Včerejší den byl poznamenán tiskovou konferencí IOL týkající se čerstvě spuštěného portálu QUICK.CZ, přístupu k Internetu zdarma, mailu zdarma, web hostingu zdarma atd. Díky tomu také tvořím dnešní Okénko pro Lupu až v poněkud pozdních hodinách, práce na QUICK.CZ mi zabírají dost času. Ale o tom dnešní Okénko nebude, bude o objektivitě novinářů a o tom, nakolik je možné věřit tomu, co otiskne renomovaná tisková agentura.
Jedna z otázek na včerejší tiskové konferenci se týkala uvedení akcií IOL (Internet OnLine) na akciový trh. Toto téma totiž před několika měsíciotevřel Urs Kamber, když uvedl, že Český Telecom chce uvést akcie své internetové divize Internet OnLine na akciový trh. Odpověď na otázku jsem slyšel na vlastní uši, stejně jako ji slyšel i Marek Antoš (byl na tiskové konferenci též), takže mi případně může dát za pravdu v následujícím.
ČTK uveřejnila tuto informaci:
Internet OnLine půjde na akciový trh po privatizaci Telecomu |
| PRAHA 2. října (ČTK) – Po dokončení prodeje státního podílu v Českém Telecomu by se měla internetová divize firmy Internet OnLine (IOL) osamostatnit a její akcie by měly být umístěny na kapitálový trh. Na dnešní tiskové konferenci to uvedl ředitel IOL Vít Šubrt. „Je plánováno, že IOL se stane akciovou společností v návaznosti na privatizaci Telecomu,“ uvedl. |
Překvapen, velmi překvapen, tuto zprávu čtu a říkám si, zda ČTK nebyla na zcela jiné tiskové konferenci. Vít Šubrt, ředitel IOL, totiž na zmiňované tiskové konferenci nic takového neuvedl. Vyhnul se, zcela logicky a správně, konkrétní odpovědi na dotaz, kdy budou akcie IOL na akciovém trhu, s odvoláním na nemožnost sdělit jakýkoliv konkrétní termín či informace (žádné totiž nejsou, jak může potvrdit i Vladan Crha, tiskový mluvčí Českého Telecomu) a jako jeden ze zdrojů nemožnosti zveřejnit cokoliv konkrétního uvedl „privatizaci“.
Zpravodaj ČTK ovšem tvrdí, takřka skálopevně, že Vít Šubrt na tiskové konferenci uvedl něco jiného. Samozřejmě, věta je zabalena do „by se měla“ a „by měly být“, takže z určitého hlediska jí nelze nic vytknout. Respektive, nešlo by, kdyby nebylo tvrzeno, že jde o citaci šéfa IOL, Víta Šubrta.
Paradoxně je Vít Šubrt dokonce ČTK „citován“ v podobě věty na konci výše uvedeného odstavce – tato věta však na tiskové konferenci nezazněla.
---
Ale zpět k pointě dnešního Okénka. V tomto případě se samozřejmě nic až tak katastrofálního nestalo, zveřejněná informace je pouze „zkreslenou“ a „upravenou“ podobou toho, co skutečně bylo vysloveno na tiskové konferenci. Jenže právě v tom je zmíněná pointa.
Můžeme skutečně věřit tomu, že tisková agentura přináší informace objektivně, nezaujatě, jednoznačně a pravdivě? Můžeme toto věřit novináři? Respektive, můžeme vůbec věřit, že existuje něco jako objektivní, pravdivá a jednoznačně podaná informace?
Roky psaní pro Internet i tištěná média mě naučily poměrně praktickému a pragmatickému pohledu na informace získané z médií (ale nejen z nich). Neexistuje nic, jako „objektivní“ a „jednoznačně podaná“ informace, vždy je vše poznamenáno – na jedné straně tím, kdo informaci podává, na druhé straně tím, kdo informaci přijímá.
První zkreslení totiž vzniká u podávajícího nejprve jeho „chápáním“ události/informace, poté jeho schopností správně podat slyšené či viděné. A druhé zkreslení přichází u příjemce, ten totiž vůbec nemusí pochopit, co vlastně podávající chtěl říci.
Uvedený příklad zprávy ČTK zároveň ukazuje i na další problém. Řekněme, že si přečtete jenom titulek – ten prostě jednoznačně tvrdí, že se něco s jistotou stane. Přitom tomu tak vůbec být nemusí, protože ten, kdo (tuto konkrétní) zprávu napsal, pro toto tvrzení nemá žádný jednoznačný podklad. Prostě do titulku shrnul jen to podstatné z textu. Přesto, a setkávám se s tím den co den, čtenáři berou titulky jako cosi univerzálně pravdivého – přitom jakkoliv je v titulku obsažena informace, její platnost a objektivnost je často nejvíce zpochybnitelná. I toto je součástí zkreslení na cestě mezi podáním a příjmem určité informace.
Právě takové zkušenosti potom vedou k užitečnému pravidlu, „NIKDY NIČEMU NEVĚŘ“, které ovšem nelze brát dogmaticky. Prostě cokoliv napsaného je jen názorem, myšlenkou, dojmem toho, kdo něco takového napsal. Snad jedině s výjimkou matematických vzorců. Spolehnout se na univerzální platnost jakéhokoliv tvrzení bez vlastního ověření tedy skutečně není možno…
A média tak skutečnou pravdu, nic než pravdu, plnou pravdu, zveřejňují opravdu asi málokdy.
