První model Sharpu pro letošní rok (22 990 Kč, 102 cm) dorazil v poněkud omezené podobě. Jednak bez 3D brýlí (je tu aktivní 3D, ale přístroj sám je 3D Ready, tzn, že se musí dokoupit) a jednak s obrazově poněkud pošramoceným výstupem z DVB-T tuneru, který často barvil scénu příliš do modra. I tak ale stojí televizor za seznámení. Obrazová kvalita jdoucí přes HDMI je totiž vskutku výtečná a zvuk je díky subwooferu přímo uchvacující. Něco takového zaslechnout u televizoru se vám nepoštěstí příliš často!
Design není v rámci střední třídy nijak výjimečný (a to ještě na snímku vypadá lépe než ve skutečnosti). Vše trochu zachraňuje ovládací panel s dotykovými tlačítky a pohled z boku, který najdete níže.
Parádní instalace, žádné třídění kanálů
Je šikovná především tím, že v jediném úvodním menu na jedné obrazovce zvolíte vše, co potřebujete. Jazyk, zemi, časovou zónu, tuner pro ladění, což může být i samotné DVB-C či DVB-T, a umístění televizoru. Pak jen stačí odmáčknout do další nabídky a už se ladí.
Letošní novinkou jsou také výraznější a podstatně lépe čitelné znaky, doprovázející vás prakticky všude a ladění přehledně ukazující služby pro DTV, rozhlas i případná data. Takováto inovace se mi opravdu líbí!
Tohle je všechno, co s naladěnými kanály uděláte. Můžete sice přepínat přes položku „Oblíbené kanály“ (FAV), ale tlačítko je na druhém konci dálkového ovladače a postupná volba kanálů nebere v potaz v něm zavedené pořadí.
À propos třídění kanálů. Ty můžete zařadit pouze mezi Oblíbené a dokonce budou i v pořadí v jakém je zadáte. Bohužel se v nich ale budete moci přepínat jen po jejich vyvolání tlačítkem Fav na druhém konci dálkového ovladače. Tlačítko postupné volby kanálů totiž nadále využívá pouze seznam těch původně naladěných a ty fyzicky setřídit nejdou. Alespoň u mě, na verzi firmwaru v1.32, tomu tak bylo.
A ještě dvě poznámky: konektor antény je z boku, takže pokud nechcete, aby vám anténní kabel trčel do prostoru, budete pro propojovací kabel potřebovat rohový konektor.
A druhá věc: pokud se budete chtít k domácí síti a na internet připojit jinak, než přes kabel Ethernet (LAN), přijde vás Wi-Fi adaptér AN-WUD630 na 1.990 Kč, 3D brýle AN-3DG20-B pro aktivní prostorový obraz pak dostanete za taktéž doporučenou koncovou cenu 2.400 Kč (v ceně žádné nejsou).
Menu je pohodově ovladatelné a výborně viditelné. Žádné moderní experimenty, ale stará vybroušená klasika.
Ovládání většinou příjemné
Změněné menu je určitě příjemné, i když nechci spekulovat o tom, zda bude ve všech základních a středních televizních řadách, či dokonce v opravdu všech řadách (to první mi nicméně přijde pravděpodobnější). V každém případě menu je nyní přehlednější, položky lépe uspořádané a jasněji strukturované. Dá se v něm kolovat a počet nabídek je tak akorát – značná změna a podle mého k lepšímu.
Ovládací styl doplňují tlačítka přímých voleb na dálkovém ovladači, jako jsou 3D, NET pro vstup na internet a mj. také – přímo u kurzorového kříže umístěné – EPG. Volit tlačítkem můžete i poměr stran obrazu a přednastavený obrazový režim.
Hůře je naopak umístěna zmiňovaná volba FAV pro vyvolání oblíbených kanálů (ty naladěné vyvoláte velice snadno přes OK) a co vůbec chybí, je tlačítko pro vstup do multimédií. Do nich se dostanete buď přes menu nebo přes volbu vstupu.
Na dálkovém ovladači je dispozici i speciální sekce pro ovládání například přes HDMI (CEC) napojeného BD přehrávače, je tu také Time Shift (přehrávání živého televizního vysílání se zpožděním, které u tohoto modelu ještě nepracuje) a nahrávání přes USB. Pro něj stačí zastrčit do rozhraní gigabajtovou paměť naformátovanou jako NTFS. Vyšší je samozřejmě lepší a záznam si podle datového toku vezme kolem 2 GB za hodinu.
EPG má jeden náhled, jde z něj nahrávat i nechat se na pořad upozornit. Zvuk se po vstupu nepřeruší, obrazový náhled vybraného kanálu však chybí.
Nekonečné EPG
Po vstupu do EPG se zvuk nepřeruší, obrazový náhled však nemá. V základní nabídce je k dispozici i dvouřádkový popisek k vybranému programu, pokud chcete kompletní, stačí zmáčknout „i+“.
Z EPG můžete i nahrávat, můžete ale udělat i neobvyklou věc – přepnout se na pozadí na jiný kanál (slyšíte jeho zvuk) a nadále si v EPG prohlížet pořady.
Pokud se budete dívat na další dny, záhy možná zjistíte, že se můžete posouvat dále a dále, i když je program v současnosti k dispozici na nějakých sedm, osm dnů dopředu.
Na pořad se můžete nechat i upozornit, a nikoli zcela běžně, a televizor se probudí i z pohotovostního režimu. Upozornění jdou totiž nastavit i jako pravidelné, tj. denně či týdně, takže pokud EPG pořad identifikuje, nepropásnete ho. Tohle by mohla být velice příjemná funkce!
Kupodivu až ve volbě „Obraz, Pokročilé video“ narazíte na poměry stran. Tak mě napadá, že je to vlastně logické, mít tuto volbu v položce Obraz…
Zvuk obstarává systém 2.1, tedy dva reproduktory plus subwoofer o průměru 70 mm s výdechem na zadní straně, kde jsou i zbylé dva reproduktory. Výsledkem je plný a hutný zvuk, u něhož ještě můžete přidat na basech („Zesílení basů“), nastavit hlasitost sluchátek a zapnout virtuální zvuk, což se hned projeví zvýšenou hlasitostí. Lze také zvolit jeden z pěti přednastavených režimů a pokud sáhnete po volbě Uživatel, nastavíte i klasické výšky a hloubky.
U obrazu je přednastavených režimů šest, včetně režimu Eko, který zapnete přímo tlačítkem na dálkovém ovladači a volby Uživatel, která jako jediná umí ovlivnit jas, tón, barevnou sytost a mj. i úroveň podsvícení. Za to všechno je nutno tleskat.
V pokročilých volbách obrazu pak narazíte na teplotu barev, dynamické podsvícení a nastavení pro jemný pohyb. Je tu ale i volba pro změnu poměru stran obrazu, kterých je sedm, včetně automatiky, 14:9, 4:3 a můžete si také nechat obrazem vyplnit celý panel.
Velice bohaté jsou volby pro automatické vypnutí televizoru. Najdete v nich například spánek po určitém čase, vypnutí během stanovené doby, pokud neprovedete s televizorem žádnou operaci, tedy typicky nezmáčknete tlačítko, a mj. také vypnutí při ztrátě signálu.
Tyto funkce jsou samozřejmě užitečné, ale Sharp zapomněl hlídat signál na externím vstupu, konkrétně na HDMI 1. Při sledování filmu přes něj, televizor vždy po určitém čase zobrazil hlášení, že se za chvilku vypne, pokud ovšem neprovedu nějakou akci.
Pokud máte se signálem potíže, potěší vás výborně podaná informace o síle signálu a jeho chybovosti, Sharp podporuje nyní i systém HbbTV.
U HDMI si televizor také neidentifikuje připojené zařízení a při jeho zapnutí, resp. vypnutí, se nedokáže přepnout nazpět do televizního tuneru, takže jsem to musel dělat ručně. To je bohužel obvyklá vlastnost a u HDMI se na to nedbá tolik, jako svého času u konektoru SCART, kde to u lepších přístrojů fungovalo spolehlivě a šetřilo čas i energii.
Měření spotřeby
Úvodem jedno upozornění: v příručce jsou dvoje údaje o spotřebě, každá zřejmě podle jiné metodiky. Uvádím ji proto podle energetického štítku EU, což by mělo být hlavní měřítko. Spotřeba v pohotovostním režimu, která bohužel v metodice EU chybí, je uvedena podle příručky a je to méně než 0,21 wattu. Pojďme ale k měření.
Televizor jsem přepnul (resetoval) do továrního nastavení, tj. obraz byl nastaven jako Standardní, zvuk v režimu Uživatel, ekologické volby vypnuty.
V tomto režimu si Sharp během hodinového měření vzal 46 W (38–56 W), přičemž podle norem EU je udáváno 48 W s roční spotřebou při sledování 4 hodiny denně, 70 kWh. Není divu, že televizor patří do energetické třídy A+…
Jakmile jsem povolil eko volbu, což se dělá jednoduše stejnojmenným tlačítkem na dálkovém ovladači, spotřeba poklesla na rozmezí 31–41 W, což je samozřejmě taktéž úžasné, obraz jsem ale stále ještě – i přes poměrně výrazné denní osvětlení zleva – mohl sledovat bez potíží.
Škoda, že nelze vypnout obrazovku a tak ještě spotřebu snížit typicky při poslechu rozhlasu (tam si vzal televizor zhruba to samé), a také škoda, že tu není tlačítko úplného vypnutí (i když bylo na energetickém štítku naznačeno). Nicméně přímo na televizoru je elektronické tlačítko, které odpojí i infračidlo dálkového ovladače. Následně si televizor v pohotovostním režimu vezme méně než 0,16 W. Komu tak záleží na desetinkách, nebo odjíždí na dovolenou, má šanci ušetřit, aniž by Sharp vytahoval ze zásuvky. Stačí k němu jen dojít.
Na dálkovém ovladači natrefíte na většinou výborné rozložení a zatoulalo se v podstatě jen FAV pro vyvolání kanálů zařazených mezi vaše oblíbené. USB Rec pro nahrávání vidíte vlevo nahoře, Time Shift v tomto modelu není ještě zaveden.
Pohodové nahrávání, ale žádný TimeShift
Jak již bylo řečeno, k nahrávání vám stačí 1 GB paměti v rozhraní USB, což je opravdu málo i oproti většině konkurence. Ideální je samozřejmě rychlá flash paměť, kterou si necháte zformátovat v televizoru a následně provedete tamtéž kontrolu rychlosti. V mém případě u obyčejnější gigabajtové paměti stačila pro záznam v nízkém rozlišení.
Formátování se bohužel skrývá pod nic neříkající položkou „Nastavení disku“, i když vás alespoň upozorní na to, že data na USB flash budou ztracena.
V mém případě bylo výsledkem 0,29 GB určených k nahrávání, což je hodně málo, zbytek si televizor zjevně přivlastnil pro nějaké své záležitosti, protože Time Shift u tohoto modelu ještě k dispozici není. Flash paměť ale po opětném zasunutí do počítače hlásila kapacitu 1 GB, formátování je NTFS.
Nahrávat můžete ručně, se zadáním kanálu, data a časů začátku a konce, nebo přes EPG. Záznam se po zasunutí paměti do počítače skrývá a volně dostupný není. Spustíte ho pouze na témže televizoru, kde jste ho nahráli, nikoli na jiném, byť téhož typu a značky.
Aktivní 3D
Prostorový obraz je podporován v základních formátech „obrazy vedle sebe“, „obrazy nad sebou“ a je tu pochopitelně i sekvenční 3D, které se volí automaticky (zbylé ručně) a jde z typicky Blu-ray přehrávače.
Upravit pro 3D obraz můžete ještě ve třech stupních jas, nicméně 2D-3D konverze ani pro televizní vysílání, ani pro video na USB či HDMI, spustit nešla a podle Sharpu – byť to má ve vlastním ceníku – to ani jít nemá. To ale není nic tak zásadního. Ne tolik, jako absence třídění kanálů.
V příručce jsem ale narazil na jinou možnost – volba 2D v menu 3D dokáže vytvořit z prostorových obrazů nad sebou a vedle sebe regulérní 2D obraz, což jsem ještě nikde neviděl. Ze sekvenčního 3D s obrazy jdoucími za sebou to pochopitelně jde jednoduše – přehráváním pouze jednoho datového toku.
Prostorový obraz fungoval jak z BD přehrávače, tak ze souboru, kde jsem přes rozhraní USB zkoušel formáty TS a MPEG-2 s formátem „obrazy vedle sebe“. 3D bylo třeba ručně zapnout a pak jsem viděl jejich spojení, nicméně bez 3D brýlí, které ještě k dispozici nebyly, to bylo asi tak všechno. Kvalitu prostorového obrazu proto posoudit nemohu. V každém případě 3D fotografie zjevně podporovány nejsou, protože formát MPO se v nabídce souborového manažeru ani neobjevil.
Souborový manažer je vzhledem velice prostý, i když si můžete zapnout volbu obrazové náhledy. Ovládá se ale pohodlně.
HD kamery a filmy bez titulků
Multimédia hned úvodem zklamala, a to dvakrát. Jednak se v náhledu fotografií objevily v názvech adresářů a snímků tak malé znaky, že jsem měl potíž je na dva metry přečíst a jednak hned první film nešel přehrát. Naštěstí se následně ukázaly dvě věci: maličkaté znaky jsou pouze ve fotografiích (prakticky všude jinde jsou naopak výtečně čitelné a výrazné znaky) a v případě videa šlo následně přehrát vše – jen se hned napoprvé projevila jistá náchylnost nepřehrávat klasický kodek MPEG-4. Zřejmě nějaká nepadnoucí kombinace nastavení kodeku.
Následně Sharp bez obtíží zvládl Divx i MKV L4.0 (u L4.1 trochu zastávkoval) a také nejrůznější nahrávky z HD kamer (MOV, MT2TS, MTS) s kodeky AVCHD, H.264 a někdy i MPEG-4. To vše v rozlišení HD Ready a Full HD, jako například u záznamu z kamery Sony HDR-TG3 z roku 2008 (AVCHD).
Video sice nedokázalo vždy navázat (fungovalo to většinou, dokud jsem nevyskočil z daného adresáře) a také nejsou podporovány externí titulky, ale kompatibilita směrem k HD nahrávkám z kamer a fotoaparátů byla výborná.
V hudbě se sice zobrazil i formát WAV, ale přehrát nešel (pouze šum). Pracovalo WMA a MP3, a to včetně vysokých datových toků, navíc díky kvalitnímu zvukovému subsystému bylo vysloveně radost hudbu poslouchat a už dlouho jsem z televizoru neslyšel nic tak dobrého a výrazného.
Fotografie jsou bezproblémové, až na zmiňované označení podadresářů a souborů velice malými znaky. Natahují se rychle i při větší objemech (6 MB) a mohou být v JPG a PNG. Například MPO, tedy 3D snímky, podporovány na dané verzi firmwaru nebyly.
Souborový manažer zvládá dlouhé názvy v češtině a vše probíhá klasicky přes předvýběr, tj. nejprve zvolíte, zda chcete fotky, hudbu nebo video, a pak teprve vstoupíte do patřičného náhledu v němž se vše zobrazuje po adresářích. Doprovodný text, resp. nápověda, je v multimédiích výrazná, jako u tohoto Sharpu prakticky všude. Výjimkou je například EPG, kde jsou tlačítka malá a jejich označení splývají.
Při tomto pohledu televizor vynikne nejvíce a trochu zapadnou nepříliš moderní tlusté rámečky. Lépe vypadá i podstavec a ovládací panel.
Přirozené barvy na panelu, ale…
Zapůjčený kus, jediný u nás, měl zjevně problémy s obrazovým výstupem přes televizní tuner. Prakticky všechno a velice často, bylo totiž do modra, resp. modro-šeda a na obraz se v podstatě nedalo koukat. Jakmile jsem však pustil signál přes HDMI (nebo přes USB), a to jak z výtečného 3D Blu-ray přehrávače Philips BDP8000, tak neméně vynikajícího multimediálního přehrávače WD TV Live, obraz se naprosto proměnil.
Najednou byl – ať už v HD či v nízkém rozlišení – jedním slovem parádní, a to nejen na „dvaceti tisícovou“ cenovou relaci, ale minimálně i na televizor o polovinu dražší.
Vyzkoušel jsem například už klasický Blu-ray film Casino Royale, jehož obrazová kvalita je neoddiskutovatelná, dále pak Avatar, několik seriálových dílů v nízkém i vysokém rozlišení a také několik filmů. Ať jsem ale do Sharpu pustil přes kvalitní HDMI kabel Philips cokoli, se vším se vypořádal nadmíru dobře. Když si k tomu tedy přičtete na televizor naprosto excelentní zvuk, za což samozřejmě můžeme děkovat i rozumně hlubokému panelu, je výsledkem výtečný přístroj jehož jedinou – a bohužel naprosto zásadní – vadou je nemožnost fyzicky setřídit kanály. Jak se tohle může firmě jako Sharp přihodit, nechápu a aktualizace firmwaru by to měla urychleně napravit.
Pokud to samozřejmě čipová sada umožňuje.
Jestliže vám absence fyzického třídění nevadí a máte obavu z potíží s obrazovým výstupem z tuneru, myslím, že mít nemusíte. Byl to zjevně problém daného kusu a navíc ke konci testování potíže viditelně odeznívaly a i na DVB-T příjmu bylo vidět parádní obraz s přirozenou barevností a výborným resamplováním.
Škoda, že firma, tento nebojím se říci zvukově i obrazově excelentní model, zazdila takovou prkotinou, jako je absence fyzického setřídění kanálů.
Za to by měly padat hlavy. A pomalu nejen obrazně.
Balení obsahuje
– dálkový ovladač
– 2× mikrotužkové baterie (AAA)
– natáčitelný podstavec
– napájecí kabel (běžný, napevno přidělaný)
– uživatelská příručka
foto: autor a Sharp
Patří fyzické setřídění kanálů mezi základní funkce, které by televizor neměl opomenout?
