Takových pokusů už bylo více: získat moc nad Internetem. Vyrvat jeho správu z rukou těch orgánů, které se o něj starají dnes, a „odklonit ji“ někam jinam, kde bude „více pod palcem“.
Například v letech 2003 a 2005 se o něco takového snažil Světový summit o informační společnosti (WSIS, World Summit on Information Society). Jeho faktickým cílem bylo převzít pravomoci dnešního ICANNu (Internet Corporation For Assigned Names and Numbers) a svěřit je Mezinárodní telekomunikační unii (ITU, International Telecommunication Union), která je odborným orgánem OSN pro informační a komunikační technologie. Vše s argumentem, že na činnosti ICANNu se doopravdy podílí jen některé země světa, zatímco ostatní na něj nemají žádný praktický vliv. Nakonec k tomu sice nedošlo, aby bylo to „docela o fous“.
Dnes se zdá, že je na obzoru další velký a vážný pokus o „odklonění“ vlády nad Internetem, a to opět směrem k Mezinárodní telekomunikační unii (ITU). Jen konkrétní mechanismus bude jiný: od 3. do 14. prosince 2012 se v Dubaji koná Světová konference o mezinárodních telekomunikacích (WCIT-12, World Conference on International Telecommunications), kterou pořádá právě Mezinárodní telekomunikační unie, a která bude projednávat a schvalovat nový Mezinárodní telekomunikační řád (ITR, International Telecommunication Regulations). Ten dosavadní vznikl již v roce 1988, kdy datové komunikace a Internet byly (oproti dnešku) ještě v plenkách. Nový řád, o jehož podobě se jedná již od roku 1998, pochopitelně už musí nějak reflektovat současnou situaci – a problém je právě v tom, jakým způsobem ji chce reflektovat.
Kdo a co navrhuje?
Přesnější podoba návrhů ale „není příliš veřejná“, a seznámit se lze hlavně s tím, co „uniklo“ na veřejnost přes specializovaný „únikový“ server WCITleaks. Na druhou stranu rád kvituji, že konkrétně naše Ministerstvo průmyslu a obchodu, které má danou problematiku ve své gesci, v červenci tohoto roku uspořádalo veřejnou konzultaci k přípravě nové verze Mezinárodního telekomunikačního řádu, a v rámci ní poskytlo i to, co tehdy mělo k dispozici. A samo přitom konstatovalo, že:
Návrh nového Řádu stále ještě není ukončen, jeho podoba se formuje velice těžce na přípravných pracovních skupinách ITU. V průběhu již proběhlých jednání se potvrdilo, že existuje zásadní rozpor mezi přístupem západního světa, počítaje v něj i Českou republiku, a blokem zemí, především arabských a afrických, podporovaných Společenstvím nezávislých států v čele s Ruskou federací, k řadě záležitostí, především v otázkách přístupu k internetu.
Tento zásadní rozpor, jak se zdá, v poslední době dále graduje. Přitom posiluje zejména ta strana, která volá po zásadních změnách: kromě bloku afrických a arabských zemí (s podporou Ruska), které vykazovaly obdobné snahy již dříve, se nyní hovoří zejména o Číně, jako o dalším významném a silném hráči, který také cítí, že má na celosvětový Internet malý vliv.
A co že by mělo být podstatou změny, kterou tito hráči chtějí vyvolat? Na první pohled relativně logická věc: „zahrnutí“ Internetu pod telekomunikace. Ze služeb poskytovaných v rámci Internetu by se tak staly telekomunikační služby, a z internetové infrastruktury telekomunikační infrastruktura.
Jenže právě to by rázem přineslo velmi zásadní dopady: na Internet by se začalo vztahovat prakticky vše, co se dnes vztahuje na tradiční telekomunikace. Od nejrůznějších forem regulace, včetně cenové, přes boj se spamem a bezpečností v online světě, rozhodování o tom, jaký druh provozu je přípustný a kdo a jak má či nemá právo se připojit, až po převzetí celého systému distribuce IP adres a systému DNS. Včetně zcela nového způsobu peeringu (propojování sítí a celých AS), na technických ale i ekonomických principech obvyklých pro propojování telekomunikačních sítí, včetně poplatků za terminaci internetového provozu (jak to např. navrhuje organizace ETNO, zastupující velké telco operátory).
Odsud je už jen krůček k možnosti snáze zasahovat i do obsahu a služeb poskytovaných po Internetu, k odpojování uživatelů od Internetu, blokování toho či onoho, sledování všeho atd.
Přesnější kontury toho, o co usilují země jako Čína, Rusko a arabské a africké země (ale jistě i mnohé další), dnes stále nejsou zcela jasné a zřejmě se stále průběžně „upravují“ co do taktiky i samotných cílů. Ale vzhledem k celkovému trendu, jehož jsme bohužel v poslední době svědky, není příliš těžké si domyslet, o co a komu zde jde.
Kampaň Stop the Net Grab
Že tentokráte jde opět „do tuhého“, dokazují už jen reakce na očekávaný vývoj. A na rozdíl od dřívějška dokáží dát dohromady i takové hráče, kteří obvykle nemají k sobě dvakrát blízko. Třeba jako u kampaně Stop the Net Grab (v překladu něco jako: „Zastavte uchvácení sítě“), kterou iniciovala Mezinárodní konfederace odborových svazů (ITUC, International Trade Union Confederation) spolu s organizací GreenPeace, a spustila 12. listopadu 2012 za účasti bývalého šéfa ICANNu Paula Twomeyho, a s podporou Vinta Cerfa (po videu). Následně tuto kampaň podpořily i takové subjekty, jako je organizace NRO (Number Resource Organization), zastřešující tzv. RIRy (Regional Internet Registry, zajišťující mj. distribuci IP adres).
Podstatou celé kampaně „Stop the Net Grab“ je varování před důsledky chystaného kroku, které by umožnily:
- vládám omezit či blokovat informace zpřístupňované po Internetu
- vytvořit globální systém monitorování všech komunikací po Internetu, včetně požadavku na to, aby kdokoli, kdo odesílá či přijímá informace, se plně identifikoval
- vyžadovat, aby se Internet používal pouze „racionálním způsobem“
- vládám vypnout Internet, pokud se domnívají, že může zasahovat do vnitřních věci jiných států, nebo dojít sdílení informací „citlivého charakteru“
Součástí této výzvy byl i protestní dopis, adresovaný generálnímu tajemníkovi OSN Pan Ki-Munovi. Na něj již ITU stihla vcelku promptně zareagovat, a snaží se v něm vyvrátit všechny obavy a nařčení. Že prý v žádném případě neusiluje o převzetí „vlády nad Internetem“. Tvrdí také, že na nějaké ovládnutí Internetu nemá ani mandát – ale současně se hlásí k přístupu, který ITU iniciovala před téměř deseti lety v rámci summitu WSIS (který o změny velmi aktivně usiloval, a málem se mu to podařilo).
Rezoluce evropského parlamentu
Ani reakce Mezinárodní telekomunikační unie na Stop the Net Grab však situaci neuklidnila a nevyvrátila obavy, které před nadcházející Světovou konferencí o mezinárodních telekomunikacích v Dubaji panují. A tak došlo na další akce. Například Evropský parlament přijal minulý týden rezoluci, která také varuje před změnami, které se na konferenci chystají. Ocitujme si z této rezoluce některé konkrétní body:
Evropský parlament,
2. vyjadřuje politování nad tím, že jednání v rámci WCIT–12 nebyla dostatečně transparentní a inkluzivní, přestože by výsledky této konference mohly mít značný dopad na veřejné zájmy;
3. domnívá se, že ITU či jakákoli jednotlivá a centralizovaná mezinárodní instituce není vhodným subjektem k uplatňování regulačních pravomocí v oblasti správy internetu nebo informačních toků;
4. zdůrazňuje, že některé návrhy na reformu mezinárodních telekomunikačních předpisů, by měly nepříznivý dopad na internet, jeho strukturu, operace na něm probíhající, jeho obsah a bezpečnost, obchodní vztahy, jeho správu a na volný tok informací online;
5. věří, že v důsledku některých předložených návrhů by se sama ITU mohla stát dominantní silou v různých oblastech internetu, což by mohlo zapříčinit ukončení současného modelu organizace fungující zdola nahoru, do níž je zapojena řada zainteresovaných stran; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že pokud budou tyto návrhy přijaty, mohou vážně zasáhnout rozvoj online služeb pro koncové uživatele a jejich přístup k těmto službám, jakož i digitální ekonomiku jako celek; domnívá se, že správa internetu a související regulační otázky by měly být i nadále definovány na komplexní úrovni za účasti řady zainteresovaných stran;
6. obává se toho, že návrhy na reformu ITU zahrnují i vytvoření nových ziskových mechanismů, které by mohly vzhledem ke zvyšování cen, obtížnému zavádění inovací a omezenému přístupu vážně ohrozit otevřený a konkurenční charakter internetu; připomíná, že internet by měl zůstat nezávislý a otevřený;
7. podporuje jakékoli návrhy na zachování stávající oblasti působnosti mezinárodních telekomunikačních předpisů a současného mandátu ITU; staví se proti všem návrhům, které by rozšířily oblast působnosti na místa, jako je internet, včetně doménového jména, přidělení IP adresy, směrování internetového provozu a záležitostí souvisejících s obsahem;
8. vyzývá členské státy, aby zabránily jakýmkoli změnám mezinárodních telekomunikačních předpisů, které by měly negativní vliv na otevřenost internetu, neutralitu sítí, zásadu komunikace typu konec-konec, povinnost poskytovat univerzální službu a participativní správu svěřenou mnoha aktérům, jako např. vládám, nadnárodním institucím, nevládním organizacím, velkým i malým podnikům, technologickému společenství a všeobecně internetovým uživatelům a spotřebitelům
A co ČR?
K tomu si ještě dodejme, že EU je nehlasujícím členem Mezinárodní telekomunikační unie – a právě proto vyzývá ke konkrétním krokům své členské státy, protože každý z nich je (hlasujícím) členem. Platí to tedy i pro Českou republiku, která bude posílat do Dubaje svou delegaci. Ta pojede s mandátem, který jí stanovila vláda svým usnesením č. 667 ze 12. září 2012, a který mj. říká, že:
Delegace České republiky:
1. podpoří pouze takové návrhy na znění Mezinárodního telekomunikačního řádu Mezinárodní telekomunikační unie či závěrečných dokumentů Konference, které budou v souladu s potřebami České republiky a jejichž provádění si nevyžádá zvýšené nároky na státní rozpočet,
2. nebude podporovat takové zásahy do znění Mezinárodního telekomunikačního řádu, jakými jsou cenová regulace odporující principům přijatým v rámci Evropské unie a regulace obsahu,
……
4. bude postupovat v souladu s výsledky koordinačních porad členských států Evropské unie,
Určitě tedy o celé záležitosti ještě uslyšíme. Již jen proto, že samotná konference WCIT-12 (Světová konference o mezinárodních telekomunikacích) může být jen začátkem. Pokud totiž skutečně otevře cestu změnám, je pravděpodobné, že tyto budou projednávány na nejrůznějších navazujících jednáních.
