K reprodukci obrazu potřebujeme přenést obrazový signál, nesoucí informaci o jasu jednotlivých prvků v obrazu. Mimoto je třeba přenést synchronizační směs. K těmto dvěma složkám se přidá třetí, tzv. zatemňovací směs a kombinací všech tří vznikne úplný televizní signál.
Zatemňovací směs jsou impulsy, které zajišťují, že během doby zpětných běhů se v obou směrech přenáší signál s úrovní černé. Tím se dosáhne toho, že elektronový paprsek v obrazovce je během zpětných běhů potlačen a nemůže narušovat obraz.
Úplný televizní signál
V signálu rozeznáváme tři úrovně – úroveň černé a bílé v oblasti obrazového signálu a synchronizační úroveň, jíž dosahují vrcholky synchronizačních impulsů. Synchronizační impulsy mají takovou polaritu, že ještě důkladněji udržují obrazovku zatemněnou, a proto se v obrazu neprojeví.
Podobně jako jsme definovali amplitudu obrazového signálu jako rozdíl mezi úrovní černé a bílé, je definována amplituda úplného televizního signálu jako rozdíl mezi synchronizační úrovní a úrovní bílé. Obvykle se amplituda obrazového signálu rovná asi dvěma třetinám až třem čtvrtinám celkové amplitudy úplného televizního signálu.
Normy pro televizní přenos
Úplný televizní signál obsahuje vše, čeho je třeba k jednobarevné reprodukci snímaného obrazu na přijímací straně televizní soustavy. Složení úplného televizního signálu, průběh a trvání jednotlivých částí synchronizační směsi, počet snímků za sekundu a počet řádků v jednom snímku, to jsou základní parametry, které charakterizují televizní přenos. Tyto údaje je třeba sjednotit pomocí závazné normy.
| Země | Počet snímků za sekundu | Počet řádků v obrazu | Nominální šířka pásma (MHz) |
| ČSSR, SSSR, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko | 50 | 625 | 6 |
| NDR, NSR, Rakousko | 50 | 625 | 5 |
| Velká Británie | 50 | 405 | 3 |
| Francie | 50 | 819 | 10,6 |
| USA | 60 | 525 | 4 |
Protože se televize vyvíjela v jednotlivých státech nerovnoměrně a značně nezávisle, vytvořilo se během doby několik televizních norem. V tabulce jsou pro srovnání uvedeny normy používané ve většině států světa.
Blokové schéma televizního řetězu
Základním zařízením vysílací části je synchronizátor. Je to generátor, který vytváří řádkové a snímkové synchronizační impulsy pro rozkladače snímací elektronky, synchronizační a zatemňovací směsi pro vytváření úplného televizního signálu a některé další signály.
Kniha Juraje Valsy vyšla v roce 1964.
Obrazový signál, dodávaný snímací elektronkou, je zesilován obrazovým zesilovačem na dostatečnou úroveň, potřebnou pro správnou funkci zatemňovacího zesilovače. Ten vytváří z obrazového signálu a ze signálů dodávaných synchronizátorem úplný televizní signál přiměřené úrovně.
Přenos úplného televizního signálu na přijímací stranu obstará přenosové zařízení, označované jako přenosová cesta. Může to být koaxiální kabel, směrový spoj nebo konečně rozhlasový vysílač a přijímač s příslušnými anténami.
Další cesta televizního signálu
Úplný televizní signál se po příchodu na přijímací stranu zesiluje v obrazovém zesilovači a po zesílení se ve vhodné polaritě přivede na modulační elektrodu obrazové elektronky. Tam slouží k postupnému ovládání jasu jednotlivých prvků na stínítku. K tomuto účelu lze použít celého televizního signálu i se synchronizační směsí.
Zesílený úplný televizní signál se dále přivádí do oddělovače synchronizační směsi. Je to obvod, jenž vybere samotnou synchronizační směs tak, že obrazový signál odřízne. Synchronizační směs na výstupu oddělovače proto nezávisí na obsahu obrazu a má vždy týž tvar. V rozdělovači se synchronizační směs roztřídí a vytvoří se impulsy pro synchronizaci řádkového a snímkového rozkladače.
ČLÁNKY DO MAILU