Jednou z podstatných novinek, které ve čtvrtek oznámil Mark Zuckerberg na konferenci F8 v San Francisku, jsou aplikace, které se už neptají, zda chceme něco sdílet s přáteli – respektive ptají se jen jednou. „Mají potenciál změnit náš přístup ke zprávám, ale i celé vydavatelské odvětví,“ prohlásil sebevědomě zakladatel Facebooku. A reakce vydavatelů naznačuje, že by mohl mít pravdu.
Už žádný zádrhel
Oč jde? Není už potřeba kliknout na nějaké tlačítko, chceme-li ostatním doporučit článek nebo „olajkovat“ fotografii. Jakmile jednou dáme takové aplikaci souhlas, může hlásit všechno, co děláme s obsahem, který se jejím prostřednictvím nabízí. Oznámí Facebooku rozkliknutý článek, přehrané video, poslouchanou písničku – vše už zcela automaticky, bez ptaní. „Frictionless experience,“ jak říkají tvůrci Facebooku.
Pokud se to ujme, budeme každý den sdílet řádově více takových automaticky generovaných upozornění než dnes, kdy se ještě musíme (můžeme?) rozhodovat sami a klikat ručně.
Abychom se z přívalu strojově generovaných zpráv nezbláznili, informace o tom, co kdo právě čte, poslouchá či sleduje, budou rychle rotovat v „tickeru“, který je už teď po přihlášení do Facebooku umístěn v pravém horním rohu. Nečeká se, že by někdo všechny četl. O výběr se postará dílem náhoda, na níž závisí, co nás zrovna praští do očí, dílem nové algoritmy. Když například zjistí, že stejný článek už četlo více našich přátel, nebo že někdo z okruhu blízkých přátel už tři dny poslouchá dokola jedno album, upozorní nás na tuto zajímavost v newsfeedu.
Mezi prvními obsahovými partnery, kteří takové aplikace spustili, jsou nejčastěji zmiňovány Spotify (hudba), Hulu (televizní pořady) a Netflix (filmy). Jejich služby ovšem nejsou z České republiky dostupné. Od prvního dne svůj obsah pomocí aplikací nové generace distribuují i vybrané zpravodajské servery a vydavatelé novin. Patří mezi ně Murdochův dosud ryze iPadový The Daily, The Washington Post, tradiční britské deníky The Guardian a The Independent nebo třeba ruská agentura RIA Novosti.
Usdílet se k smrti
Na příkladu britských deníků lze ilustrovat dva možné rozdílné přístupy. Zatímco aplikace Guardianu běží přímo „uvnitř“ Facebooku, má jiný layout než vlastní web a uživateli je tak jasné, že pokud klikne na titulek, sdílí ho s přáteli, Independent je rafinovanější. Aplikace vyhlížející na první pohled podobně jako klasický Activity Feed má podobu malého boxu přímo na jeho stránkách. Jakmile ji čtenář jednou aktivuje, sleduje Facebook všechno, co na stránkách dělá a hlásí to přátelům. Zároveň ukazuje, co dělali na stejném webu přátelé, navrhuje, co by nás mohlo také zajímat a ponouká nás, abychom na tento přáteli „doporučený“ obsah také kliknuli.
Pro poskytovatele obsahu, kteří nechtějí sociální web zavádět tak drasticky nebo se jim zatím nechce do vlastní aplikace investovat, se nabízí několik nových pluginů, z nichž zajímavě vypadá třeba Recommendations Bar, který je po otevření schovaný v pravém dolním rohu a rozvine se až poté, co čtenáře dospěje na konec článku.
V Evropě je obsahových partnerů Facebooku zatím třiatřicet. Pokud nové aplikace nenarazí na odpor čtenářů otrávených přemírou sdílení, pořídí si je dost možná v nejbližších měsících stovky malých i velkých online vydavatelů. Zřejmě to nepůjde tak rychle a tak masově jako v případě tlačítka „To se mi líbí“. Vývoj aplikace je přece jen náročnější než vložení jedné řádky HTML kódu.
Lákadlo je to ale veliké: už dnes je Facebook pro mnoho vydavatelů zdrojem návštěvnosti srovnatelným svým významem s vyhledávači. A automatické sdílení by jeho sílu mohlo znásobit.