Dvakrát se podívej, komu píšeš, než stiskneš „Odeslat“
V jednom kurzu, kde jsem působil jako lektor, jsem učil studenty pracovat s elektronickou poštou. Prvním jejich úkolem bylo poslat mi poštu, ve druhém kole si už mohli posílat poštu mezi sebou. Od jedné studentky mi přišel e-mail: „Po škole mám dvě hodiny času, nezajdeme někam?“ Celý vtip byl ale v tom, že zpráva nebyla určena mně, nýbrž její kamarádce. Jak málo stačilo, aby se takovému trapasu předešlo – začít např. e-mail oslovením. Naštěstí jsem odepsal opatrně a vše se vysvětlilo. Podotýkám, že studentka byla dospělá. Stát se mi to na základní škole, vytušil bych, že něco je jinak :-)
Všichni jsme kamarádi
Občas se podivíme, koho z našich kamarádů a známých naši jiní kamarádi a známí znají a my jsme o tom doposud nevěděli. Většinou na to přijdeme při vyprávění nějaké historky, ve které padne přímo jméno, nebo z charakteristiky dotyčného jedince vytušíme, že je to právě on. Internetová pošta o tom také často mnoho prozradí. Některé vtípky putují rychlostí světla, udělat forward na pět dalších kamarádů, jejichž jména (často i s pikantními přezdívkami) skončí v To: nebo Cc:, je otázkou vteřiny, nikdo se nezatěžuje zkopírovat jen to hlavní a vytvořit novou zprávu. A tak se táhnou Internetem e-maily podobné sněhové kouli. A s tím se táhne od mailboxu k mailboxu i poznání, že svět je opravdu malá koule a skoro všichni se přes někoho dalšího navzájem známe.
Sláma v akci
Neznalost toho, že příjemce uvidí všechny adresy, uvedené v položkách To: a Bcc:, natahuje poštu do neskutečných rozměrů. Adresa k adrese – pošta se pronese :-). Kdysi jsem se zaregistroval na jednom z našich portálů na předpremiérové filmové představení. E-mailem mi pak přišlo potvrzení, že děkují, že se zúčastním. V hlavičce jsem k tomu dostal jako bonus přes sto dalších e-mailových adres. Asi abych věděl, s kým se v kině potkám. Pikantní ovšem bylo, že v momentě, když jsem si potřeboval ověřit začátek představení a běžel se do tohoto e-mailu na informaci podívat, žádné jsem nenašel. Marně jsem doufal, že s poděkováním přišla i rekapitulace akce, na kterou jsem se přihlásil. Jakmile se totiž všechna místa naplnila, zmizely z webu veškeré informace o akci. Ďábelská by byla myšlenka napsat všem dotyčným (pro jistotu až na pár výjimek), že se třeba začátek představení posouvá či se představení ruší a pak si nerušeně užívat představení ve skoro prázdném kině.
Zábava do schránky zdarma
Někdy člověk nemusí ani chodit do kina, aby se pobavil. Přiznám se, že stejně jako mnoho těch, kteří se přiznali v anketě, i já sám vlastním přes deset e-mailových schránek na nejrůznějších freemailových službách. Protože si udržuji přehled o dění, podařilo se ukořistit pár zajímavých schránek. Na jednom z freemailů jsem včas založil pro kamarádku schránku, která měla před @ dost frekventované dívčí jméno. Kamarádka si pak zřídila jiný e-mail, takže schránka mi zůstala. A sama od sebe tam nyní chodí pošta. Tu odpověď na inzerát ze seznamky, který podal nějaký vtipálek, tu žádost o autorizaci inzerátu. No řekněte, udělat si v domě schránku na fiktivní jméno, najde v ní člověk jen tuny reklam. Ovšem jak se vypořádat s faktem, že čte člověk cizí poštu? Je vlastně taková pošta cizí, když přijde do mojí schránky? Pokud zjistím, že obsahem je něco důležitého, upozorním odesílatele, že se spletl. Je mi jich totiž docela líto, že žijí v plané naději. Třeba v naději, že se vážně s někým seznamují. Do další schránky mi často chodí ukázky literárních děl, uživatelé se domnívají, že píší vydavatelství. Odpovídám, že se spletli, pouze megabajty došlých příloh a tím i ztráta času a peněz při jejich příjmu mě příliš netěší.
Kdo pozdě chodí, nadávky plodí
V další schránce, jejíž název začínal pronajem@ mě jednoho dne čekalo toto: „Debile, doufám, že si schránku pořádně užiješ.“ Přitom kdyby dotyčný slušně požádal, možná bych mu schránku za menší obnos třeba i pronajal :-).
Hromadná zábava
Pohroma je odepisovat do konference v domnění, že pisatel píše jedné konkrétní osobě. Ještě horší však je, když na takový dopis někdo ve stejném duchu odpoví. Minulý týden v jisté konferenci skončila zpráva od firmy, která měnila e-mailovou adresu (nezvládla si asi zřídit e-mail na celý život). Firma prosila své obchodní partnery, aby si v kontaktech vyměnili e-mail za jiný. Ovšem jeden čtenář konference nepochopil, že jde o příspěvěk pro všechny a odepsal do konference, že lituje, ale žádný takový kontakt ve své databázi nevede. Tisíce zbytečných mailů, snad se alespoň trošku pobavili ti, kteří pochopili.
A co vy, nechcete se v diskusi pod článkem podělit o své trapasy a zážitky, které přinesl „obyčejný“ e-mail?
ČLÁNKY DO MAILU