Hlavní navigace

Spor o propojený kontinent: národní regulátoři (BEREC) kritizují návrhy Komise

23. 9. 2013
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: Isifa
Evropská komise zveřejnila rozsáhlý plán na poměrně zásadní změny v oblasti telekomunikací, pod heslem „Propojený kontinent“. Sdružení evropských regulátorů BEREC se ale nelíbí.

Začíná podzim roku 2013, a na obzoru jsou volby: nejenom u nás, ale také v Bruselu, v rámci Evropské unie jako takové. V květnu budeme volit nové europoslance, a tím vlastně celý nový europarlament, který by měl začít fungovat v nové sestavě od července příštího roku. A spolu s ním se obmění i Evropská komise: ta stávající setrvá v úřadu do konce října příštího roku, a pak nastoupí do úřadu Komise nová, s novými komisaři, novým předsedou atd. A například komisařka Neelie Kroesová, která má ve stávající Komisi na starosti oblast Digitální agendy a s ní i oblast telekomunikací, prý o další zvolení usilovat nebude.

I v tomto kontextu bychom tedy měli posuzovat nejnovější návrhy, které vzešly z její dílny a které usilují o velmi hluboké změny v celém sektoru telekomunikací, zejména pokud jde o jeho regulaci. A klást si i otázky jako: je nyní skutečně ta správná doba pro předkládání takovýchto návrhů, slibovaných a avizovaných již drahnou dobu? Stihnou se ještě projednat a přijmout? Bude evropský parlament ochoten zabývat se na poslední chvíli těmito návrhy, v době, kdy jeho členové už budou myslet na něco úplně jiného (na volby, předvolební kampaně atd.)? Neskončí nakonec „pod stolem“, jako se to stalo s mnoha návrhy zákonů u nás, kvůli rozpuštění Sněmovny?

A hlavně: opírají se tyto návrhy o dostatečný konsensus těch, kterých se týkají? Nebo jsou jen jakýmsi jednostranným aktem Komise, či dokonce jedné konkrétní komisařky, která se na poslední chvíli snaží prosadit své představy, stylem „hlava nehlava“?

Propojený kontinent

Nejde přitom o nic menšího, než o vyvrcholení dlouholetých snah Unie o vypracování nového regulačního rámce, usilujícího o jednotný telekomunikační trh. Včetně takových věcí, jako je prosazení síťové neutrality, jednotného způsobu správy spektra, jednotné autorizace (vydávání povolení/licencí pro celou EU), konce roamingových „příplatků“ atd. A také nové rozdělení moci a „rozdání karet“, neboli nové nastavení vztahů a kompetencí mezi národními regulátory, jejich sdružením BEREC a samotným Bruselem.

V neposlední řadě je příznačná a podstatná i nová forma prosazení těchto změn: již ne formou unijních směrnic, které se dříve dlouho (a mnohdy i nekonzistentně) zapracovávaly do národních legislativ členských zemí, ale formou nařízení (Nařízení Rady EU a Evropského parlamentu), které je přímo účinným předpisem a tudíž platí hned a všude stejně. Proto také ona závislost na tom, zda se vše stihne projednat a schválit v Evropském parlamentu, který již pomalu začíná myslet na nové volby.

Za zmínku stojí i to, že nové návrhy dostaly i nové klíčové slovo, za které je možné je „snáze uchopit“: vše je nově označováno jako „Connected Continent“. V doslovném překladu tedy „připojený kontinent“, ale logice věci by asi odpovídal spíše překlad ve smyslu „propojený kontinent“, kterého se raději přidržím. V češtině to naštěstí není o tolik delší a složitější, jako by v angličtině byl „interconnected continent“.

BEREC protestuje

Podle některých zdrojů měly být popisované  návrhy zveřejněny již v pondělí 9. září, ale v rámci samotné Komise se prý nesetkaly s jednotnou a kladnou odezvou. Řada komisařů k nim prý měla vážnější výhrady a požadovala úpravy. K tomu ale zřejmě nedošlo, nebo se nejednalo o příliš rozsáhlé a zásadní úpravy – protože nakonec byly popisované návrhy zveřejněny již ve středu 11. září. Což je docela symbolické datum v kalendáři, se kterým jsou spojeny určité negativní konotace. Byť mimo sektor telekomunikací.

Jednotná a pozitivní ale nebyla ani reakce širší veřejnosti po zveřejnění návrhu. Telekomunikační operátoři napoprvé reagovali podle očekávání, když některé prvky nového návrhu uvítali, ale jiné – zejména ty, které představují vyšší míru regulace a mají je odrazovat od investování do nové infrastruktury – naopak kritizovali. A další jejich reakce asi teprve přijdou, až si vše detailněji prostudují a zanalyzují.

Co ale docela překvapilo, je první reakce sdružení BEREC, které sdružuje národní regulátory, a má být i jakýmsi „think tankem“ a současně partnerem Komise. Ta by s ním měla spolupracovat, konzultovat, a obě strany by měly vzájemně brát ohled na své názory, postoje a zájmy. A právě toto se očividně nestalo: sdružení BEREC se poměrně ostře ozvalo s tím, že Komise s ním předkládané návrhy vůbec nekonzultovala.

Stanovisko BEREC-u na jedné straně mluví o podpoře hlavních cílů, a konkrétně zmiňuje prosazení jednotného telekomunikačního trhu a lepších podmínek pro investice do sektoru. Obratem ale vyslovuje své znepokojení nad tím, jak jsou návrhy „kvapně protlačovány“ skrze evropskou legislativu, bez řádného zdůvodnění a bez plného docenění jejich potenciálních důsledků, jelikož představují odklon od dosavadního přístupu (založeného na pro-konkurenční regulaci) směrem k přístupu, který upřednostňuje konsolidaci trhu.

BEREC má dále obavy z toho, že navrhované nařízení ohrozí integritu dosavadního evropského regulačního rámce a jeho přínosů, pokud jde o investice, konkurenci a prospěch pro spotřebitele. V tomto ohledu je prý důležité mít na paměti, že stav celého sektoru v Evropě není tak bezútěšný, jak je tvrzeno.

Kromě toho, podle názoru BERECu, návrhy předložené Komisí hrozí podkopáním právních jistot, což je v přímém rozporu s Komisí deklarovaným cílem vytvořit predikovatelný regulační rámec, nutný pro podporu účinných investic a efektivní konkurence. Samotné návrhy jsou přitom, stále podle názoru BERECu, spíše jen konglomerátem řady vzájemně nesouvisejících opatření, zatímco evropský regulační rámec je složitým ekosystémem, ke kterému je nutné přistupovat jako k celku.

V neposlední řadě sdružení BEREC ve svém stanovisku  vyjadřuje znepokojení nad tím, že předložené návrhy představují poměrně zásadní posun v rozložení moci mezi Komisí, členskými státy a národními regulátory. Ještě více prý soustřeďuje kompetence na centrální úrovni, a tím podkopává schopnost národních regulátorů, ať již samostatně či společně, přijímat vhodná a adekvátní regulační opatření na relevantních trzích.

V závěru svého stanoviska pak BEREC kritizuje Komisi za to, že vše připravila sama a nespolupracovala se zainteresovanými stranami, včetně samotného BERECu. Její návrhy tak podle BERECu neprošly veřejnou konzultací, a tudíž ani Komise neměla možnost si otestovat, jak budou přijaty a zda mají šanci dosáhnout deklarovaných cílů, či zda jsou vůbec realizovatelné a ekonomicky únosné.

Co je nejvíce trnem v oku?

I tato poměrně silná slova od BERECu, který by měl být hlavním spojencem Komise při prosazování jejích záměrů v oblasti telekomunikací, naznačují, že to s prosazením celého návrhu nebude jednoduché. A třeba i první reakce politických frakcí z europarlamentu (např. zde) jsou spíše rozpačité: uznávají, že telekomunikační trh potřebuje určité změny a že Komise správně identifikovala problematická místa. Už si ale není jista správností opatření, navrhovaných jako náprava – a hlavně se ohrazuje proti tomu, aby parlament byl v časové tísni tlačen do poměrně zásadních rozhodnutí, jejichž dopady nejsou dostatečně prozkoumané a ošetřené. A bez dostatku času na nějakou diskusi a případné úpravy.

A co že je tak sporného či přímo kontroverzního na celém návrhu Komise na Propojený kontinent?

Například to, že návrh pokračuje v „centralizaci moci“ v Bruselu, kdy do tohoto centra chce přesunout ještě více kompetencí a pravomocí. A jediné, před čím se zastavuje, je záměr zřízení jediného celounijního regulátora – o což se Brusel již dříve pokoušel, ale tvrdě narazil, a tak se o to nyní již raději nepokouší. Jinak ale jde tak daleko, jak jen může zajít: chce například, aby Komise měla právo nařídit národnímu regulátorovi, aby sám stáhl takové opatření či nařízení, které „není v souladu s unijním právem“. S odůvodněním, aby nevznikaly nekonzistentnosti v aplikaci unijního práva mezi jednotlivými členskými zeměmi. Fakticky jde o to, aby Komise měla poslední slovo a právo veta i na všechna ukládaná nápravná opatření, což dosud nemá, ale hodně o to i v minulosti usilovala, leč marně.

Nebo jiný požadavek: na harmonizaci správy spektra ve všech členských zemích, fakticky na možnost mluvit členských státům do jejich postupů pravidel přidělování, používání a správy spektra, a fakticky vše určovat a řídit centrálně. V době, kdy už naplno probíhají aukce spektra z digitální dividendy, či jsou dokonce již skončeny, přichází takovýto požadavek ze strany Komise v Bruselu minimálně „s křížkem po funuse“.

Nejde ale zdaleka jen o správu spektra, ale vlastně o vše, co se telekomunikací týká: myšlenkou jednotného trhu (jinak celkem logickou a asi správnou) je zajistit operátorům stejné podmínky ve všech zemích (tj. odstranit všechny národní odlišnosti), a podpořit „nadnárodní“ působení operátorů i tím, že jim bude stačit jedno jednotné „povolení“ (oprávnění, licence apod.) pro působení ve všech členských zemích Unie.

Na druhou stranu se Komise, v rámci snah o skutečně jednotný telekomunikační trh, snaží i o odstranění dosavadních bariér v podobě roamingových poplatků (či spíše příplatků): proto znovu oživila svůj dřívější návrh na jejich úplné odstranění a srovnání cen roamingu s cenami národními. U příchozích hovorů v roamingu by se tak mělo stát již za rok, přesněji do začátku července 2014, a u odchozích hovorů v roamingu by se nemělo nic připlácet (nad běžnou cenu národního hovoru) do roku 2016.

BRAND24

Jak na síťovou neutralitu?

Snad nejkontroverzněji je ale vnímán způsob, jakým Komise do svého návrhu zapracovala síťovou neutralitu. Podle vlastních prohlášení ji důsledně prosazuje, podle kritiků naopak otevírá vrátka těm, kteří ji chtějí obejít. Jenže ono je to složité a nikoli černobílé: jak nastavit správnou laťku mezi tím, aby se dal řídit provoz a dalo se vycházet vstříc službám, které potřebují fungovat v reálném čase, a na druhou stranu zabránit tomu, aby to kdokoli zneužil?

Komise to nakonec řeší tak, že do svého návrhu (konkrétně jde o článek 23) v zásadě napsala, že „neutralita se  nemá porušovat, kromě případů, kdy je to účelné“ – a pak vyjmenovala několik příkladů toho, jak si tuto „účelnost“ představuje. A zde je asi největší problém. Například v tom, že důvodem pro porušování neutrality (které podle návrhu může zahrnovat například i blokování, či jen zpomalování apod.) nemusí být jen ochrana  před spammingem či eliminace momentálního přetížení, ale třeba také prevence závažné trestné činnosti. Byť s požadavkem na nezbytnost a přiměřenost účelu. Jenže to se opravdu dá číst a hlavně vykládat v podstatě jako bianco šek pro „preventivní“ blokování čehokoli. Proto tolik kritických hlasů.  

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).