Dopis ARIN…
Dopis byl distribuován velmi masivně v elektronické i papírové formě. Přirozenými adresáty jsou osoby uvedené jako technický či administrativní kontakt držitelů přidělených adres. Těmto lidem odešlo 25 tisíc e-mailů. Kromě nich ovšem 17,5 tisíce papírových dopisů směřovalo na stoly ředitelů (CEO) příslušných organizací. To má svou logiku. Lze předpokládat, že technici zpravidla o problému alespoň rámcově vědí a leckde se třeba již snažili IPv6 vykročit vstříc. Takové kroky ovšem představují určité náklady. Proto považuji za rozumné, že se ARIN snaží zatlačit shora, informovat vedení společností o existenci problému a nutnosti jej řešit.
Text dopisu je veřejně k dispozici. Obsahuje výzvu, aby organizace, pokud tak ještě neučinila, začala plánovat přijetí IPv6. Zejména aby zajistila dostupnost svých veřejně poskytovaných zdrojů novým protokolem, a to co nejdříve.
Ve druhém bodě pak informuje o změně procedury přidělování IPv4 adres. Počínaje 18. květnem musí být údaje v žádosti o adresy potvrzeny zástupcem žádající organizace, typicky členem provozního vedení (viz podrobnosti). Cílem tohoto opatření je ověřit legitimitu žádostí a mezi řádky opět informovat manažery společností, že existuje něco jako IP adresy a je s nimi jakási potíž.
Jako poněkud kontroverzní mi připadá tvrzení, že při současném tempu spotřeby budou IPv4 adresy vyčerpány do dvou let. Všeobecně respektovaná prognóza Geoffa Hustona je zhruba o rok optimističtější a dává RIR čas do jara 2012.
Zpráva o varovném dopisu vyvolala minulý týden na RIPE Meetingu zájem dalších správců regionálních registrů, kteří zjevně zvažovali možnost napodobit ARIN. Ovšem získat kontakty na ředitele jednotlivých společností nebude nijak jednoduché. ARIN má velkou výhodu, protože kromě USA a Kanady spravuje jen hrstku malých ostrovních států. Počet databází k vyhledání firemních údajů byl tedy celkem malý. Pro srovnání: Babylon spravovaný RIPE NCC. Ke křižování varovných dopisů celou zeměkoulí tedy spíše nedojde.
…a vývoj IPv4 politik
Celkově je nutno konstatovat, že vývoj politik přidělování adres s přihlédnutím ke krátícím se zásobám pokračuje tempem hlemýždím. ICANN v březnu přijal dlouho diskutované pravidlo, že posledních pět osmibitových prefixů bude přiděleno po jednom každému RIR pro potřeby přechodu na IPv6.
Navazuje samozřejmě debata, jak s nimi naložit na regionální úrovni. U RIPE NCC bohužel čerstvě divergovala. Již delší dobu se piloval návrh Philipa Smithe a Nigela Titleyho [PDF, 47 kB], který se podobá globálnímu. Každý LIR by podle něj dostal z posledního balíku jeden prefix minimální velikosti, který by nebyl určen pro běžné přidělování, ale pro přechodové mechanismy IPv6. Do polévky však čerstvě zafoukal Alain Bidron [PDF, 137 kB], který přišel s návrhem zachovat pro rozdělování posledního /8 prefixu stávající podmínky přidělování na základě odůvodněných potřeb, avšak se dvěma změnami:
- velikost adresního prostoru přiděleného LIR bude proti současnosti dělena 64,
- žadatel musí směřovat k IPv6 – pro stávající LIR to znamená prokázat potřebu adres pro migraci na IPv6, nový LIR musí současně požádat o přidělení IPv6 adres.
Hlasování v plénu vyznělo dost výrazně ve prospěch požadavku na inklinaci k IPv6. Bude se tedy připravovat nový návrh, kde jako podmínka pro přidělení adres z posledního balíku bude figurovat snaha o přechod na IPv6.
Dobrou zprávou je zařazení pravidel pro převod IPv4 adres do aktuální alokační politiky RIPE NCC. LIR podle nich může převést přidělený rozsah nebo jeho část jinému. Tím se samozřejmě otevírá prostor pro trh s adresami a RIPE NCC se snaží sadou omezení zabránit vzniku ryzích obchodníků či spekulantů. Proto příjemce musí prokázat, že adresy skutečně potřebuje a nesmí žádnou část takto získaného prostoru během dvou let převést na někoho dalšího. Uvidíme, jak to bude fungovat.
A pokud byste snad z docházejících IPv4 adres klesali na duchu, zazpívejte si s Vintem Cerfem (strana 7) a hned přijdete na lepší myšlenky.
Podaří se ve významné míře zamezit spekulacím s IPV4 adresami?
