Hlavní navigace

Aréna: Výměnné reklamní systémy

9. 10. 2001
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Pod recenzí nového BillBoardu se v diskusích střetly názory Jiřího Hlavenky s názory Michala Matuly a spustily ohromnou lavinu nepřehledných diskusí. Abychom všem čtenářům umožnili snazší orientaci, požádali jsme oba hlavní diskutéry, aby své teze stručně a srozumitelně zformulovali do odpovědí na čtyři otázky.

Michal Matula je technickým ředitelem společnosti Internet BillBoard, ta provozuje výměný reklamní systém, který byl v pátek recenzován ve článku Billboard znovu na špici. V druhém sloupečku najdete odpovědi Jiřího Hlavenky, předsedy představenstva Computer Pressu, který provozuje konkurenční výměnný reklamní systém Mr.Linx.

Lupa: Je reálné dosáhnout ve výměnném reklamním systému stavu, kdy za jeden zobrazený banner budu moci jeden banner zobrazit? Čím se vyplní okamžiky, kdy většina uživatelů spoří?

Michal Matula (michal.matula@bi­llboard.cz): Tohoto stavu lze podle mého z matematických důvodů dosáhnout pouze za předpokladu, že se nespoří, a ani není možné zakázat reklamu kteréhokoli jiného člena na svém serveru. V takovém případě je v systému zachován rovnovážný stav (řekněme nulový), kdy s každým přičtením jednoho kreditu (+1) máte k dispozici i 1 kredit pro odečtení (-1). 0+1–1 je opět 0, a vše je OK. Jakmile umožníte zákaz zobrazování konkurence, spoření kreditů ap., a zároveň se nikdo z členů nevzdá zisku kreditů za zobrazování reklamy (+1 je vždy), dostaváte se do situace 0+1–0=1, a protože kredit není komu odečíst a musí se zobrazit reklamní banner – např. reklama na systém samotný – pak se v takovém případě rovnováha posunuje a vytváří se dluh, který není jak smazat.

Přijmeme-li jako jistý fakt, že žádný ze systémů zde nebude navěky, je jasné, že někteří členové nakonec zůstanou neuspokojeni. Čím více a čím déle se spoří, tím větší dluh je. Proto se daný problém řeší poměrem odlišným od poměru 1:1, kdy se za kritických situací odečítá více než jeden kredit a dluh se tak smazává. Samozřejmě exituje horní hranice, kterou je v našem systému hranice 1:2. Ta říká, že za zobrazení banneru nikdy neodečteme více, než dvojnásobek toho, co přičteme.


Jiří Hlavenka (hlavenka@cpres­s.cz): Samozřejmě! Vždyť to je jedno ze základních pravidel nového Linxe, nejedná se o „dosažení stavu“, ale o vlastnost fungující 24 hodin pro každého člena. Pokud někdo tvrdí, že to nejde, pak to buď neumí nebo nemluví pravdu. Abych to ale trošku rozvedl: k tomu, aby to bylo možné, potřebujete a) dostatečně velký systém, ve kterém nedominuje několik málo obřích členů, b) dostatečně velký a disponibilní prostor, který můžete kontrolovat (tj. vlastní prostor) pro vyvažování.

Lupa: Může reklamní systém prodávat reklamu na serverech členů systému? Za jakých okolností?

Matula: Otázka má více rovin. Pokud jde o prodej reklamy na jeden či více přesně vybraných a zacílených serverů, má výměnný reklamní systém právo tam reklamu prodat jen za předpokladu, že s tím servery souhlasí, že dodrží jejich ceny a ponechá si jen dohodnutou provizi. Servery na sebe přebírají zodpovědnost, že reklamní prostor bude v době kampaně k dispozici a budou splněny všechny podmínky stanovené zadavatelem.

Prodává-li však výměnný reklamní systém obecný prostor, znamená to, že není nijak specifikováno, kolik impresí se na kterém serveru zobrazí, pak je situace jiná. Každý server má právo kdykoli kteroukoli kampaň zakázat a nenese žádnou odpovědnost za úspěšnou realizaci kampaně. Toto je podle našeho názoru právě ten případ prodeje, kterým výměnný reklamní systém může získávat prostředky na svůj provoz a přiměřený zisk. Je to také jediný způsob prodeje, který používáme v systému BillBoard.cz. Pokud klient potřebuje i kampaně na konkrétní servery, realizují se mimo systém BillBoard.cz a za podmínek uvedených v předchozí části, tzn. v přímé spolupráci se servery.

Obecně si myslím, že reklamní systém může prodávat za těchto podmínek reklamní prostor, pokud tuto činnost otevřeně deklaruje. Každý člen má možnost na tento způsob financování provozu systému přistoupit, nebo se do systému nehlásit.

Hlavenka: Reklamní systémy v jakémkoli jiném médiu slouží k tomu, aby reklamu prodávaly; na základě řádných služeb agenturního mediazastupitel­ství, na základě provize pro systém. V internetově vyspělých zemích jsou komerční a výměnné systémy od sebe odděleny. Toto potká i nás, nepochybně to zvýší renomé internetové reklamy, přispěje k její standardizaci a většímu zájmu ze strany inzerentů.

Lupa: Mají mít členové systému možnost převádět mezi sebou naspořené kredity?
Matula: Otázka spíše zní, proč by to členové měli dělat. Každý výměnný REKLAMNÍ systém slouží k výměně REKLAMY. Kredity jsou jen prostředkem, kterým systém zajišťuje, že každý dostane právě tolik reklamy, na kterou má nárok. Spoření kreditů, zvláštní kampaně z naspořených kreditů a další vymoženosti dnešních výměnných systémů jsou jen doplňkem a službou navíc k deklarované funkci. Proto by měly být používány k účelům, kvůli kterým vznikly. Hlavenka: Domníváme se, že ne, ale nechci v tomto názoru být nějaký striktní. Děláme to, co chtějí naši členové, a ti zatím z pochopitelných důvodů (zneužívání a pokoutní prodej) toto zatím ve většině případů odmítali, v menšině naopak byli pro.

Lupa: Jak se stavíte k prodeji reklamy za výrazně nižší ceny, než které udává oficiální ceník?
Matula: To je opět příliš obecná otázka. Cena produktu je odrazem jeho kvality a existující poptávky. Ceníkové ceny jsou samozřejmě ideální. Na druhou stranu, pokud poskytujete služby, těžko do ceníku vymyslíte všechny možné služby a jejich kombinace, které klienti mohou požadovat. Navíc existují různé druhy slev, jako jsou slevy množstevní, věrnostní ap. Každý zákazník tedy dostává cenu poněkud jinou, podle toho, na které slevy dosáhne a na které nikoliv. Jak víte, v obchodě se používají i dumpingové ceny atd. atd. Obecně bych řekl, že pokud provozovatel systému dodržuje vztahy s jeho členy tak, jak jsem to popsal v odpovědi na otázku číslo 2, je otázka cenotvorby v zásadě jeho záležitostí, jelikož nedochází k poškozování zájmů těchto členů. Každý provozovatel se přitom jako správný podnikatel snaží samozřejmě každou službu či produkt prodat za cenu co nejvyšší, nikoli naopak. Na cenu je také potřeba pohlížet ne jen jako na cenu vyjádřenou penězi, ale jako na konglomerát všech hodnot, které klient přináší. Pokud klient zaplatí část ceny penězi a část například poskytnutím harwarového vybavení, je to v zásadě totéž, jako by zaplatil vyšší cenu a poskytovatel musel harware za získané peníze zakoupit. Hlavenka: Je to samozřejmě neštěstí pro celý internetový byznys. Tyto zprávy se samozřejmě okamžitě rozšíří mezi všechny inzerenty – zapomeňme na to, že to někdo ututlá – a příště žádný velký inzerent za inzerci nezaplatí normální ceny. Vy byste koupil nové auto za půl milionu, když víte, že se stačí jenom trošku snažit a dostanete jej za třicet tisíc?

Vadí vám jako členu výměnného reklamního systému, že zobrazuje i placené kampaně?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).