Koncepce à la Pioneer je pro řadu z nás stále tou nejlepší. Samostatný panel a k tomu oddělený box s tunery a rozhraními, který případně mohu zaměnit či vylepšit a vše v pohodě ovládané jedním dálkovým ovladačem. Ale ouha! Sony se o tyto drahé designové přístroje po prodeji nijak nestará, takže očekávat upgrade media jednotky, tedy např. na nový tuner, Ethernet či alespoň přehrávání videa přes USB, opravdu nemůžeme. To se bohužel potvrdilo už i u modelu KDL-40EX1 a s tím nemá ekonomická krize nic společného. Firma si tak podle mého sama odhání přemýšlivé klienty. Konkurence je totiž už i v této oblasti značná.
Sony KDL-40ZX1 se tváří jako luxusní model, ale vybavení tohoto televizoru je za cenu, za níž se prodává, v současné době už nedostačující
Nepopiratelnou výhodou tohoto televizoru je jeho „tenkost“
Pro účely testování jsem získal televizor se stolním podstavcem a reproduktory (SS-TBL700, 2× 5 W plus basový 10 W), který tentokráte není v ceně a přijde na 7.990 Kč. Dokoupit můžete i SS-WAL700 (cena nezjištěna), což je zvuková lišta o výkonu 2× 10 W určená pro montáž na stěnu pod panel.
Media jednotku dodává Sony ve dvou barevných verzích. Můžete si vybrat bílou, nebo černou.
Prostě vybavený media box
V odděleném boxu MBT-W1, který je stejný jako u loňského (2008) modelu EX1 je soustředěno prakticky vše. V panelu najdete jen konektor pro přívodní šňůru a HDMI, které vlastně ani nepotřebujete, protože komunikace s media jednotkou může být i bezdrátová (viz dále). Před rokem jsem ji vyzkoušel během skoro dvou měsíců velice důkladně, tentokráte jen krátce a zaměřil jsem se více na HDMI propojení. To totiž tenkrát nepracovalo podle mých představ (teď s ním už nebyl jediný problém).
Takto vypadá zadní panel media jednotky v černém provedení
Uvnitř MBT-W1 je pak vcelku standardní vybavení dnešní střední třídy – analogový a digitální tuner (DVB-T a DVB-C) v MPEG-2 i MPEG-4 verzi, nějaká ta elektronika a konektory. Za odklopným panelem je mechanika PCMCIA (CI), tlačítka základního ovládání, připojení sluchátek a USB. Jakmile ovšem některé rozhraní použijete, musíte nechat dvířka odklopená.
Rozhraní, která jsou na zadní straně jsem ještě před rokem chválil. Mezitím se ale svět posunul trochu jinam i v této kategorii. Pokud panel z jakýchkoli důvodů napojíte přes HDMI, zbudou vám jen dva konektory tohoto typu (na přední straně media jednotky není žádný), a to je hodně málo nejen vzhledem k ceně zařízení. Chyběl mi například i digitální koaxiální audio výstup a připojení na internet.
Instalace bez legrace
Smontování doplňkového stolního podstavce a panelu není žádná sranda. V balení jsem měl několik druhů šroubů a než jsem našel ty pravé (i co do délky), vychladl jsem nejen já, ale i káva. Ani další zapojení nejde samo od sebe. K media jednotce i k panelu vedou samostatné napájecí šňůry, navíc pokud toužíte po jejich vzájemném propojení HDMI kabelem a nikoli bezdrátově, musíte si ho nejprve zajistit, protože v dodávce není.
Ladění televize Public ze zemské digitální sítě 3 ve středních Čechách
Při ladění si vyberete mezi pozemním a kabelovým signálem, analogové kanály se ladí automaticky. Na závěr můžete vše i setřídit. Ladění a práce s DVB-T kanály je ukázkové, třídění je jedno z nejlepších, jaké jsem poslední dobou viděl.
Seznam kanálů najdete v menu na tlačítku „Home“, kterým se zároveň vstupuje i do nastavení televizoru a media jednotky. EPG (týdenní televizní program v elektronické podobě), je průměrné a na pozadí se klasicky – stejně jako u všech televizorů Sony – nestahuje. Více na toto téma viz test Sony Bravia 40V5800 a 40Z5800, resp. jejich DVB-T části.
Designově se Sony KDL-40ZX1 určitě hodí do moderně vybavených domácností
I bez drátů (skoro úplně)
Jakmile instalaci necháte za sebou, uchvátí vás design à la OLED televizor Sony XEL-1 (tenoučký panel na šikmé nožce) a nádherná matová čerň broušeného rámečku, která se dnes jen tak nevidí a ve které je odlesků minimum.
Stolní podstavec, který se dokupuje zvlášť, je příjemně bytelný, takže nemusíte mít strach, když někdo do panelu omylem strčí. Je to dáno i tím, že je do něj zabudována dvojice reprosoustav a subwoofer.
Audio (stejně jako HD video) se přenáší do media jednotky buď bezdrátově přes systém Bravia 1080 Wireless (přenos až do rozlišení 1 080i na cca 5GHz frekvenci) nebo HDMI kabelem. Ať tak či tak, byl tentokráte přenos bezchybný, i když signál pozemního HDTV jsem neměl jak vyzkoušet.
K nastavení televizoru slouží spousta funkcí. Jen se v nich vyznat…
Z menu oči až přecházejí…
Dálkový ovladač je tradičně v pohodě s rozumným rozložením. Je univerzální a pracuje i na RF frekvenci, takže se obě části chovají jako jedna. Nabízí i tlačítka pro Bravia Sync, tedy pro ovládání dalších přístrojů přes HDMI-CEC, a pod odklopným panýlkem v dolní části skrývá tlačítka DVD/BD přehrávače a přístup k řízení bezdrátového přenosu.
Zvyknout si nejspíše budete muset na plovoucí menu na tlačítku „Home“. Sony praví – cituji – „Již žádné matoucí obrazovky nabídky!“ V mém případě to ale stále nějak nedopadá. I když s tímto menu pracuji už hodně dlouho, pořád jsem si nezvykl.
Poloha vybrané nabídky se sice tentokráte nemění (i na to jsem občas u Sony narazil), ale všechno neuvěřitelně poskakuje, kolovat nejde ani ve směru horizontálním ani vertikálním, takže pokud se v seznamu naladěných kanálů či v části nastavení dostanete na okraj, jste odkázáni k pokornému putování nazpět.
Ve srovnání s předchozí generací menu, je to krok chybným směrem. Je to jen inovace pro inovaci a myslím, že si to po roce práce mohu dovolit prohlásit.
Upravte co je libo
Možností úprav nastavení je spousta a místy se možná budete v menu i ztrácet. Barvy v základním nastavení si můžete ovlivnit po libosti (gama, zvýraznění kontrastu, vyvážení bílé, barevný prostor, atd.), i když jsou už příjemně podávané.
Zvukově – s reproduktory SS-TBL700 zabudovanými do podstavce – pak celý komplet představuje lehký televizní nadprůměr u kterého lze doladit výšky a basy, zapnout hlasový zoom, vylepšení zvuku a ekvalizér přepnout do třech režimů. Neméně dobré je i nastavení formátů obrazu, kde nechybí ani režimy 4:3 a 14:9. Nejhůře tak na tom jsou multimédia promítaná přes rozhraní USB. Přehrajete pouze fotografie v JPG, které se navíc nenatahují nijak svižně. Souborový manažer je ještě horší – názvy se nezobrazují celé, o češtině si můžete nechat zdát a dokonce i tak prostá věc jako pohyb po adresářích a souborech šipkovými klávesami má svá úskalí.
Sony s podporou multimédií bojuje dlouhá léta a jak se zdá, vítězný konec je v nedohlednu. Pokud trváte na promítání multimédií, televizor této značky pro vás opravdu není. A to jakýkoli.
Měření spotřeby
Nastavení standardních podmínek je jako obvykle jednoduché (televizor jsem jen resetoval do továrního nastavení), avšak protože vyžaduje dvě přípojná místa, byl jsem trochu na rozpacích. Nakonec jsem použil „čtyřpsa“ a teprve jeho jsem zastrčil do měřiče spotřeby. Tu jsem měřil včetně stolního podstavce s reproduktory.
Sony kupodivu spotřebu neudává celkovou, ale dvojí – zvlášť pro panel a pro media jednotku. Navíc pro každou část v režimu „Domov“ a „Standardní“ (to je ta, kterou uvádím v tabulce) a při nastavení „Obchod“ a „Živý“, což je „vyštelovaný“ jas, kontrast a barvy, zkrátka vše udělané tak, aby vás televizor na u obchodníka co nejvíce upoutal.
Já jsem pro naše účely sečetl hodnotu za media jednotku a panel, takže v prvním případě Sony udává 195 W a v pohotovostním režimu 3,95 W (19 W v tzv. rychlém spuštění).
V druhém nastavení (u obchodníka) to pak za provozu dělá o 20 W více, tedy 215 W.
Po kompletním návratu televizoru do továrního nastavení a vypnutí filmového režimu, který zde zůstává (na Auto) částečně zapnut, jsem jako obvykle změřil první variantu. Obraz byl tedy v režimu „Standardní“ a funkce „rychlého spuštění“ zapříčiňující výrazně vyšší odběr v klidovém stavu byla vypnuta.
S podivem jsem zjistil, že ani po několika hodinách zkoušení můj měřicí přístroj nezaznamenal spotřebu v pohotovostním režimu. Měří ji totiž, jen pokud je vyšší než 1,5 W. Zde je sice udáváno 3,95 W, mě se však cokoliv nad 1,5 W naměřit nepodařilo.
Jakmile jsem povolil funkci rychlého spuštění okamžitá spotřeba vyskočila a pohybovala se během hodinového měření mezi 35 a 36 W (Sony uvádí 19 W).
V případě spotřeby za provozu jsem se dostal na okamžitou spotřebu kolem 164 W s maximálními výkyvy během hodinového měření 160, resp. 166 W, takže výrazně méně, než udávaných 195 W.
Sony KDL-40ZX1 je opravdu ultratenká. Pokud ji ale vyloženě nepotřebujete nalepit na zeď, tuto výhodu zrovna neoceníte.
Výtečná koncepce, rozporuplná realizace
Pokud chcete od designové televize jen design a je vám jedno, že vytáhnete z kapsy padesát tisíc a za pár let přístroj třeba zahodíte, protože budete chtít HDTV a náhle zjistíte, že to pozemní k vám nedosáhne, pak už dál nečtěte.
Pokud si myslíte, že dnes drahá designová televize má mít i vynikající výbavu a že se o takovýto výrobek má firma starat i po ukončení prodeje nebo i v jeho průběhu, pak vlastně také dál číst nemusíte.
Tady zjevně nepůjde rozšířit či aktualizovat nic. Ostatně DVB-T i DVB-C tu už jsou, a to i ve verzi pro HDTV. Možnost zabudovat DVB-S chybí a vyměnit media jednotku za takovouto verzi s pravděpodobností hraničící s jistotou také nepůjde, nemluvě například o připojení na internet.
Takže pro koho je ZX1 vlastně určen? I když by se zdálo, že pro ty, kteří si ho mohou a chtějí dovolit, není to tak prosté.
Jednoduché to, je pokud nebudete požadovat HDTV. Pokud ano, tak je pro ty, co mají kvalitního poskytovatele kabelového signálu (DVB-C) a u pozemního DVB-T pak pouze pro ty, kteří žijí ve velkém městě v dosahu vysílače, jež v budoucnu bude schopen šířit i pozemní HDTV.
Ideální samozřejmě je, pokud žijete v dosahu pozemního HDTV vysílače už nyní. Představa, že byste k televizoru této koncepce dokupovali satelitní set-top-box, mě na jednu stranu rozesmává, na stranu druhou – a to hlavně – je mi z ní smutno, protože tohle měla mít Sony už dávno vyřešeno. Stejně jako vyšší počet rozhraní HDMI.
To by ale nemohla vzít více než rok starou media jednotku…
U konkurence najdete obdobné ultratenké modely, i když bez media jednotky a tedy o něco „tlustší“, nesrovnatelně lépe vybavené. Viz například test Samsungu PS50B850 rovněž na DigiZone.cz.
Na zdi vypadá Sony KDL-40ZX1 opravdu dobře. A nemusíte ji kotvit nějakými megašrouby.
Vyřešte digitální příjem televize na e-shopu DigiZone.cz!
Máte doma starý analogový televizor a potřebujete přejít na digitální příjem televize? Nebo jste se rozhodli pořídit satelit a nevíte, jak na to? Sledujte už satelitní programy a chtěli byste přijímač, který zvládne rozluštit televizi ve vysokém rozlišení obrazu (HD)? Řešíte potíž s televizní anténou nebo rozvody? Se vším vám poradí e-shop DigiZone.cz. Nejlevnější ceny, kvalitní zboží, zásilka až do domu nebo osobní převzetí na některé z kamenných prodejen. Vyberte si právě teď!Pokud vám záleží na stylu a tenhle je přesně pro vás, jděte do toho. To, co je uvnitř „televizního“, je kvalitní, včetně hodně vysokých i když neudávaných pohledových úhlů a klasicky nadprůměrně citlivého DVB-T tuneru.
Obraz je příjemně přirozený, dá se široce ovlivnit a nezklame vás ani resamplování z PAL na Full HD, a to většinou i při podprůměrně kvalitním videosignálu třeba přes SCART. Na potíže narazíte ve zvýšené míře jen u písmen, číslic a šikmých ploch, což je už tak nějak klasika.
Potěší i zvuk, který není klasicky „ploše televizní“, mluvit ale mohu pouze za stolní podstavec. A závěr? Sony bohužel u KDL-40ZX1 (stejně jako před časem u EX1) zanedbalo jednu zásadní věc, a to je má výtka největší – poslalo vniveč nejdůležitější výhodu této koncepce, totiž snadnou upgradovatelnost a možnost přizpůsobit se změněným podmínkám. A to je nepochybně škoda.
Balení obsahuje
– media jednotka
– dálkový ovladač
– 2× tužkové baterie (AA)
– 2× napájecí kabel (běžný, dvoužilový)
– napájecí adaptér pro media jednotku (18 V)
– stojánek pro media jednotku (vertikální poloha)
– uživatelská příručka
Čemu byste dnes dali přednost při nákupu drahé designové televize?
