Ilustrace: Nenad Vitas
Je to asi týden, co se jistý člověk, kterého znám, vrátil z několikadenního pobytu na konci světa. Ano, svět je kulatý a proto nemůže mít konec, leč věřte-nevěřte, má ho a leží několik desítek kilometrů od Ostravy. Pobyt zde na něm zanechal tak hluboké stopy, že se o ně musel hned podělit u piva a několika frťanů fernetu:
Malebná vesnička či spíše samota situovaná mezi několika vysokými horami (pocházím z té části republiky, a tak vysoké, jak popisoval, ony hory nejsou) nabízí krásné a ekologické prostředí, kde lišky dávaly dobrou noc až do loňského roku, kdy poslední pošla steskem po civilizaci. Nevelká stavení zde poskytovala střechu nad hlavou místním usedlíkům živícím se převážně zemědělskými pokusy na úbočích kopců, případně dojíždějícím do vzdálenějších center.
Zahraniční (to znamená přicházející z větší vzdálenosti než 15 km) turisté touto vesničkou většinou pouze procházeli, aby dosáhli atraktivních cílů na vrcholcích kopců, přesto jejich fluktuace živila dvě restaurace a jednu autobusovou zastávku, společně s nevelkým placeným parkovištěm. Nyní se však někteří z nich rozhodli zde usazovat na delší dobu. Jali se nakupovat chátrající usedlosti a opravovat je.
Pomoc s takovou opravou bylo to, co mého známého, jinak městskou krysu, přimělo navštívit ona odlehlá místa. Pět dnů a šest nocí byl nucen strávit v místě, kde síla jeho mobilního signálu nepřekračovala jednu čárku. Pět dnů byl bez kontaktu s civilizací, protože jeho notebook s vysokorychlostním (x)G modulem mu byl absolutně k ničemu a při vyslovení WiFi se místní spíše zajíkali. Pět dnů mohl při práci i večer poslouchat z výběru dvou zachytitelných rozhlasových stanic, případně dvou televizních programů. Pět dnů byl bez e-mailu, bez ICQ, bez webu, prostě úplně out.
Pokud vám to něco připomíná, pak nejste od věci, s tím rozdílem, že když člověk jede na chmel, tak předem ví, do čeho jde. Známý se ale domníval, že Internet a mobilní komunikace jsou dnes už absolutně všude, leč zjistil, že ne. Otřáslo to s ním tak, že na žádnou chatu už nikdy příště pomáhat nepojede, a že raději zůstane online. Připadal si svými slovy „úplně vytržen“, prostě jako by částečně nežil. Krásná krajina a čerstvý vzduch se mu staly nesnesitelně těžkými a chvílemi si už nepřipadal jako člověk, ale jako zvíře. Dokonce chtěl dávat dobrou noc.
Chystám se na výlet. Jsa studentem, nemohu hovořit ani tak o dovolené, jako spíše o prázdninách, a nemaje prázdniny, nemůžu je zmiňovat, proto užívám termínu výlet. Rozhodl jsem se, že se na těch šest dnů, srovnatelných s kolegou, „odpojím“ zcela záměrně, abych na sobě prostudoval, zda budu stejně zničen a zdrcen jako on. Nevolejte mi, nepište mi mejly, neposílejte mi v rádiu písničky, neslyším vás.
V případě, že bych se pobytem bez výdobytků moderních technologií zbláznil, je tato glosa předposlední, kterou ode mne čtete (připravuji ještě jednu, a ta bude za týden). V případě, že se nezblázním, nebo zblázním jen částečně, využiji všech dostupných možností k tomu, abych vám o svém offline pobytu podal zprávu, případně vás co nejdůsledněji zrazoval od podobných pitomostí. Proto, plánujete-li dovolenou v místech, kde hrozí, že nebude Internet a bezdrátové vlnění jakéhokoli druhu, počkejte, jak dopadne můj test. A držte mi palce!
ČLÁNKY DO MAILU