Nokia s Microsoftem: partnerství z nouze a z rozumu

Firmy jsou dlouholetí nesmiřitelní rivalové (Symbian vs. Windows), a přesto se klidně můžeme ptát – proč to neudělali už před rokem? Mohli být oba dál. A před rokem by to ještě vypadalo jako prozíravý strategický tah, zatímco nyní je zřejmé, že jde o spojenectví z nouze a z rozumu.

Podstatou partnerství je, že Nokia zahodí Symbian a nahradí je mobilními Windows. Nokia první část věty neříká nahlas, ale dopadne to tak – Symbian prostě pomalu „dožije“, budoucnost mu nepatří. Bude to zřejmě znamenat konec i nového operačního systému MeeGo, vyvíjeného s Intelem; MeeGo je mimochodem označován jako mimořádně nepovedené dílo, které vlastně potvrzuje neschopnost Nokie vyrobit kvalitní moderní operační systém pro smartphony. Nokia pořádný operační systém nutně potřebuje – jednala dříve s Googlem, ale jednání ztroskotala, protože při přijetí Androidu by vlastně firmě už nezbyl žádný konkurenční argument proti levnějším asijským výrobcům smartphonů.

Pro Microsoft to platí stejně. Její mobilní Windows (dříve Windows Mobile, ještě dříve Windows CE, dnes Windows Phone 7) je snad největším propadákem v historii firmy. Systém je na trhu přes deset let a momentálně si sáhl na dno, aktuálně má tříprocentní tržní podíl. Android, který je na trhu dva roky, dnes dodává 30 %. Růst Androidu a pád Windows Mobile za jediný rok nejlépe ukazuje tabulka (zdroj: Canalys 2011):

Je pravda, že Microsoft by níže už asi neklesal – nová verze (tj. Windows Phone 7) je technickými experty přijímána velmi dobře. Náskok Androidu je ale obrovský, a samozřejmě velice silně posiluje i Apple (16 %), což je ale svět sám pro sebe.

Mohlo by se zdát, že partnerství obou firem není zase tak zásadní a přelomovou věcí. Vždyť operační systém pro mobily je pro Microsoft okrajovou věcí a pro uživatele mobilu (zákazníka Nokie) je víceméně jedno, co mu tepe pod kapotou. Je to ale zcela jinak: zde se vlní nová frontová linie moderního computingu.

Smartphony během krátké doby u nově prodávaných kusů nahradí tradiční mobily; velmi pěknou ilustraci jejich růstu a současně poklesu tradičních mobilů ukazuje tento graf od Nielsenů.

Plná čára je realita, čárkovaná projekce – všimněme si ovšem, jak krátká tato projekce je, již za zhruba půl roku dojde k „překřížení linií“, tedy smartphony předeženou tradiční mobily. (Platí pro USA, nicméně Evropa a vyspělé země východní Asie jsou ještě progresivnější; tradiční mobily se budou naopak déle prodávat v chudších státech světa). Protože zde jednoznačně dochází k revoluci, k převratu na trhu, netroufá si nikdo z analytiků předpovídat víc než půl roku dopředu, což je také mimořádné.

Podstatné je, že smartphony už vlastně nejsou mobily, tak jak jsme je znali patnáct let. Jsou to kapesní počítače, které umějí (kromě mnoha jiných věcí) také telefonovat, a jejich popularita roste právě kvůli tomu, že v podstatě za cenu dobře vybaveného tradičního mobilu nabízejí desateronásobně více. Počítače s dotykovým displejem (kam patří vše od smartphonů po Tablet PC) tvoří převrat na trhu mobilů a osobních počítačů současně. Ďábel tentokrát není v detailech, ale ve velkých číslech:

Čísla jsou v miliónech kusů a neberte je doslova, metodiky analytiků mohou být odlišné. Ale obrázek je i tak celkem jasný: tradičních („non-tablet“) PC se bude za pár let prodávat několikrát méně než tabletů a smartphonů dohromady. Všechno jsou to univerzální stroje s výkonností osobního počítače před pěti lety, a s lepší funkčností – má to foťák, kameru, diktafon, GPS navigaci a jistě jsem ještě na něco zapomněl. Myslím, že se starým dobrým pécéčkem to půjde s kopce a jestli se Microsoft na těchto zařízeních nechytne, tak má vážný problém.

Komentátoři většinou říkají, že v tomto dealu je vítězem Microsoft (získal obrovského klienta – telefonů Nokia se stále prodává tolik co všech osobních počítačů), ale spíš platí, že obě firmy „spojily osudy“: pokud se Nokii nepodaří ve smartphonech prorazit, Microsoft nezíská nic a možná ještě ztratí, protože tím, že se s Nokií oženil, už nebude vítaným partnerem pro jakéhokoli jiného výrobce mobilů. Partnerství obou firem je skutečně mnohem silnější než se zdá – firmy budou společně vyvíjet a vyrábět, společně své produkty i marketovat. News.com dokonce nadhodil otázku, zda toto není předehra ke spojení obou firem (!). Nezapomínejme, že dnešní šéf Nokie, první ne-Fin v generálském křesle, byl dříve v nejužším vedení Microsoftu a již i do dalších křesel přetahuje jiné ex-microsofťáky. Spojení obou firem není tak nesmyslné, jak by se zdálo (respektive to může být přesně další z událostí, která vypadala pět minut předtím jako nesmyslná a pět minut poté jako úplně logická). Microsoft se do hardwarového byznysu pustil úspěšně s Xboxem, a uzavřený model Applu, kdy jedna firma dodává kompletní produkt po softwarové i hardwarové stránce, funguje velice dobře.

Nejjedovatější komentář k věci měl viceprezident Googlu, který si tweetnul, že dva krocani ještě nevytvoří orla. To je příliš tvrdé: Nokia umí dělat hardware a Microsoft zase operační systémy, nikoli naopak, takže spojení jakýsi smysl dává. Přesto jsou tu dva obrovské problémy, kvůli kterým mnoho odborníků odsuzuje deal k nezdaru:

1. Nesmyslně obrovská šíře telefonů od Nokie, a žádná superhvězda typu iPhone.

2. Microsoft sice umí OS, ale neumí a nedělá aplikace, widgety, „apps“.

Nokia nabízí na svém českém webu 156 modelů telefonů: technologická firma včerejška v celé své kráse. Apple má jeden. Toto se bude dávat těžko do pořádku. Přitom zejména u smartphonů bude počet modelů silně zredukovaný – v podstatě jde jen o velikost displeje, nic jiného ani telefon nemá, to co odlišuje jeden od druhého, je software a ten si každý nainstaluje jaký chce.

„Apps“ jsou zase jiný příběh. Stovky tisíc aplikací na appmarketech jsou výsledkem tvůrčí energie a nápadů stovek tisíc lidí z celého světa, tisíců odlišných přístupů k tvorbě software, osobního vkusu. Jak to chce Microsoft zcentralizovat? Když vydá Steve Ballmer kategorický příkaz „do zítřka mi dodejte tisíc skvělých nápadů na apps“, bude to fungovat?

Ještě jedno číslo je dechberoucí. Nokia utrácí ročně za výzkum a vývoj 5,9 miliardy dolarů, čtyřikrát tolik co Apple. Výsledkem je – 156 modelů telefonů. (Nokia zaměstnává 120 000 lidí a nový šéf ohlašuje „podstatné snížení“; zaměstnanci firmy ve Finsku hlasitě protestují.)

Na ohlášení partnerství zareagovaly akciové trhy velmi negativně; akcie Nokie silně poklesly. Burzovní analytici nemají o nic větší schopnost předvídat budoucnost (a kurzy akcií) než baba kořenářka – tento pád vlastně znamená, že si trh uvědomil, že Nokia je ve vážných problémech, že nemá nachystaný vlastní systém pro smartphony, který by byl konkurencí Androidu a Applu. Asi nejostřejší názor vyslovil komentátor amerického ComputerWorldu Mike Elgan v rozsáhlém článku s názvem Why Nokia is toast (klidně přeložme Proč je Nokia v háji). Stojí za to si jej přečíst a uvědomit si i jeho slabiny – příliš „silicon valley-centristický“ pohled, který poněkud zapomíná na to, že může být sice hezké, když se nejlepší mozky koncentrují od San Franciscem, ale někdo také musí umět těch 350 miliónů mobilů ročně vyrobit a distribuovat, že v desítkách zemí je Nokia vedoucím hráčem. Nokia umí hardware.

V této složité hře je mnoho faktorů, ale jeden je o řád důležitější než ostatní: čas. Androidu trvalo dva roky dostat se z nuly na první místo. Nedávno neznámá mrňavá firma z Taiwanu jménem HTC je dnes pojmem, loni utržila za své smartphony deset miliard dolarů a zdvojnásobuje se rok co rok. Rychlost pohybu na tomto trhu je nevídaná. Microsoft a Nokia mají velmi málo času na to, aby dosáhli, co chtějí – a bohužel zkušenost nás už naučila od těchto gigantů rychlé kroky neočekávat (u obřích společností je to vždy velice obtížné, i když se snaží sebelíp). Obě firmy umí společně udělat vynikající výrobky doplněné vynikajícím softwarem; jestli to zvládnou včas, to už je jiná otázka.