Ilustrace: Nenad Vitas
Nejdříve musím sportovně přiznat, že v mnoha případech mají autorské poplatky opodstatnění. Přeci jen původně byly zamýšleny jako mechanismus, který má umožnit tok peněz autorům za jejich díla. Spojení „za jejich díla“ má zásadní význam, Stává se totiž, že autorům platíme nikoliv za jejich díla, ale za to, že využíváme technologii, díky které je možné jejich díla uchovávat nebo šířit.
Platíme i v případě, že pomocí této technologie uchováváme a šíříme svoje osobní data, třeba fotky z dovolené nebo diplomovou práci. Takový výběr poplatků je sprostá zlodějina. Myslím tím poplatky, které platíme při koupi nejrůznějších nosičů.
Dosud jsme mohli být relativně v klidu. Předpotopní CD nebo DVD mnozí z nás už dávno nepoužívají. Data ukládáme do „cloudu“. Platíme za aplikaci či data a datové přenosy. Za naše peníze dostáváme protihodnotu a je to fér. Můžeme si vybrat z mnoha služeb a tarifů s různými cenami a podmínkami.
Když jsem viděl zprávu o tom, že se možná dočkáme výběru autorských poplatků i za cloud, myslel jsem, že se mi to zdá, nebo že šéfredaktor omylem zveřejnil text, který byl připraven k vydání na apríla. Autorské poplatky by ale opravdu brzy mohly zasáhnout i některé cloudové služby, jak píše Jiří Peterka ve svém článku. Není to vtip, ani hoax…
Placení autorských poplatků za tiskárny nebo datové nosiče beru jakou nesmyslnou daň, se kterou je potřeba se smířit. Je tu asi deset let a všem se nám tak nějak dostala pod kůži, prostě jsme si zvykli. Je to daň nesmyslná a neopodstatněná. Proč mám platit autorské poplatky za to, že si koupím CD, na které si uložím fotky ze svojí dovolené? Jakou zásluhu na tom má autor, který dostane část peněz od kolektivního správce poplatků?
Kolik procent CD je zaplněno kopiemi autorských děl pro vlastní potřebu, si netroufám odhadovat. Je ale jasné, že velká část této „daně“ je vybírána neoprávněně. My všichni, autoři vlastních děl, tak dotujeme autory oficiální, i když jejich dílo vůbec neznáme. Jde o jakési preventivní opatření, které nemá v legislativě obdoby.
Navrhuji tedy několik dalších opatření, která potěší výběrčí poplatků a autory filmů a písní, o kterých jsme nikdy neslyšeli.
Co kdyby byl počítač tajně využit ke sledování nějakých autorských děl? Může se to stát, navrhuji tedy každému majiteli počítače tento přístroj na týden zabavit… Jde o preventivní trest, aby ho nenapadlo podnikat nějaké nekalosti. A co kdyby náhodou došlo k nějakému většímu poškození autorských práv, například k neoprávněnému šíření? Navrhuji v tomto případě preventivně každého občana, který by se někdy mohl dostat do kontaktu s nelegálními filmy nebo programy (tedy pro jistotu opravdu každého občana), zavřít na měsíc do vězení. Když už preventivně vybíráme poplatky, zkusme i preventivně zavírat!
Abychom si mohli na CD, které si koupíme, nahrát fotky z dovolené, musíme zaplatit autorské poplatky. A možná to bude brzy platit i pro cloud. Ke kauze se vyjádřil europoslanec Edvard Kožušník ve svém článku „Budeme platit výpalné za kopírování?“. Je dobře, že existují i politici, kteří jsou při smyslech a dokáží jasně rozeznat, že některé návrhy, které předkládají jejich kolegové, nestojí za nic a nadělají spíše více škody než užitku.
Ptal se někdo provozovatelů cloudových služeb? Co by řekli na to, že jejich služba zdraží a peníze navíc nepůjdou jim, ale kolektivním správcům autorských práv? Je to opět hezký zásah do fungování firem, který může být nakonec vyvážen nějakými dotacemi. A ve finále to dopadne tak, že peníze budou z našich kapes mizet hned dvakrát. Jednou zaplatíme poplatek za cloud a podruhé dotaci provozovateli, jehož služby byly nesmyslně zdraženy. Jsem sám, kdo by si to radši preventivně odseděl v kriminále?
