Hlavní navigace

Amerika.gov: Pryč s bariérami

24. 5. 2001
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Od 20. února letošního roku musí website všech amerických federálních institucí dodržovat zásady bezbariérového přístupu. Jak už to tak bývá, ne všichni jsou včas připraveni, odborníků na tuhle problematiku je mezi webdesignéry jako šafránu a z bezbariérového webu se stal docela dobrý obchod. Co je to vlastně ten bezbariérový web?

Čas na přípravu byl docela přiměřený, protože předmětný Rehabilitation Act prošel novelizací v Kongresu už v roce 1998, přesto kvůli zdržení při publikaci doporučení výraznější rozruch okolo bezbariérové technologie pro web vypukl až v prosinci minulého roku. Sekce 508 zmíněného zákona vyžaduje, aby od letošního února veškeré vládní úřady na federální úrovni zabezpečily bezbariérové využívání elektronické a informační technologie, a to jak pro zaměstnance, tak i s ohledy na veřejnost.

Na základě sekce 508 začala kancelář Access Boardu vytvářet doporučení pro bezbariérové technologie, které jsou zapsány do Federálního rejstříku (36 CFR Part 1194, 21. prosinec 2000).

Sociální cítění našich webdesignérů

Zatímco u nás jsme se ještě nevyrovnali se zákonem, který vyžaduje bezbariérový přístup do veřejných budov, Spojené státy mají hned několik zákonných norem, které mají ulehčit život postiženým občanům. U nás většina webdesignérů zastává názor, že stránky není třeba uzpůsobovat pro bezbariérový přístup, protože postižených je méně nežli uživatelů Netscape, a protože stejně stránky jejich typu nenavštěvují.

Postižení se například nezajímají o aktuální zpravodajství ČTK, postižení nepotřebují kontaktovat státní úřady, postižení nemají důvod navštívit web Českého Telecomu, ale postižené třeba také nazajímají informační technologie, nestudují, nenakupují přes Internet, nemají zájem o elektronické bankovnictví (ono je snazší dojít vyplnit složenku na poštu). Webdesignéři se pravděpodobně domnívají, že pro slepce je asi jednodušší koupit si na stánku Mladou frontu DNES nebo Právo, do druhého patra na sociálku se také dobře jezdí na vozíčku, v bance se všechny úřednice domluví znakovým jazykem českých neslyšících a všichni naši hendikepovaní spoluobčané se vyloženě vyžívají v nákupech v hypermarketu.

"Jestli někdo nechce použít ALTy na stránce, tak je prostě nepoužije, a vám může být úplně jedno, jaké důvody ho k tomu vedly.

Vzhled a provedení stránek není centralizovaně řízen komunistickou stranou, ale každý si SÁM rozhoduje, co tam a jak to tam dá. Jestli se vám to nelíbí, na stránky nechoďte.

(…) Je to celé o pokroku, a ten nejde zastavit. Jestli se vám líbí stránky v textovém prohlížeči, klidně si je tak prohlížejte, ale nenuťte do toho ty ostatní!"

(Miroslav Kučera, šéfredaktor serveru Interval CZ, v konferenci webdesign@gra­fika.cz; interpunkci a diakritika doplnil autor článku)

Někteří webdesignéři nikdy nepochopí, že spousta uživatelů počítače musí používat textové prohlížeče nebo zvláštní nastavení konformních grafických browserů a že otázka libosti zde nehraje až takovou roli, jak se nezasvěcenému může zdát.

397
To nejdůležitější na obrázku chybí; nosný textový obsah je uveden v GIFu bez alternativního popisku. SpeedBone diskriminuje zrakově postižené, přesvědčte se sami.

Všichni jsme postiženi

Nejčastější otázkou, kterou kladou webdesignéři při zmínce o bezbariérovém webu, je: Kolik je postižených lidí, kteří jsou připojeni k Internetu? Řekl bych, že bariérami jsme na webu postiženi všichni. Počet slepců na českém Internetu se pohybuje, řekněme, v řádu stovek, ale zvláštní ohledy si zaslouží i slabozrací (používají systémovou lupu pro zvětšení obrazu na obrazovce), osoby s porušeným barvocitem (mění nastavení barev v prohlížeči), lidé se sníženou mobilitou (zkuste si ovládat web tužkou drženou v ústech), lidé s nižším prahem vnímání (ano, to jsou ti, kterým házíme klacky pod nohy následujícími dvaadvaceti znaky  onFocus="this.blur();").

Pokud jde o uživatele s méně nápadnými hendikepy, pak třeba můžu uvést 15 až 20 % běžné populace s některou z lehkých mozkových disfunkcí (údaje se liší podle zdroje — není náhodou vaše dítě také dyslektik?), brýle na blízko nosíme my, kdo celý den koukáme do monitorů, skoro všichni. Mnozí uživatelé si vypínají zobrazování grafiky, aby vyrovnali postižení pomalejším připojením. Další si rádi zvětší písmo, když je večer bolí oči od čtení. Spousty lidí preferují navigaci na stránce pomocí šipek, tabulátoru, klávesových zkratek a enteru.

Hlavním důvodem, proč internetové stránky kladou postiženým překážky do cesty za informacemi, kulturou, obchodem a zábavou, je (pokud nepočítám ignoraci problému) mylný dojem, že pro postižené je třeba vytvářet zcela zvláštní aplikace. To by sice bylo výborné, ale nikdo tolik nežádá. Samotné HTML 4.01 poskytuje tolik nástrojů k snížení bariérových prahů, že by stačilo do stávajících aplikací přidat několik užitečných atributů, a vše by bylo přístupné. Alternativní popisek ilustrací považuje W3C za natolik důležitý, že jej dokonce vyžaduje u všech dokumentů s obrázky.

BRAND24

Webdesignéři argumentují tím, že pro pár lidí se nevyplatí vyvíjet zvláštní řešení, že pro několik set postižených nebudou omezovat komfort uživatelům zdravým, že vlastně ani netuší, co postižený člověk potřebuje, a hlavně: postižení mají přeci Braillnet a „bíbíesky“, takže vlastně o nic nepřicházejí.

Možná mají tihle grafici a vývojáři v něčem pravdu. Vždyť přeci každého z nás omezují nájezdové rampy (snad jen maminky s kočárkem a výrostci na kolečkových bruslích je berou na milost), vodorovně situované ovládání výtahu také snižuje přepravní komfort, pípání nad vchodem do metra je pořádný naschvál zdravé populaci a popisky v braillově písmu kazí turistům zážitek ze Starého židovského hřbitova v Praze.

Proč webdesigneři vytvářejí bariery na webu?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se zabývá výkonovým marketingem na internetu. Pracoval pro Advertures, Dobrý web a Outrider. Martin byl dříve redaktorem Lupy a dalších periodik o IT.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).