Není to tak dlouho, co se investorům z fondu Tensor Ventures velmi těžko vysvětlovalo, do čeho vlastně posílají peníze. Zaměřují se totiž na deeptech, projekty s hlubokým technologickým základem, tedy z principu věci projekty budoucnosti. To je velmi riziková oblast i na venture kapitál – proti jiným projektům se odhaduje ještě hůř, jak se technologie bude rozvíjet.
Ale vývoj prošel dramatickou proměnou a zdá se, že doba deeptech z doby před pár lety nás už doběhla. „Vypadá to, že už nejsme ti exotičtí investoři,“ směje se Roman Smola, jeden ze tří zakladatelů a hlavních partnerů fondu Tensor Ventures.
Tito investoři posílají peníze do technologií založených na náročném výzkumu a vývoji. Svěřili je českému ValkaAI, který chce vytvořit videoavatary na míru každému divákovi. Americkému startupu QC82, který vyvíjí fotonické kvantové počítače a věří, že může přinést tento typ počítačů do běžných místností.
Česko se tak prý díky této investici může stát součástí velké světové hry o kvantovou nadvládu, věří ve fondu. A penězi podpořili i českou kyberbezpečnostní firmu Wultra nebo skotský startup Cnuic, který slibuje revoluci ve výrobě čipů využívajících světlo. V aktuálním, druhém fondu, mají 16 společností. Chtěli na něj vybrat 50 milionů eur (1,2 miliardy Kč) a tohoto cíle dosáhli předčasně, tak si vytyčili nový milník, 60 milionů eur, tedy v přepočtu téměř 1,5 mld. Kč.
Kromě toho vytvořili komunitní hub pro českou deeptechovou komunitu. V jejich sídle v Karlíně odstartoval Tensor Machinehouse a k němu specifická setkání: deeptechové snídaně, zakladatelské večírky, hackathony a diskuse o humanoidních robotech.
Chybí za tím vším oblíbené sousloví umělá inteligence? Prostupuje všude v pozadí. „Myslím, že se změnilo úplně všechno. Kompletně se nastavují nová pravidla hry. Se starými rovnicemi fondová matematika prostě nevychází. Doba vše zkrátila, zefektivnila a zlevnila,“ říká Martin Drdúl, další ze zakládajících partnerů fondu.
„Kdysi, když jste potřebovali produkt rychle vyrobit nebo naprogramovat, nabrali se lidi, klasicky nějaký počet programátorů, kteří za nějakou dobu dodají produkt. Ale lidé, kteří jsou schopni nastavit výrobní proces, naplánovat a připravit výrobu na větší objemy, nejsou, nebo je jich strašně málo. Je to velmi úzké hrdlo,“ dodává.
Co to má za následky?
Martin Drdúl (MD): Velmi rychle dokážete ověřovat hypotézy. Dostat ale produkt na trh a nechat ho růst, to jsou náročné úkoly. Nejde jen o to něco fyzicky vyrobit, ale také mít potřebné znalosti, jak co nejrychleji dostat produkt k zákazníkovi. Najít takového člověka v Evropě nebo v Americe je velmi náročné. Lidé mají obavu, že je nahradí AI, ale já si myslím, že se paradoxně budou vytahovat na povrch ty lidské kvality a schopnosti, které jsou dnes možná přehlížené.
Když jsme si povídali před pár lety, shodli jsme se, že jste jako deeptechoví investoři tak trochu stranou hlavního proudu. Platí to ještě?
Roman Smola (RS): Asi jsme stále trochu nerdi, ale už tolik nevyčníváme. Deep tech se z okraje přehoupl do mainstreamu. Technologie, o kterých jsme dřív mluvili jako o sci-fi, jsou dnes realitou, která se běžně používá a do které se masivně investuje. Z pohledu trhu už nejsme tak „divní“. Hladiny se trochu vyrovnaly.
Zvýšil se počet deep tech projektů, které projevují odvahu jít z nápadu k produktu?
RS: Ve středoevropském prostředí jsem takový zásadní nárůst nezaznamenal. V zemích s vyspělejším prostředím, jako jsou Spojené státy, Británie nebo Německo, ale vidíme skutečnou explozi vědeckého výzkumu a projektů v oblastech, jako jsou polovodiče či kvantové technologie. Ne všechny teze se samozřejmě dají aplikovat. Spousta z nich k nám dnes přijde rychle, ale musí projít přísným screeningem, abychom odlišili skutečnou inovaci od pouhého „hype“.
Takže kolik projektů ročně vidíte?
RS: Dostáváme tisíce pitch decků ročně. Z nich jen zlomek projde finálním due diligence (prověrkou, pozn. red.) až k investici.
MD: Umělá inteligence otevřela obrovský prostor pro šum. Každý dnes umí z generativních nástrojů vyrobit profesionálně vypadající deck. Exponenciálně roste počet projektů, u nichž si zakladatelé myslí, že můžou uspět. Prostě nám zašuměly prostor a je těžší najít podstatu. Tak to řešíme opačně. Máme jasnou představu o zakladateli, vytipované klíčové technologické vertikály a jdeme po konkrétních tezích a týmech, místo abychom pasivně čekali, až nám někdo zašle prezentaci. I když samozřejmě stále nějaké procento zůstává i na té druhé straně.
Znamená to, že v šumu vzniká více nesmyslů? Zvyšuje se jejich podíl proti těm, které hodnotíte jako projekty s přidanou hodnotou?
RS: Hodnotí se to trochu hůř. Změnilo se více věcí, včetně našich kritérií. Dostali jsme se hlouběji do jednotlivých témat. Jak Martin zmínil, máme jasnější představu o konkrétních investičních tezích, zakladateli i zakládajícím týmu. Náš pohled je ostřejší. Do finální fáze screeningu se ale dostává podobný počet projektů. Samozřejmě je to pořád venture kapitál, takže ne vždy všechno dopadne tak, jak si představujeme.
MD: Generativní nástroje ve velkém zahušťují prostor nesmysly a bude velmi těžké najít skutečnou hodnotu. Pro investory je to výzva. A nejde jen o projekty, které jsou nesmyslné samy o sobě, ale také o ty, které jsou „jen“ zpracované umělou inteligencí. Už poměrně přesně poznáme, jestli pitch deck sestavil ChatGPT, Gemini nebo Claude. Někteří lidé se s tím vůbec nemažou.
A co ty týmy? Dřív se asi k určité velikosti startupu očekával také určitý počet lidí. Stačí dnes jeden dobrý technologický ředitel?
RS: Představa o tom, jaký asi je tým v úspěšné společnosti, se dramaticky změnila. Dnes jsou dvojčlenné nebo trojčlenné týmy schopny vytvářet během měsíců stamilionové obraty. Na druhou stranu schopnost přitáhnout kvalitní odborníky je možná ještě důležitější. Protože se šance bez extrémně kvalitního talentu, ve velmi soutěživém prostředí a při potřebě obrovské rychlosti zásadně snižuje.
MD: Struktura společností se určitě mění, dřív se startupy budovaly tak, aby byl šéf, tedy CEO, finanční ředitel (CFO), technologický ředitel (CTO), vývojářské týmy a výzkumný tým. Dnes může fungovat pětičlenný zakladatelský tým a zastoupit skupinu o dvaceti nebo dokonce třiceti lidech.
Jak se s tím vším změnila vaše investiční kritéria?
RS: Startup musí prokázat jasnou trakci během 18 měsíců. Může jít o úspěšný fundraising, první tržby nebo metriky, které ukazují, že firma dokáže své plány uskutečňovat. Deep tech měl vždy delší cykly, nyní ale vidíme, že se zkracují milníky, podle nichž lze vyhodnocovat pokrok. Už nemůžeme čekat pět let, jestli něco bude fungovat. Společnost se musí vybudovat tempem, které venture kapitálový svět potřebuje. Firmy, které svou hodnotu zvýší na dvojnásobek, nám nestačí. V naší investiční matematice to jednoduše nevychází.
Jak se vlastně fondu daří?
RS: Druhý fond investuje od loňska a proinvestovali jsme už necelou třetinu peněz. První patří podle průběžných ukazatelů mezi 15 % nejvýkonnějších fondů založených v daném roce a některé firmy by podle nás měly přinést mnohonásobek vložených investic.
Co je tedy dnes deeptech?
RS: Rozhodně to není běžná umělá inteligence, ty projekty stavěné na velkých jazykových modelech. Může to ale být obecná umělá inteligence, kvantové technologie, biotechnologie, robotika, physical AI. Něco, kde staré principy nefungují. A jdeme na to nově.
Jaké obory vás tedy teď zajímají, pokud chcete dál, než běžné fondy?
MD: Máme tři hlavní pilíře. Jednak na umělou inteligenci a post-transformerové architektury (nová generace modelů AI, které byly navrženy s cílem překonat zásadní limity a technologické překážky klasického Transformeru, který dominuje světu AI a pohání modely jako ChatGPT, Claude či Gemini, pozn. red.). Pak je to fyzická AI a robotika, tedy automatizace fyzického světa včetně humanoidů. A budoucnost výpočtů: kvantové výpočty, nové materiály, fotonika a nové výpočetní architektury. S tím souvisí také metamateriály, úplně nová kategorie, kdy měníte fyzikální vlastnosti materiálu na základě změny struktury atomů a vznikají úplně nové vlastnosti. Není to ta typická VC hra.
Když se vše zrychluje, počítáte taky s tím, že se vám vložené peníze vrátí rychleji, například díky prodeji společnosti? I s těmi delšími cykli deeptechu?
RS: Bylo by hezké, kdyby se nám peníze vracely rychleji, ale tak optimističtí zase nejsme. Očekáváme ale, že výsledky uvidíme dříve. Čas se stal zajímavou, možná úplně kritickou veličinou, kterou startupy dříve málokdy braly v potaz. Dnes máme vymezené okno příležitosti. Pokud vytvoříte nástroj nebo přijdete s novým přístupem, stavíte si určitou obrannou zeď proti konkurenci. Ta ale bude dříve či později zbourána. Hráči jako Anthropic nebo Mistral vstupují do těchto oblastí jako noví hegemoni. Ne vždy si všechno vezmou, ale víte, že máte limitovaný čas. A zakladatelé musí počítat s tím, že kapitál mají k dispozici proto, aby tento čas využili. To je dnešní rovnice. Každý má ke všemu přístup a je jen otázkou času, kdy někdo vymyslí něco podobného. Vyhraje ten, kdo to dostane na trh a začne růst.
MD: Různé technologie mají různé časové horizonty a signály, které ukazují, že se něco děje. Typicky umělá inteligence – ať už mluvíme o superinteligenci, AI nebo AGI – může vyrůst z nuly na decacorna, tedy firmu s hodnotou přes deset miliard dolarů, během dvou až tří let. Možná ještě rychleji. Krásný příklad je rychlé vybudování molochů typu OpenAI či Anthropic. Mají několikrát vyšší hodnotu než Salesforce, SAP a podobné, které se budovaly 20 let. U jiných technologií ale ty horizonty samozřejmě budou delší. Třeba věci ukotvené ve fyzickém světě, jsou „brutální“, vše se těžko hýbe, ale i ta akceleruje. My vybíráme tak, aby investiční horizont byl zhruba 10 let.
Aby bylo jasno, za tu dobu by se tedy se společností mělo stát co?
MD: Ideálně bychom ji měli exitovat a vrátit prostředky investorům.
RS: Máme ještě čas. Uvidíme, jestli vyšší tempo přinese i rychlejší uzavírání investic. Zatím jsme pořád na začátku, v investiční fázi druhého fondu. Jedna ze změn v investování je ovšem taky nafouknutí investičních kol a valuací. Nafoukla se potřeba peněz. Jak jde vše rychleji, musí to být podpořené dostatečným financováním. I proto pro nás bylo důležité fond zvětšit. Myslím, že dnes malá kola dělat nejde, ty úspěšné projekty je už vůbec nemají.
Není to pro Evropu problém? Stále dokola slýcháme, že střední Evropa, ale ani kontinent celkově nedisponuje tolika penězi jako fondy ze Spojených států nebo odjinud.
RS: Valuace tady nejsou ještě tak vysoko jako v Americe. Tím, jak fungujeme mimo jiné ve střední Evropě, mám pocit, že se tyto nůžky zase trochu rozevřely. Ale jinak určitě platí, že bez patřičné velikosti fondu to nejde. Zvlášť když chcete kola vést a navíc firmu podporovat v navazujících investicích.
MD: Jde to trochu nabořit tím, že pokud nemáte dost kapitálu, musíte tam být dřív. V době, kdy firma potřebuje nějaké základní prostředky na to, aby se zformovala, aby mohla jít na to druhé kolo. A to je taky náš hack.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU