháte svým časem, neboť další den je nutné se do problému opět dostat. Vím, že to zní banálně. Ovšem jen do chvíle, kdy vám začne hořet termín.
Četnost těchto situací lze eliminovat kvalitním zadáním a definováním slepých uliček včetně návrhu řešení v případě, že problém nastane. Pominu-li tedy to, že zadavatel bude vzhůru i v noci spolu s teleworkerem. Ovšem nedovedu si představit, že by všichni teleworkeři, kteří pro zaměstnavatele pracují, byli sovy. Pak by bylo asi lepší, kdyby se odstěhovali tak daleko, aby se jim tento časový posun eliminoval.
P.S.: Jakákoliv podobnost s reálnými postavami či skutečností je čistě náhodná.
