SOLYNDRA je výrobce CIGS tenkovrstevných solárních panelů z Kalifornie. Na rozdíl od běžných panelů sázel na zcela jiný tvar (panely se podobaly vlnitému plechu) a do určité míry i netradiční technologie. Zakladatelem firmy byl v roce 2005 Christian Gronet a zatímco v roce 2009 měla společnost tržby okolo 100 miliónů dolarů a hodnotu necelé dvě miliardy dolarů, dnes jde o bezcennou firmu v bankrotu, kterou žalují její bývalí zaměstnanci. V čem spočívá vzestup a pád této startupové energetické společnosti? A lze si z něj vzít nějaké ponaučení?
Pro nás může být Solyndra dobrým příkladem, jak se sebelépe rozjetý business může zadrhnout, zastavit a pohřbít peníze zakladatelů i investorů…
Snové začátky i první problémy
Solární průmysl zaznamenával od roku 2005 prudký růst po celém světě, což bylo silně ovlivněno globálním zájmem o snižování emisí v konkrétních státech, které se snažily co největší část výroby elektrické energie převést na tzv. obnovitelné zdroje. Jak je známo z příkladu České republiky, hlavním motorem investic byly státní pobídky a dotace, a to jak v USA, tak také v celé Evropské unii.
Již rok po svém založení začala společnost zavádět ukázkové systémy své nové technologie po celém světě. Základem celého konceptu byla myšlenka, že na plochých střechách velkých průmyslových budov jsou klasické ploché panely nepříliš efektivní a výhodnější bude použít panelů, které budou mít tvar povrchu části válce (vypadají v podstatě jako vlnitý plech). Slibovány byly velké úspory za dodávku elektřiny, a zvláště v oblastech jako je Kalifornie, kde je sluneční svit pravidelný, se dařilo získávat řadu klientů.
Výhodou systému Solyndra byla nejen větší účinnost v průběhu dne, ale také stabilnější výkon v rámci jednoho dne i menší náchylnost na roční období i v oblastech vzdálených od rovníku.
Jak fungují panely Solyndra? Jsou to trubice naskládané vedle sebe, které mají fotovoltaické články uspořádané po obvodu válce, takže absorbují jak odražené, tak rozptýlené světlo, nejenom to přímo dopadající. Drobná nevýhoda? Cena…
V čele společnosti stál zkušený ředitel Brian Harrison, který dříve působil ve společnosti Intel. Otěže společnosti převzal po Chrisi Gronetovi, kterého vystřídal v roce 2010. Jeho osobnost měla být pro investory dostatečnou zárukou, že firma bude fungovat tak, jak má.
Společnost v té době dosáhla svého vrcholu. Zatímco v roce 2009 byly tržby okolo 100 miliónů USD o rok později dosáhly 140 miliónů. Firma měla na 1100 zaměstnanců a řadu externistů. Její hodnota v roce 2009 byla těsně pod 2 miliardami USD a investoři oceňovali především rychlý růst i solidní finanční stabilitu společnosti.
Solyndra je miláčkem Obamovy administrativy. Ukazuje americký sen, jak má vypadat: na začátku je chytrý nápad, rychlý rozjezd, draví investoři a vize. Prezident Obama na prohlídce továrny Solyndra.
Ta se také relativně snadno dostávala k investicím, když do ní peníze postupně vložili například George Kaiser Family Foundation, U.S. Venture Partners, CMEA Ventures, Redpoint Ventures, Virgin Green Fund, Madrone Capital Partners, RockPort Capital Partners, Argonaut Private Equity, Masdar či Artis Capital Management.
Společnost získává také významnou státní podporu; v roce 2010 záruky na půjčky ve výši 535 miliónů USD, kterou jí poskytne státní Federal Financing Bank. Peníze jsou určené na výstavbu továrny na výrobu panelů a na možnost nasazení technologie v komerčním měřítku. Navíc získává ještě pobídku z California's Alternative Energy and Advanced Transportation Financing Authority ve výši 25,1 miliónů USD.
Na první pohled tedy jde o jednu z nejlépe prosperujících firem v oboru, která nabízí kvalitní solární panely, vyrábí v USA a získává jednoho investora za druhým. Společnost se chtěla pokusit získat v červnu 2010 peníze prostřednictvím emise akcií (IPO), ale od tohoto kroku odstoupila. Oficiálním zdůvodněním byla špatná situace na trzích, což je sice pravdivé, ale současně již zde můžeme vytušit první problémy, které by mohly vyjít najevo při zveřejnění všech ekonomických ukazatelů.
Problémy
Globální trh se solárními panely prošel rychlými změnami – v roce 2008 padly Lehman Brothers, což symbolicky odstartovalo ekonomickou krizi. Propad ekonomiky nutí státy stále více šetřit, což se začíná postupně projevovat také na pobídkách, které stimulovaly celý solární a „obnovitelný“ business. Ceny panelů klesají postupně na polovinu a prim hrají silní a velcí hráči především z Číny, které se recese dotkla jen okrajově.
Rok 2010 se ukázal být pro Solyndru skvělým, rokem, a to díky silným pobídky pro instalaci solárních projektů ze zemí, jako je Německo a Itálie. Společnost se ocitá na vrcholu svých sil. A právě zde se začínají projevovat první problémy. Tak, jak dobíhají velkorysé projekty z doby před krizí, klesá rychle poptávka a panely se začínají hromadit ve skladech. Mimo to dochází k nárůstu levné konkurence, která je schopná vyrábět relativně slušné panely za zlomek ceny.
Problém bylo také to, že banky nepůjčovaly tak snadno a velkoryse jako před krizí a byla-li velká část projektů hrazena z půjček, které byly spláceny tak, jak by firmy platily elektřinu běžnému dodavateli, musely s novým a běžnějším modelem úvěrování vzniknout problémy.
Společnosti navíc uškodila také jedinečnost její technologie – všechny stroje si musela nechat dělat „na míru“, její výrobky byly dražší a měly tak delší návratnost investic. Solyndra byla technologickým startupem, takže neměla žádné větší finanční rezervy, ze kterých by mohla delší dobu žít.
… a na konci je FBI, vyšetřující, za jakých podmínek se Solyndra dostala k půlmiliardovým investicím a státním pobídkám. Fotografie Obamy v kancelářích Solyndry střídají fotky agentů FBI odnášejících zabavené podklady.
Ředitel společnost celou situaci ohodnotil následovně: „Regulační a politické nejistoty v posledních měsících vytvořil významný krátkodobý přebytek nabídky a erozi cen. Zvyšování kapitálu v tomto prostředí nebylo možné. Jde o nečekaný a velmi nepříjemný výsledek.“
Společnost proto na konci srpna 2011 vyhlásila konkurz a nyní je vyšetřovaná i FBI. Společnost žalují její vlastní zaměstnanci a celá situace se zdá být kritická. Zda se z rozsáhlých finančních problémů Solyndra dostane, není vůbec jisté.
Poučení na závěr?
Hledat důvody, proč se společnost, které věřilo tolik investorů a firem, neprosadila, není úplně jednoduché a většinou by to mohlo sklouznout k úvahám o tom, že to každý rozumný člověk mohl čekat, což ale není pravda. Prvním problémem může být úvěr od ministerstva financí – půjčit si tolik peněz (pětinásobek obratu) na rozvoj je hodně odvážné. Manažeři počítali s tím, že vše půjde jak má a žádná krize na firmu dopadnout nemůže.
Druhým problematickým momentem se ukázala orientace na drahou technologii určenou pro soukromé společnosti (panely určené jsou na rovnou střechu montážních a jiných hal) ve spojení se státními pobídkami, což je ale oblast, která mohla ve své době působit jako zlatý důl.
V neposlední řadě je zde pak chybějící finanční rezerva, která by umožnila překlenout problematické období, kterou měla Solyndra systematicky vytvářet. V podobné situaci je většina startupů, kterým se daří relativně jednoduše získávat peníze na rozvoj, ale nikoli na tvorbu rezerv pro období, ve kterém se z určitého důvodu přestane dařit. A právě to může být jeden z významných aspektů, který činí investice do nich rizikovými. Pokud by Solyndra odolala lákadlu rychlého zisku, mohla být ještě dnes solidně prosperující společností a ne firmou v úpadku, jenže zase by nevykazovala růstovou křivku nebo alespoň potenciál, pro který do společnosti byli rizikoví investoři ochotni investovat.
Solyndra solární trh neovládla a po pravdě řečeno, podobně se „daří“ i méně hi-tech souputníkům například z Německa: i německé solární firmy válcuje čínská konkurence založená především na nízkých nákladech a tudíž generující levnější produkci.
Čína dnes na trhu solární energie ovládá více než polovinu, ještě před šesti lety tuto roli zastávaly americké firmy. Jejich podíl se dnes stlačil k pěti procentům…
Je to další probuzení ze sna?
ČLÁNKY DO MAILU