Nevím, jestli náhodou nepatříte ke stejné odrůdě lidí jako já. Pokud ano, znamená to, že máte problémy ukončit jakoukoli rozdělanou práci, protože jich obvykle máte rozdělaných dvacet a více najednou. Když vás někdo přeruší uprostřed rozepsané věty, už nikdy ji uspokojivě nedokončíte, a když se konečně rozhodnete věnovat jednomu úkolu, zjistíte, že ho musí předcházet úkon jiný, před kterým je zase třeba vykonat tamto… a nakonec se k původně plánované činnosti pravděpodobně vůbec nedostanete. Nejste schopni vést si jakýkoli diář, udržovat seznam úkolů nebo je dokonce řadit podle důležitosti. Myšlenky vám stále přelétají z jednoho na druhé a nejhorší je, že se vám v hlavě nekontrolovatelně líhnou nové a nové nápady – které ovšem práci na nápadech starých spolehlivě degradují. Pokud tedy na tom jste také tak, víte, jak těžké je být chaotem a budete mít pochopení i pro novou formu mého pátečního Okénka na Lupě (i když bych ho v porovnání s ostatními Okénky sebekriticky charakterizoval spíše jako Vikýř). To jen tak úvodem na omluvu/vysvětlení nového, roztříštěného formátu mých pátečních příspěvků.
Byl jsem v Řecku (na ne zrovna malém ostrovu Kefalonia v Iónském moři), měl jsem s sebou digitální fotoaparát a nutně jsem potřeboval odeslat fotografie. Přítomnost internetové kavárny v nejbližším městečku mě ani příliš nepřekvapila, přece jen se jedná o turistickou oblast a lufťáci určitě mailují jako zběsilí. Půl hodinky jsem si počkal, než se uvolnilo místo u jediného netového počítače, a pak se nestačil divit – protože spojení bylo realizováno rychlostí 9600 bps, tedy trvale a nepřerušovaně via GSM telefon! Z odesílání několika mega dat rychle sešlo, vše vyřešila až palička v počítačovém centru ústředního města ostrova (kde navíc rychlost připojení dosahovala závratných 33,6 kbps). Po návratu mě už cestou z letiště uvítaly billboardy s dot.comovou reklamou, po zapnutí televizoru nepřerušovaná série reklamy internetové a v koutku domácí kabelová linka 64 kbps. Připadal jsem si jako v jiném světě – a to jsem se právě vrátil z EU!
Jednou ze zmíněných televizních reklam byla i záhadná upoutávka na www.kousniasurfuj.cz. Z pevné linky v práci jsem druhý den zjistil, že se jedná o soutěž firmy Master Foods (tyčinky Mars, Snickers atd.) a hlavně, že se konečně jedná o soutěž solidním a zajímavým způsobem využívající Internet jako marketingový nástroj. To jsem byl ovšem na pěkně rychlé pevné lince… Na domácí čtyřiašedesátce se náročná flashová grafika dodnes odmítá načíst a věru bych nechtěl být tím, kdo se rozhodne pobavit a zasoutěžit si po modemu. To bych pak asi měl chuť být taky pořádně Hustey a bacit do nejbližšího stojánku s Milky Way baseballovou pálkou.
Další televizní šoty mně a celému národu nabízely služby Redbox.cz a Quick.cz. Šoty standardní a profesionální, v případě slimejšů snad i nápadité, ale weby… nehezké? Zastaralé? Odfláknuté? Amatérské? Nevím, jak nejlépe je charakterizovat, jen si vzpomínám, že když jsem poprvé uviděl Quick.cz, vyklouzlo ze mě bezděčně „Fujtajbl!“ (Omlouvám se, nemůžu za to, to ty hlasy…!) Pokud vám ale také pohled na prezentaci čekatelů budoucí prosperity nedělá dobře, spravte si chuť na čerstvě resuscitované designérské pastvě Isolate. Výborné digestivum.
Zatímco ohledně psaní Internetu s velkým či s malým „i“ se svého času strhla v zainteresovaných médiích div ne bitva (pro některé navíc dodnes nerozhodnutá), v současnosti se odehrávající lingvistický zlom jako by nechával dokonce i odbornou veřejnost zcela chladnou. Tak co vy: připadá vám jako jediné správné řešení psát e-mail, nebo jste schopni tolerovat i syntetickým nátěrem zavánějící email? Ještě včera jsem sveřepě do textů našich autorů při redigování vkládal pomlčky, i když mě jejich sveřepé a masivní používání „emailu“ už začínalo pomalu udolávat. Dnes mi ale přišel newsletter od mojí webmarketingové guru B.L.Ochman se subjectem „The Biggest Email Mistake You Can Make“. A mně došlo, že ať už se jedná o překlep nebo ne, je dobojováno. Vždyť dcera by na mě koukala nedůvěřivě už dnes, kdybych se ji pokoušel přesvědčit, že „email“ se nevyslovuje „ímejl“, ale „emajl“. A pak by asi přinesla ze školy pětku.
