Startupový svět v Česku je v tuto chvíli napjatý – řádově dny ho totiž dělí od chvíle, kdy půjde do připomínkového řízení zákon o startupech. Jde o první zákon zaměřený na podporu rozvoje technologických firem, který by Česko mohlo přijmout. Bude obsahovat mimo jiné definici startupu. Formulovat ji správně dalo zabrat. Na ní totiž záleží, kolik firem dostane určitou formu podpory ze strany státu. Musí to být dost na to, aby podpora měla účinek a zároveň aby Česko mohlo ukázat, jak moderní přístup a technologie může rozvíjet. Ale zároveň to nesmí být příliš.
„Je to přesně ten balanc, o který se vede největší diskuse. Definice musí být dost široká, aby se do ní vešly stovky skutečně inovativních firem, a zároveň dost úzká, aby se nekvalifikovala každá s.r.o. Jinými slovy, aby se stát nebál, že na tom rozpočtově významně prodělá,“ říká Štefan Šurina, zakladatel právní kanceláře Eldison, která se specializuje na služby pro startupy.
S definicí se tak pojí důležitá otázka: kolik startupů v Česku vlastně je? Podle toho, koho se zeptáte, se odpověď významně liší. Právě od definice se odvine, kdo bude moci na připravovanou podporu dosáhnout a kdo zůstane mimo. „Podařilo se nám startupy konečně dostat mezi vládní priority. Startupový zákon přináší významný milník, poprvé bude pojem startup znát také český právní řád. Ta definice je základem pro vše ostatní,“ těší se Jiří Vicherek, předseda České startupové asociace.
Na zákonu pracuje také zmocněnec pro startupy Martin Jiránek. Vysvětluje, že si Česko bere za vzor španělský startupový zákon a zkušenosti, které tam sbírají už tři roky. „Metodiku máme hodně podobnou,“ říká. On i další tvůrci zákona očekávají, že se do nové definice vejde několik stovek startupů. Aktuální odhady mluví přibližně o 500 až 900 firmách. „Definice nám pomůže zaměřit pomoc, kterou chceme startupům směřovat,“ uvádí Jiránek.
„Samozřejmě bychom chtěli, aby startupů bylo co nejvíc,“ říká Filip Mikschik, zakladatel a CEO StartupJobs. Platforma dlouhodobě mapuje český startupový trh a odhaduje, že v Česku působí necelých 500 startupů a zhruba 700 scaleupů, tedy technologických firem, které už jsou větší, zavedenější a z fáze startupu postupně vyrůstají. Jde prý o zdravé množství. „Je dost malé na to, abychom jim mohli nabídnout nějaké smysluplné zvýhodnění, aniž by to deformovalo celý trh. Zároveň je to dostatečně velké, aby to pro naši ekonomiku mělo z dlouhodobého pohledu smysl,“ říká Mikschik.
Vyšší čísla uvádí Barbora Werdmölder, která vede organizaci Czech Founders sdružující zakladatele. Ta odhaduje počet startupů v Česku zhruba na dva tisíce. „Jasné definování toho, co je startup a co není, by pomohlo státu a firmám nejen v alokování státní podpory, jako jsou například daňové odpisy, ale také v procesu veřejných zakázek,“ říká. Když si organizace nedávno dělala mezi svými členy průzkum, zjistila, že více než 40 procent startupů se pokusilo účastnit veřejných zakázek. Uspěly necelé dvě třetiny z nich. „Z toho průzkumu lze vyvodit, že startupy nabízejí řešení, o které má stát zájem,“ komentuje Werdmölder.
„Pro představu – ve Španělsku se v prvním roce certifikovalo asi 1 500 firem, v Česku se odhaduje 400 až 600. Riziko je ale spíš opačné, než jakého se stát obává, a to, že definice bude nakonec tak opatrná, že reálný dosah zákona, tedy i dlouhodobý očekávaný efekt, bude malý,“ myslí si Šurina.
„Samozřejmě strach státu z toho, že někde udělá chybu a za pár let se to vymstí ve formě díry v zákoně, je obrovský. Ale taková rezistence k fungování státu také samozřejmě patří,“ říká Mikschik.
Podmínky pro rozvoj ekosystému
Definice startupu má být součástí zákona, jehož cílem je podpořit mladé technologické firmy s potenciálem rychlého růstu. Mají přinést inovativní technologie, nabalit na sebe peníze a v ideálním případě je klidně i posbírat v zahraničí a přinést do Česka.
Vedle samotné certifikace a tím přístupu k některým výhodám pro mladé technologické firmy má zákon pomoci vytvořit také podmínky pro rozvoj celého ekosystému – například zatraktivnit investice do startupů nebo postupně otevřít cestu k tomu, aby do rizikového kapitálu směřovala část prostředků z penzijních fondů. Ve Spojených státech nebo Kanadě jde o běžnou praxi. Cílem je nejen přivést startupům více kapitálu, ale dlouhodobě zvýšit i výnosy penzijních úspor. Obecně má zákon zatraktivnit Česko pro startupy i investory.
Ovšem slovo startup dělá problémy dlouhodobě. Tápou v něm politici a někdy i samotní účastníci ekosystému. Zatímco si pod ním někdo představí firmu vyvíjenou z garáže, může jít o roky starou firmu se strukturou, managementem a stovkami zaměstnanců. Jako startup (někdy přesněji scale-up) se označují i firmy jako Rohlík nebo Mews, které na trhu fungují 12, respektive v případě Mews 14 let a mají stovky pracovníků.
Podle připravované definice půjde o společnost starou maximálně osm let s obratem do 250 milionů korun. U deeptechových startupů se hranice posune na deset let. Firma zároveň nesmí být dceřinou společností velké korporace.
Vedle měřitelných podmínek bude muset splnit i takzvaná měkká kritéria, která mají prokázat její inovativnost a škálovatelnost. Posuzovat se bude například výše investic do výzkumu a vývoje, patenty nebo to, zda má technologie potenciál rychle růst na větším trhu. Nepůjde přitom o systém, kdy musí startup splnit všechny podmínky. Čím více jich prokáže, tím vyšší bude pravděpodobnost, že certifikaci získá.
„To je nejtěžší a zároveň nejdůležitější část,“ říká Filip Mikschik. Když StartupJobs podobné hodnocení připravoval pro svůj report, právě kritéria inovativnosti a škálovatelnosti podle něj vyřadila více firem než samotný věk. „Inovativní totiž není otevřít desátý projekt, který dělá totéž co těch devět předchozích,“ říká.
Kromě zmíněného rizika – tedy aby nastavení nebylo příliš benevolentní a do definice se vešel každý – pak vidí nebezpečí v tom, že může z pravidel vzniknout administrativní zátěž. „Kterou nejlíp zvládne ten, kdo umí psát žádosti,“ vysvětluje.
Zkušenost ze Španělska ukazuje, že získat startupovou certifikaci není automatické. Během prvních tří let o ni požádaly přibližně čtyři tisíce firem, uspěla zhruba polovina z nich. Podle Jiránka o certifikaci stojí především mladší startupy, které z připravovaných výhod mohou těžit nejvíce.
Nízké tisíce startupů
Přívětivější pohled na to, co je startup, mají v právní kanceláři Eldison. Z analýz, které si o trhu dělají, jim vychází, že za startup lze v Česku považovat řádově nízké tisíce firem. „Jen v komunitě Czech Founders je přes tisíc zakladatelů a zakladatelek. Sedí to i na veřejná data. Dealroom, se kterým pracuje i vládní analýza, eviduje zhruba 1 800 startupů s externí investicí, širší odhady mladých inovativních firem jdou ke čtyřem tisícům,“ přibližuje Šurina z Eldisonu.
Ani to podle něj není číslo, se kterým by mělo být Česko spokojené. „Talent tu je. Co chybí, jsou hlavně viditelné úspěšné příběhy firem, jejichž součástí budou talentovaní lidé, kteří pak půjdou budovat další. Věřím, že lepší podmínky pro tyto firmy a lidi k tomu mohou výrazně napomoct,“ myslí si.
Barbora Werdmölder upozorňuje, že samotný počet startupů nevypovídá o vyspělosti ekosystému. „Daleko podstatnější je, kolik se v dané zemi investuje rizikového kapitálu. A tady je bohužel Česko mnohonásobně pozadu – proinvestuje se kolem 22 dolarů na obyvatele, zatímco v Německu zhruba 90 dolarů a ve Švédsku okolo 200 dolarů,“ vypočítává.
Podle ní je samotná definice startupu především praktickým nástrojem. Stát bez ní jen obtížně odliší technologickou firmu s potenciálem rychle růst od běžného podnikání a nemůže proto cílit podporu. Podobně to ostatně popisuje i Jiránek, který vysvětluje, že startupový svět v Česku se definicí samotného startupu nezmění. Jde především o zprávu pro stát, ne pro investory z Česka nebo zahraničí.
„Vidíme to ve Španělsku, odkud si Česko bere vzor. Certifikace tam funguje jako určité razítko důvěryhodnosti. Startupům pomáhá ve veřejných zakázkách a teoreticky může pomoct i při prvních jednáních s investory. A pokud se ukáže, že to funguje, může to být argument pro další rozšíření podpory,“ souhlasí Šurina.
Podle Martina Jiránka nemá smysl snažit se definici nastavit tak, aby se do ní vešlo co nejvíce firem. „Budeme se samozřejmě snažit nastavit tu definici co nejpřesnější,“ ujišťuje. „Existují ale další statistiky. Sleduje se třeba, kolik startupů získalo investice nad určitou výši nebo kolik má země jednorožců. Když tato čísla budou v Evropě podprůměrná, vyšší počet firem s oficiální nálepkou startup nikomu nepomůže. Jen bychom obelhávali sami sebe,“ říká.
První signál od státu pro startupy
„Největší hodnota v první fázi není v jednotlivých výhodách, ale v tom, že vůbec vznikne jasná definice a signál, že s tímhle segmentem stát počítá a přikládá mu váhu. Dá to rámec pro další diskuzi, protože bude možné následně jasně spočítat dopad jednotlivých opatření na celou ekonomiku. Budeme totiž jasně vědět, kolik firem do takové definice spadá a kolika firem se to týká,“ popisuje Mikschik.
Vysvětluje, že dát nějakou výhodu například 500 firmám nebude mít na rozpočet státu zásadní dopad. „Pro stát jsou to ostatně objemy pod jeho rozlišovací schopnost. Z makro pohledu jde tedy o marginální záležitost, která ale pro startup segment může mít zcela zásadní dopad. Pomůže vytvořit takových firem více a díky nim posunout celou českou ekonomiku vpřed,“ věří.
Jestli bude mít nový zákon skutečně takový efekt, dnes nikdo nedokáže říct. Jiránek hovoří o zkušenostech ze Španělska, kde podle něj po přijetí startupového zákona celý ekosystém výrazně ožil. „U zákonné definice to rozhodně nekončí, naopak právě ta otevírá startupový legislativní sandbox, který u nás doteď chyběl. Dost velký na to, aby startupy pocítily konkrétní přínosy, a zároveň s jasnými mantinely pro potřeby vlády a státní správu. Tento balanc nám umožní přinášet další výhody a úlevy pro inovativní firmy rychleji, agilněji. Startupový zákon tak otevírá dveře k novým možnostem podpory startupového podnikání v Česku,“ myslí si Vicherek.
Přesto se třeba podle investorů nedá čekat, že by nový zákon vyřešil všechny problémy českého startupového prostředí. „Obecně je podpora státu pro startupy v Česku vítaná, ale řekl bych, že to není věc, která by se mezi startupy nebo investory řešila na prvním místě. Možná umožní vznik firem, které by normálně nevznikly, anebo někomu prodlouží runway. Ale je to něco, co nutně nevnímáme jako nosné téma,“ rozvádí Tomáš Pačinda, partner fondu Kaya VC. Hovoří například o potřebě jednotného evropského právního a investičního rámce, který by firmám i startupům zajistil jednotné podmínky napříč kontinentem. „A dostat do ekosystému více institucionálního kapitálu, k čemuž bychom kromě privátních peněz potřebovali také suverénní investiční fond, například po vzoru Polska či Německa,“ dodává investor.
Podobné debaty se vedou i na evropské úrovni. Podnítily je mimo jiné aktivity okolo snahy zavést takzvaný 28. režim, jenž by jednotnému rámci, o kterém mluví Pačinda, měl pomoct. „Hlavně, ať nemá Česko jinou definici než Evropská unie,“ komentuje Barbora Werdmölder.
Zatím se debaty vedou i v dalších evropských zemích. Podle Jiránka už s českými tvůrci zákona komunikují odborníci ze Švédska nebo Nizozemska. A podobnou cestou by se mohla vydat také Itálie.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem