Hlavní navigace

Německá brzda proti nenávisti na sociálních sítích – cesta k právu, nebo cenzura?

Autor: Depositphotos
Milan Šmíd

Kde leží hranice mezi právem na vyslovení názoru, třeba i kontroverzního, a nebezpečným vyzýváním k nenávisti a násilí proti skupinám obyvatel?

Doba čtení: 8 minut

Od 1. října loňského roku platí v Německu tzv. Netzwerkdurchsetzungsge­setz (NetzDG), jehož přesný název v češtině zní: Zákon ke zlepšení prosazování práva v sociálních sítích.

Zákon, který se v plném rozsahu začal uplatňovat od 1. ledna, reaguje na situaci v sociálních sítích, ve kterých se stále častěji objevují obsahy, jež jsou v rozporu s právními normami v jednotlivých zemích. Jak napsal týdeník Zeit, návrhem a schválením zákona se spolková vláda a parlament pokouší ukázat nejvlivnějším globálním firmám, které působí v Německu, kde jsou hranice právního státu. Zákon by měl donutit sociální sítě, jako je Facebook, Twitter a YouTube, aby vystupovaly rozhodněji proti nenávistným komentářům, štvaní a pomluvám na síti.

Zákon vyvolal v Německu protichůdné reakce. Normě, kterou prosadil sociálně demokratický ministr vnitra Heiko Maas, se vyčítá uspěchanost, nedomyšlenost některých kroků, právnické nedostatky a vůbec celkově populistický záměr zákona, kterým vládnoucí koalice chtěla před loňskými volbami vyjít vstříc pořádkumilovné části svého elektorátu. Maas přijetí zákona zdůvodňoval potřebou omezit „verbální pěstní právo na síti“. Připustil, že ke svobodě projevu patří i nenávistné komentáře, ale ty by měly končit tam, kde začíná trestní právo. V rozpravě doslova řekl: „Dodržování práva a zákonů není žádným zásahem, ale zárukou svobody projevu.“

Zjevně protiprávní obsah

Stručně shrnuto: nový zákon se snaží urychlit a usnadnit odstraňování obsahu, jenž je nezákonný či protiprávní, prostřednictvím mimosoudních procedur. Sociálním sítím se ukládá, aby svým uživatelům nabídly jednoduchý a srozumitelný postup, jak upozornit na zveřejnění obsahu, který je v rozporu s právem. Zároveň zákon provozovatelům sítí stanovuje lhůty, jejichž nedodržení mohou justiční orgány penalizovat. Pokud provozovatelé sociálních sítí obdrží stížnost na „zjevně protiprávní obsah“, o němž není pochybnost, že se na něj vztahuje trestní zákoník, pak mají povinnost do 24 hodin tento obsah vymazat nebo ho blokovat. Pro ostatní stížnosti platí lhůta sedmi dnů.

Tato lhůta se může překročit v případech, kdy protiprávnost obsahu není zcela zjevná a závisí na kontextu a okolnostech jeho zveřejnění, takže provozovatel sítě požádal autora obsahu o vysvětlení. Nebo když si provozovatel není jist, zda stížnost je oprávněná, a požádá o vyjádření samoregulační orgány, jejichž vytvoření zákon předpokládá.

Některým kritikům zákona vadí, že ustavení samoregulačních orgánů je v pravomoci samotných provozovatelů sítí. Jiná výhrada směřuje proti stavu, v němž autor blokovaného příspěvku nemá v průběhu mimosoudní procedury k dispozici opravný prostředek; nápravy či náhrady se může domáhat jen u soudu.

Zákon dále ukládá sociálním sítím v Německu, aby jmenovaly své kontaktní osoby pro jednání se soudy a s orgány činnými v trestním řízení. V případě, že počet stížností v kalendářním roce překročí stovku, provozovatelé sítí musí zpracovat o případech souhrnnou zprávu a zveřejnit ji na internetu.

Jaké obsahy na síti mohou být podle nového zákona zjevně protiprávní (rechtswidrig)? Jsou to texty, které se nesmějí dostat do konfliktu s těmito paragrafy německého trestního zákona:

  • §86 (šíření propagandy protiústavních organizací),
  • §86a§89a (příprava násilných činů ohrožujících stát),
  • §91 (návod k násilným činům proti státu),
  • §100a (falešné zprávy vlastizrádné povahy),
  • §111 (veřejné vyzývání k trestným činům),
  • §126 (rušení veřejného míru hrozbou trestných činů),
  • §129 (vytváření zločineckých spolků),
  • §129a (vytváření teroristických spolků),
  • §129b (zločinecké a teroristické spolčování se zahraničím),
  • §130 (podněcování k nenávisti vůči určitým skupinám obyvatel),
  • §131 (představování násilných a krutých činů),
  • §140 (odměňování a schvalování trestných činů),
  • §166 (urážení vyznání, církevních společností a světonázorových sdružení),
  • §184a (výroba a šíření násilných a pornografických publikací),
  • §184d (zpřístupňování pornografických materiálů mladistvým přes telemédia),
  • §185 (urážka),
  • §186 (šíření pomlouvačných tvrzení),
  • §187 (pomluva),
  • §201a (narušení přísně osobního životního prostoru snímáním obrazů),
  • §241 (hrozba zločinem),
  • §269 (falšování důkazních materiálů).

Tolik základní obsah zákona, který u části veřejnosti okamžitě doslat nálepku „cenzurní“. Když chtěl jeden český publicista známý z alternativních webů doložit tezi o „nové totalitě“ nastolované německým státem, napsal, že stát „vydal nový zákon o cenzuře sociálních médií, jimž ukládá povinnost sama sebe cenzurovat pod hrozbou přísných, až půlmilionových pokut. Přikazuje jim vymazávat „projevy nenávisti“ do 24 hodin od stížnosti jakéhokoli čtenáře, bez ohledu na to, zda „nenávistná“ zpráva je, či není pravdivá či skutečně nenávistná.“

Jeho výrok okamžitě převzaly, často ve zkreslené podobě, weby blízké Parlamentním listům, aniž se jejich redaktoři se zákonem seznámili. O jasné cenzuře mluvil i bývalý prezident Václav Klaus v nedělní Partii na televizi Prima. Taková tvrzení však zcela neodpovídají pravdě. V žádném případě nejde o cenzuru aktivně vykonávanou sociálními sítěmi z jejich podnětu. Ty mají pouze povinnost reagovat na stížnosti, které k nim přicházejí. Nový zákon pouze upřesňuje procedury, které by měly vést k dodržování právních norem na internetu, včetně postupů, jak v takových případech přezkoumávat příspěvky publikované na stránkách sociálních sítí. Zda se tyto postupy osvědčí a přispějí ke kultivaci komunikace a diskusí na internetu a sociálních sítích, je zatím nezodpovězenou otázkou.

Příliš přísné blokování

První dny aplikace nového zákona ukázaly jeho slabiny a jeho možnou problematičnost. Největší kritiku sklízí neprůhlednost procedury, na jejímž základě Twitter nebo Facebook o stížnostech rozhoduje; praxe, která skutečně může mít dopady na omezení svobody projevu na sociálních sítích. Četné příklady dokládají, že dochází k tzv. „overblockingu“, když v případě nejasností a hraničních kauz provozovatel sociální sítě, v rámci opatrnosti a snahy nenarazit, zvolí tu přísnější variantu, což vede často k tomu, že se z účtů odstraňují nevinné, satirické či ironické obsahy, které nemají se „zjevně protiprávním obsahem“ co do činění. Příkladem může být případ twitteru satirického časopisu Titanic, který ironizoval a parodoval výroky poslankyně pravicové nacionalistické Alternativy pro Německo AfD Beatrix von Storchové a následně byl zablokován.

Právě kauza poslankyň AfD Beatrix von Storchové a Alice Weidelové může sloužit jako modelový příklad možného „overblockingu“, který AfD okamžitě využila ve svůj prospěch a k útokům proti vládě. Stačilo k tomu několik nenávistných tweetů, z nichž jeden reagoval na čtyřjazyčnou výzvu kolínské policie „Slavme s respektem, ohleduplně“ vydanou v předvečer oslav Nového roku v Kolíně nad Rýnem. Beatrix von Storchová výzvu komentovala svým tweetem: „Jak to, že oficiální policejní web NRW tweetuje arabsky? Chcete tím uchlácholit barbarské muslimské masově znásilňující hordy mužů?“ Tento tweet byl jedním z řady protimigrantských komentářů, které von Storchová na sociálních sítí průběžně šíří. Následovala blokace jejího účtu na dvanáct hodin s oznámením:

„Některé funkce tvého účtu jsou přechodně omezeny. Co se stalo? Zjistili jsme, že tento účet porušuje pravidla Twitteru o nenávistném obsahu (následuje citace paragrafu trestního zákon 130 o „Volksverhetzung“, o podněcování nenávisti proti skupině obyvatel). Proto jsme přechodně omezili některé z funkcí tvého účtu. V tomto stavu můžeš i nadále Twitter prohledávat, ale posílat můžeš jen přímé zprávy svým followerům, žádné tweety, retweety, lajky. Tvůj účet bude po uplynutí dvanácti hodin obnoven. Můžeš využít této doby a vrátit se k Twitteru, jakmile smažeš tweety, které jsou v rozporu s našimi pravidly. Pokud jsi toho názoru, že jsme udělali chybu, obrať se na náš Support-Team.“

Beatrix von Storchová okamžitě toto oznámení patřičným způsobem rozhlásila do světa jako příklad cenzury a omezování svobody slova. Přidala se k ní i další poslankyně Alice Weidelová solidárním a provokujícím tweetem: „Naše úřady se podřizují importované, rabující, chmatácké, mlátící a noži útočící migrantské bandě/lůze (Migrantenmobs). Beatrix Storchová je právem kritizovala (…) a byla zablokována.“ Odstranění jejího tweetu následovalo.

Na twitterovém účtu AfD a jejích přívrženců se nyní množí příklady, kdy majitel účtu dostal zprávu, že „Tvůj tweet byl na základě zdejších zákonů v Německu odstraněn“, což pak AfD patřičným způsobem rozhlašuje do světa. Zatímco dříve by si jich možná nikdo nevšiml, nyní se některá „zakázaná“ vyjádření dostávají do středu pozornosti, recyklují se a přesouvají do nejrůznějších blogů a diskusních fór, kam ruka nového zákona nedosahuje. Potvrdil se tak názor sloupkaře týdeníku Der Spiegel, podle něhož nový zákon nesnížil, ale v těchto dnech spíše zvýšil počet projevů nenávisti na sociálních sítích.

Kde leží hranice svobody projevu

Některé informace a zprávy o aféře von Storchové kladou na jednu úroveň a směšují akce provozovatelů sítí podle nového zákona se žalobami, které kvůli výrokům von Storchové podala nejen policie, ale i desítky občanů a organizací z celého Německa. Vzniká pak dojem, že na sítích proti uživatelům zasahuje policie, což neodpovídá skutečnosti.

Žaloby podávané dle trestního práva občany – a v kolínském případu také policií, kterou von Storchová kritizovala – mohou sloužit jako důkaz, že i bez nového zákona o dodržování práva na sítích existují nástroje obrany proti rasismu, nenávisti a falešným zprávám na sítích. Problém je v tom, že to déle trvá.

V aféře von Storchové teď státní zastupitelství bádá, který soud bude příslušný k projednávání došlých žalob. Teprve soud rozhodne o tenké hranici mezi právem na svobodu projevu, právem na vyslovení názoru, třeba i kontroverzního, a nebezpečným vyzýváním k nenávisti a násilí proti skupinám obyvatel kvůli jejich národní, etnické, rasové nebo náboženské příslušnosti.

Názory liberálních právních expertů se kloní na stranu pojetí svobody projevu, které toleruje názorovou pluralitu, jakkoli může být kontroverzní, jestliže nepřekračuje hranici zákona. Podle nich použití výrazů „barbarské muslimské masově znásilňující hordy mužů“ je sice vysoce hraniční, ale stále v rámci svobody projevu se pohybující výpověď. Žalobci budou muset dokázat, že výrok podněcující nenávist se vztahoval na celou „národní rasovou, náboženskou nebo etnickou skupinu obyvatel“, jak praví zákon, a ne jen na její jednu část, která se zviditelnila kravály o silvestrovské noci roku 2016.

KL2018 Tip nominace

Zatím je předčasné dělat závěry o tom, zda chvályhodný záměr – zabránit porušování práva na sociálních sítích – se alespoň částečně naplní. Zákon by měl působit jako brzdící element proti vlně násilí, nenávisti, pomluv a falešných zpráv na internetu. Jak to zatím vypadá, sociální sítě se snaží dostát liteře zákona, ale za cenu opatření, která skutečně v některých případech mohou mít negativní dopad na svobodnou diskusi, jehož následky může napravit až soudní výrok po delší době.

Nový zákon zkomplikoval situaci sociálním sítím v Německu, když jim uložil povinnosti, které podle prvních zkušeností a komentářů v médiích příliš nezvládají. Jednak co do adekvátnosti rozhodování, zda obsah ponechat, či zablokovat, ale především ve věci zpětné vazby a komunikace s postiženými. Někteří lidé jim to – zvláště pak Facebooku – přejí. Tvrdí, že Facebook by na jedné straně chtěl využívat všech svých možností, při nichž se chová jako masové médium, včetně všech jeho výhod, aniž by zároveň převzal odpovědnost za publikovaný obsah, kterou dnes jiní vydavatelé a provozovatelé médií mají.

Našli jste v článku chybu?