Weby státní správy přístupnost nezajímá

Pravidla pro bezbariérový web jsou zakotvena v Zákoně č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Zatím sice nejsou závazná, ale zákon již úspěšně prošel vládou a čeká na schválení ve sněmovně. V budoucnu budou hrozit státním institucím za nedodržení stanovených pravidel tvrdé finanční sankce. Nejen proto by však měly být státní weby přístupné. Vždyť se jedná o stránky, které poskytují (nebo by alespoň měly) zásadní informace pro každého z nás a navíc jsou financovány z peněz daňových poplatníků.

Mezi 19 weby, které Dobrý web pro svůj test (190 KB, .pdf) vybral, patří oficiální weby všech patnácti ministerstev, web Poslanecké sněmovny, senátu, vlády a Hradu. Až na jednu výjimku byla testování podrobena vždy titulní stránka webu a jedna další typická stránka. Pro zajištění maximální objektivity byla vybrána vždy stránka obsahující informace o instituci samotné, typicky se tedy jednalo o stránku „O ministerstvu“, „O úřadu“ apod.

Hodnoceno bylo šest kritérií vycházejících z výše zmiňovaného zákona. Vybrána byla ta, jejichž plnění patří k naprostému základu bezbariérového webu. Nedodržování testovaných kritérií navíc komplikuje používání webu i běžným uživatelům s plnohodnotným přístupem k Internetu, a proto by mělo být jejich dodržování samozřejmostí.

Analýza (190 KB, .pdf) zkoumala odlišení odkazů od okolního textu, přítomnost textové alternativy u netextových prvků, podobu titulku stránky, který by měl informovat o jejím obsahu, správné označení nadpisů, možnost zvětšení textu v prohlížeči a nezávislost zobrazení stránky na JavaScriptu a Flashi.

I přes takto omezený okruh testovaných položek dopadla většina webů velice špatně. 11 z nich dokonce nesplnilo ani polovinu testovaných pravidel. Hodnocení dodržování jednotlivých kritérií bylo prováděno školským systémem – přidělovaly se známky od jedné do pěti. Jednička znamenala úplné splnění daného pravidla, pětka naopak naprostý propadák. 12 z 19 webů si vysloužilo celkovou známku horší než tři, sedm dokonce nedosáhlo ani na dostatečnou.

Největší vypovídající hodnotu má asi číslo 3,31, které označuje celkovou průměrnou známku. Je z něj patrné, že české státní weby jsou po stránce přístupnosti podprůměrné a je třeba s tímto stavem něco provést.

Světlou výjimkou je ministerstvo životního prostředí, jehož web s celkovým hodnocením 1,00 převálcoval všechny ostatní, a dokázal tak, že ani robustním státním webům nic nebrání v dodržování pravidel přístupnosti. Za poměrně dobře provedené weby se dají považovat také weby ministerstva informatiky a Poslanecké sněmovny s celkovou známkou 1,50 respekti­ve 1,83.

Na chvostu skončilo ministerstvo zemědělství, které s hodnocením 4,50 ukazuje, jak státem spravovaný web rozhodně vypadat nemá. Stránky této instituce nejenže jsou nepřístupné pro hendikepované spoluobčany, ale použitelnost výrazně ztěžují i zdravým lidem. Ani ministerstva spravedlnosti a vnitra se nevytáhla a jejich weby se se shodným hodnocením 4,33 drží jen o krůček před ministerstvem zemědělství.

Podíváme-li se na českou státní správu z hlediska přístupnosti jejích webů, nenaskytne se nám bohužel příliš optimistický pohled. Státní instituce si asi dostatečně neuvědomují, že svým postojem vyjadřují také svůj vztah k občanům tohoto státu, tím více pak k postiženým, jež slibuje každá nová vláda podporovat.

Když už nedochází k modernizaci většiny webů spontánně, snad k tomu státní instituce donutí alespoň nový zákon. Dobrý web slibuje situaci i nadále sledovat; doufejme tedy, že se co nejdříve setkáme nad novou studií, ve které dostanou vylepšené weby státní správy samé biče.