Ilustrace: Nenad Vitas
Už začátkem letošního roku jsem si řekl, že nejet na letošní ročník největšího veletrhu spotřební elektroniky IFA by byla škoda. Šlo totiž o jubilejní padesátý a navíc se měl nést v duchu 3D revoluce v televizní zábavě. Původně jsem si myslel, že budu věnovat svou pravidelnou nedělní glosu něčemu jinému, ale fakt, který jsem si ověřil v Německu, mě přesvědčil o tom, že je správné se této skutečnosti věnovat. Jelikož bylo, a ještě pravděpodobně bude, veletrhu IFA na serveru DigiZone.cz dost, rád bych se zaměřil spíše 3D zobrazování jako takové. 3D televize je u výrobců elektroniky v letošním roce jasným hitem. Jak zaznělo ve včerejší,. i když poměrně chudé reportáži České televize ve zpravodajské relaci Události, kdo nemá 3D televizi, jako by nebyl. Problém je v tom, že na některé diváky nemusí 3D efekt vůbec působit. Sice jsem to již na naše webové stránky jednou psal, ale klidně to udělám znovu. V osmdesátých a na začátku devadesátých let, když jsem byl ještě malý, jsem poměrně často trpěl různými vadami a často navštěvoval očního doktora.
Též jsem prošel několika operacemi levého oka a nosil okluzor (krytku na oko), aby se mi to nemocné posílilo. Bohužel se nezadařilo a moje levé oko zůstalo tupozraké. Pokud někdo netuší, jak se s takovým okem žije, pak vězte, že vám to sice život nijak zvláště neztěžuje, ale přesto je pak oko slabší, přečtete s ním pouze hodně velká písmena, a kdybyste přišli o oko zdravé, měli byste pravděpodobně velký problém a byli vyřazeni z běžného života, protože přesto, že byste viděli, nedokázali byste se například zorientovat na informačních tabulích v hromadných dopravních prostředcích a podobně. Tímto oslím můstkem bych se chtěl dostat k hitu letošního roku, kterým je 3D zobrazování. Na veletrhu IFA jsem se zastavil u několika světových značek, kde jsem měl možnost si tento efekt vyzkoušet. Například v hale, kterou měla pronajatou společnost Sony, byla velká projekční plocha, kde se většinou pohybovali nadšení Japonci a záběry jim kouzlily úsměvy na tvář. Já jsem nechápal. Když jsem si totiž nasadil speciální 3D brýle, jediné, co jsem viděl, byl dvojrozměrný obraz. Náš externista a můj kolega Česmír Polák se mě ptal: Ty to nevidíš?
Bohužel musela být moje odpověď záporná.
Stejný efekt na mě měla v podstatě i 3D televize od společnosti Philips, v jejíž hale jsem na veletrhu IFA měl možnost navštívit improvizovaný projekční sál, ve kterém běžely ukázky z různých filmů, mezi kterými nechyběla například nejnovější Alenka v říši divů od režiséra Tima Burtona. Za celou dobu na mě zapůsobil v této sekvenci jediný efekt. Byl jím jakoby vytasený meč ven z obrazovky. Této skutečnosti nechtěl příliš uvěřit ani senior manager pro komunikaci této společnosti pro střední a východní Evropu Jiří Hauptmann, který nás osobně po pavilonu provázel. Upřímně mohu říci, že ze 3D, která jsem si měl možnost vyzkoušet, a že už jich pár bylo, na mě zapůsobila zatím pouze jediná značka. Vzhledem k tomu, že bych někomu nerad dělal reklamu a byl případnými diskutéry-provokatéry osočen z toho, že jsem se jí zaprodal, nebudu jmenovat. Chci tím spíše říci to, že v oblasti 3D budeme ještě muset ujít dlouhou cestu, než se 3D televize dostane i k nám – postiženým
. Pro mě, bohužel, zůstává stále důležitá kvalita obrazu ve 2D a design jednotlivých výrobků.
ČLÁNKY DO MAILU