Nepochopili jste ironii vloženou do příspěvku pana Nového o tom, že (pozor - nadsázka) parta nagelovaných frikulínů rozjela rádoby buznys v duchu nejvěrnější tradice všech startupyčů, kdy to končí buď lépe - to když se najde dostatečně financemi naditý hejl, který to koupí a nějak absorbuje do svého skutečného byznysu, kdy si nechá třeba jen značku anebo jen zlomek původního, anebo to skončí hůře - to když jsou za hejly akorát ti, kteří to financují - v tomhle případě by mohla mít trochu těžkou hlavu snad Raiffeisenbank nebo kdo jim tu hadrárnu úvěruje. Každopádně, opět v duchu těch nejlepších startupyčských tradic, frikulíni budou happy, nakopali si jistě hodně a s vyvoněným a naleštěným CV a patřičným self-PR půjdou někam na další štaci dobývat další rentu. Howg!
To jsou dvě různé věci. Nákup oblečení na dálku má tradici delší než 50 let. Vaši rodiče si budou pamatovat různé katalogy oblečení a firmy, co se na to specializovaly. Vyžadovalo to pro ně hodně práce - třebas právě kolem věcí jako je velikost oblečení, výběr vhodných modelů, fotografií atd. A vyplatilo se jim to, měly stálou klientelu a některé z těch obchodů dodnes úspěšne fungují.
No a pak tu máme tyhle firmy, kterým já říkám "agregátory". Business mají postavený na tom, že vezmou vlastní obrovský balík peněz a ten nalejou do reklamy. A oslovují jednotlivé menší firmy, kterým nabízí, že budou zboží těch malých firem nabízet pod svou obchodní značkou, na kterou je tlačená drahá reklama. Pro ty menší firmy to vypadá jako výhodné - dají katalog k dispozici agregátorovi a ten jim začne vodit zákazníky. Pokud se vše udrží na uzdě, tak to fungovat bude ke spokojenosti všech. Viz Fler. Jenže dnes se na to vrhají lidé, říkejme jim investoři, kteří mají obrovský balík peněz a chtějí ho rychle zhodnotit. Nemají soudnost, přepísknou investice do reklamy, nezvládnou nastavit trojstranně přijatelná pravidla a hlavně pak nezvládnou krizové situace, protože s nimi vůbec nepočítali. Jak to začne drhnout, tak nalijí ještě víc peněz do reklamy a začnou škrtit své partnery. A o ty pak začnou přicházet - některým dojde trpělivost, jiní ztratí zájem no a pak je jich celá řada, kteří díky tomu zkrachují. Kupříkladu nejmenovaný agregátor, který měl i vlastní sklad a zboží bral do komise. Což mnoho partnerů zjistilo, že byla šílená chyba, protože se dostali do situace, kdy prakticky veškerý jejich provozní kapitál byl ve formě hotových výrobků ve skladě agregátora, který je nezvládal prodal a i když prodal, tak platbu pozdržel.
Že agregátor nezvládne agregovat nabídku je pak chyba navíc. U oblečení dost zásadní, protože pak se děje přesně to, co jste popsal - výrobce X má nějaké značení velikostí, výrobce Y má jiné značení. A agregátor vám napíše "velikost XL" a zatají výrobce. Takže vy pak dopředu nevíte, zda vám dojde US XL, do kterého se vejdu s přehledem já i v zimní bundě, nebo FR XL, které bych oblékl naposledny na střední. Čímž se jejich problémy prohlubují, protože jen roste objem vráceného zboží. A i když to agregátor dokáže ustát tím, že náklady přenese na dodavatele, tak mu začnou o to rychleji odpadávat dodavatelé.
v tom případě je celej sektor automotive absolutně neekologickej, jelikož furt posílá kamióny od výrobce komponent do meziskladu, z meziskladu do fabriky a z fabriky do meziskladu. kdybyste věděli co a proč se v těch autech vozí, tak byste se všichni hodně divili...
ale dnes už je to napříč průmyslem - vytisknu telefonní seznam pro Berlín v Hamburku, pošlu ho svázat do Plzně a z Plzně se zase veze někam do Berlína. to je ekologie jaxviň.
podobně se podívejte jak k vám jede balík třeba z nl, de nebo uk do cz když si něco objednáte třeba na ebayi;-)
Další bezva příklad je McDonald a jeho "burgery". Krávy na ně se vozí do východních čech, tam se zabijou, naporcujou a namelou. Potom se to pošle do Polska, kde to ochutí, vytvarují do podoby placiček a zmrazí. Potom to jde zpět do ČR kde se to rozváží mezi jednotlivé provozovny.
PS: naposledy se mi balíček ze Španělska trasoval ESP -> FR -> DE -> AU -> SK -> ČR...
Já se divím, že nějaké e-shopy s oblečením mohou vůbec být ziskové. Já teda jsem rád, že takové e-shopy jsou, nakupovat oblečení pro mě bylo vždy za trest, obzvláště s manželkou. Teď nakupujeme na internetu a mám klid, ale v průměru máme tak 90 % vrátek. Oblečení se prostě nedá koupit podle parametrů jako elektronika. Ono k tomu taky dost přispívá naprosto nespolehlivé značení velikosti. Zpravidla objednám každý kus automaticky ve dvou velikostech, protože se na to značení nedá spolehnout. Nedávno jsem na FB dával fotky, kde tričko XXL je větší než mikina XXXL, a druhou, kde mezi dvěma mikinama stejné velikosti je 8 cm rozdíl v šířce.