Hana Friendlaenderová z Nielsen Admosphere měla na New Media Inspiration 2016 mluvit o vzdělávání dětí, které mají svět v mobilu. Nakonec kvůli nemoci nevystoupila, ale snad nebude vadit, pokud se od tématu její přednášky odrazím k vlastní úvaze.
Počítačový svět, stejně jako internet, prochází poměrně zásadní [r]evolucí. To, k čemu kdysi takřka výhradně sloužil počítač, dnes provádíme na mobilních telefonech. Malou roli v tom ještě hrají i tablety, které se v domácnostech stávají další obrazovkou využívanou pro řadu činností, které předtím byly běžné spíše pro obrazovku televizní. Ale částečně také pro činnosti, které jsme dřív prováděli na počítačích. Mobilní svět tak výrazně mění návyky, přebírá činnosti z počítačů i z televizí. A nebývalou měrou se projevuje v herním světě.
Paradoxní na tom všem je, že čas trávený na počítačích a televizích se (prozatím) nijak výrazně nesnížil, mobilní zařízení ve skutečnosti ubrala značnou část času, který jsme dříve nevěnovali ničemu elektronickém/počítačovému.
Druhá paradoxní věc je, že se stalo něco, co nikdo nečekal. Mobilní telefony využíváme pro věci, pro které se ani nepředpokládalo, že využívány budou. Značnou roli v tom hrají právě děti a mládež, částečně i tím, že nemají tolik zábran jako jejich rodiče. Nevadí jim malé displeje, ne-komfort a řada omezujících vlastností. Mají také podstatně více času, ochotu a snahu se učit, zkoušet a zkoumat.
Je ale dost důležité upozornit na to, že dnes jsou mobilní telefony zásadním problémem v jedné podstatné oblasti: jak uhlídat, co děti a mládež dělají online, jak zajistit, aby je někdo neokradl, aby se nestaly obětí sexuálního predátora, aby nezpůsobily škodu sobě, rodičům či dalším lidem.
Bez mobilu ani ránu
Problém je hlavně v tom, že děti (a mládež) mají mobilní telefony „přirostlé k tělu“, používají je doslova „24/7“ a zvládají věci, které jejich rodiče nejen že nezvládají, ale zpravidla ani netuší, že existují. Mobilní telefon je poměrně uzavřenou záležitostí, do které rodiče moc nevidí. Nevědí, že by měli čas od času prověřovat, jaké aplikace si jejich děti pořídily. Nevědí, že by některé z aplikací měli spustit a podívat se, co se v nich odehrává.
Ať to zní, jak to zní, pokud máte doma nějaké to dítko okolo deseti let, které si zcela samozřejmě už někdy okolo druhé/třetí třídy vymohlo mobil či tablet, tak je potřeba hlídat, kam chodí na internet, s kým se na internetu baví, s kým si píše v e-mailech, chatech, co píše za komentáře na YouTube, koho si přidalo do kontaktů na Skype. Velmi pečlivě se postarat o to, aby nemohlo na telefonu něco jen tak koupit, ale také aby případná ztráta telefonu bolela co nejméně.
O nutnosti výchovy k bezpečnému chování raději ani nemluvit. Musíte ho naučit, že cizí lidé jsou cizí, a pokud se někdo vydává za známého youtubera, tak to jenom velmi málo pravděpodobně opravdu bude zrovna Jirka Král.
A také to, že se některé věci cizím lidem nikdy neříkají (telefonní čísla, hesla, bydliště, atd). Po čase přijdete i na to, že jste dítko nejspíš zapomněli poučit, že nevhodné chování mu přinese nějaké ty smazané účty, zablokování nebo bany na různě dlouhou dobu.
Vše je v zásadě jenom legrace do okamžiku, než narazí na zloděje, sexuálního predátora, někoho, kdo mu bude chtít ublížit. Jako obvykle si budete říkat, že se nic takového přece neděje a že zrovna vaše dítě přece nikdy na nic takového narazit nemůže. Nevěřte tomu, stačí si přečíst černou kroniku, nebo se opravdu pár měsíců s vaším dítkem pohybovat online a opravdu vědět, co se tam děje.
Po čase zjistíte i to, že dostat ho od mobilu nebo počítačové hry vyžaduje docela dost úsilí. Může vám v tom výrazně pomoci to, že dokážete najít cesty, jak mobily a počítače proměnit v něco, kde se vaše děti naučí něco nového. Ale nevyhnete se tomu, že váš potomek bude v mobilu stejně dělat věci, které vlastně ani moc nechápete.
Nebude to jednodušší
Tohle všechno je navíc tím komplikovanější, čím starší vaše dítě je. S věkem klesá ochota vám prozradit, co dělá, i pustit vás do mobilu. Stoupá zručnost ve skrývání věcí před vašim zvědavým zrakem, mohutně podporovaná věcmi jako Snapchat, tedy službami, které „mažou“ příspěvky po přečtení či po určité době.
Přitom čím starší váš potomek bude, tím může být náchylnější na opravdu nebezpečné věci, které ho online mohou potkat. Tím spíše se třeba nechá nachytat na někoho, kdo se vydává za vrstevníka, nebo kdo dokáže dospívající dívce poplést hlavu medovými řečmi.
Čím později si začnete všímat toho, co vaše děti dělají online, tím spíše bude pozdě. Tak na to pamatujte. Nejlepší věk, kdy něco takového začít řešit a hlídat, je zatím někde od osmi, devíti let. Tam se často setkáte s tím, že dítě bude chtít založit Facebook, že si na mobilu bude chtít pořídit sociální síť a také s tím, že zjistí, jak snadné je použít mobil pro fotografování.
Zásadní také je, že bude ovlivňováno spolužáky či kamarády. Což se často stane zásadním popudem k tomu, že dítko do té doby Facebookem nijak neovlivněné, náhle zatouží právě po tom, aby mělo na sociální síti svůj profil.
Ale zpět na začátek, Hana Friendlaenderová bohužel na NMI vystoupit nemohla, ale třeba se alespoň objeví online její prezentace. Jsem si dost jist, že bude dobré si ji projít.
