Tuto strašlivou větu pronesla v “Ordinaci…” doktorka Páleníková, představovaná Zlatou Adamovskou (Ordinace v růžové zahradě, 2. řada, díl 543, název “Sokyně v lásce”. Scénář: M. Wdowyczynová, M. Bittnerová. Režie: M. Kleis). Ono je podstatné si uvědomit to, že není možné vyvyšovat obsah nad formu, či naopak formu nad obsah. Forma musí přesně vycházet z obsahu a nejlépe, jak je to možné, ho zobrazit. Forma neexistuje bez obsahu, obsah bez adekvátní formy.
Dovolím si krátký odskok do historie literatury a filmu. Představte si příběh o manželích. Žijí spolu spokojeně, mají děti… Pak se objeví mladý, krásný muž. Manželka se do něj bláznivě zamiluje a uteče s ním od manžela. Posléze ji mladík odkopne a ona se pokorně vrací k manželovi a dětem. Ten ji už ale nechce a odmítne ji. Zoufalá žena ukončí svůj život skokem pod vlak. To je příběh, jak ze špatné “mydlinkové opery”, rozumějme telenovely. Jenomže, když tuto látku uchopí veliký spisovatel vznikne třeba “Anna Karenina”.
Bohužel, nahozené příběhy v “Ordinaci…” by klidně mohly být základem pro vynikající seriál. Jenže, to by autoři museli dát obsahu formu, která by mu slušela. A to se nedaří.
Příběh se utápí v povrchních frázích, viz titulek tohoto článku nebo například primář Suchý (Jan Čenský) rozčileně pronese ke svým lékařům: “Tak, kde jste, sakra, tak dlouho? Scházíte se jak švábi na pivo.” Za chvíli by se zde mohly objevit citace z tety Kateřiny (“Saturnin”). Ale to spíš ne, ty byly vtipné.
Výborný dramaturg ČT Jan Bednář, s nímž jsem se přátelil, mi jednou po dvouhodinové diskuzi řekl: “Vidíte, kdyby nás někdo nahrával, tak by to klidně mohl napsat jako jeden díl seriálu pro NOVU.” Přiznávám, že jsme se tenkrát bavili především o hloupostech všedního dne. Jen tak jsme si poplácali.
“Ordinace…”, podobně jako další české seriály tohoto typu jsou pouhým nahozeným, ne příliš promyšleným plácáním, které herci poměrně nudně odříkávají bez sebemenšího prožitku. Ono to zřejmě ani není možné, jestliže není čas na to, aby s nimi režisér zkoušel nebo na to, aby každou klapku několikrát opakoval nebo na to, aby více střihal a aby jednotlivé díly seriálů nebyly jen dlouhým sledem dialogů. Není to možné i proto, že se musejí vysílat dva díly týdně.
Často i velmi kvalitní herci působí v těchto seriálech… ne nejlépe – protože bez času na přípravu scén zůstane každý jen sám sebou. Což může fungovat jednou, ale nikoliv periodicky, dvakrát týdně, případně častěji, jestliže daný herec hraje dokonce ve více seriálech najednou.
Co se v tomhle díle závažného stane? Nevýrazný Jánský (Vl. Kratina) přijede do Kamenice a chce si odvézt svou milovanou Bělu do Španělska navždy. Ale copak ona může? Vždyť Marie ji poprosila, aby se po její případné smrti postarala o její děti. Hanák shodí Suchého při operaci před ředitelem a oba pánové si ještě několikrát “vjedou do vlasů”. Hejduk se rozhodne, že Suchý není kvalitní primář a že na jeho místo vyhlásí konkurz. Hysterický Tomáš napadá fyzicky Jirku a plazí se po kolenou před Kateřinou. Jirku vážně zraní a Kateřina se tváří, že mu to neodpustí. A co intrikán Bobo? Ten balí zdánlivě bohatou Heluš. Jenže přihlouplý bratr – hejtman mu to pokazí. Ale Bobo je Bobo a získá znovu přízeň Heluš prostřednictvím velice chlupaté fenky.
Takhle to skoro připomíná úryvky z proslulé Cimrmanovy operety “Proso”. Ovšem Cimrman, tedy jeho duchovní otcové, zamýšleli tuto operetu jako legraci. Tvůrci “Ordinace v růžové zahradě” myslí své dílo smrtelně vážně.
Pravda je, že řada diváků se na tento seriál pravidelně dívá a fandí mu. Např. má neteř ho už dva roky, od svých sedmi let, sleduje pravidelně. I když poslední dobou polevuje, protože její dětský intelekt již přesáhl hranice jisté “neúrovně” českých telenovel. Osobně se domnívám, že “Ordinaci…” mohou sledovat jen malé děti, velmi staří lidé nebo ti, kteří – spolu s dr. Hanákem – prohlašují: “Střízlivý nás nedostanou”.
