Hlavní navigace

Bajka o hodném chlapci

Jan Handl

Z každé bajky plyne poučení, tato o chlapci, který trpěl přehnanou starostí rodičů, není výjimkou. Do potíží se dá dostat i bez kontaktu se světem, aneb ani domácí vězení nic nezachrání.

Jan Handl

Ilustrace: Nenad Vitas

Dvěma mladým slušným lidem se narodil chlapeček. Odmalička byl šikovný a učenlivý, nebyly s ním žádné problémy, ve škole měl dobré známky a vůbec sekal dobrotu. Rodiče se o chlapečka pochopitelně báli, věděli, že svět tam venku je zlý, plný nástrah. Snažili se ho chránit od všeho zlého, nikam ho nepouštěli, aby se nedostal do špatné společnosti a aby si nenašel zlé kamarády. Ze školy musel chlapeček chodit v doprovodu rodičů, aby se náhodou po vyučování netoulal a neflákal. Doma sedl k učebnicím a učil se, dokud vše neuměl z paměti. Rodiče se o chlapečka báli čím dál tím víc, jejich strach byl přímo panický. Chlapeček byl rodiči chráněn od všeho zlého, nemluvil sprostě a nezajímala ho děvčata, protože nevěděl, co by s nimi vlastně dělal.

Rodiče se báli, aby jejich chlapečka někdo nesvedl z té správné cesty slušného hocha. Aby nad ním měli dohled a aby úplně neztratil kontakt se světem, pořídili mu počítač. Chlapec seděl doma u obrazovky a objevoval svět. Rodiče byli spokojení, že se jejich hoch netoulá s ostatními grázly po ulici, že nemůže zkoušet drogy a alkohol a dál ho hlídali jako oko v hlavě. Hoch na síti zjistil, že svět nabízí i mnoho radostí, o kterých doposud nevěděl. Zaujaly ho hlavně hambaté filmy, které začal stahovat a sdílet. Počítač ho ovšem nepohltil jenom kvůli tomu. Se svým jediným kamarádem trávil i deset hodin za den, skoro nespal. Rychle se učil, programoval, nabourával se do různých systémů. Zjistil, že není nic jednoduššího, než získat od důvěřivců jejich čísla karet, občas jen tak z legrace ukradl jejich peníze. Ty pak utratil za erotické chaty s děvčaty s Panamy. Zjistil, že si díky svému počítači může koupit cokoliv, a to i nelegální věci.

CIF17_Williams1

Hoch byl vlastně rád, že se nemusí zabývat světem, ve kterém žijí ostatní. Ze školy hned domů, k počítači. Ukrást trochu peněz na internetovou zábavu. Prášky, drogy, hoch zjistil, že i tyto záležitosti, kterými se hojně zabývali jeho vrstevníci, se dají na Internetu velmi jednoduše koupit. Chlapec se cítil v bezpečí, dělal, co se mu zachtělo. Nikdo o něm nevěděl, alespoň si to myslel. Kluci, co na ulicích kradli stěrače od aut, proti němu byli břídilové. On kšeftoval s dětským pornem, vykrádal účty, podával cenná firemní data, vydíral a zastrašoval lidi, na které něco věděl.

Když bylo hochovi patnáct let, a jeho rodiče mu připravili na oslavu krásný dort. Ten zůstal nenakrojen, protože zrovna když se do něj chystal slavnostně oblečený tatínek zanořit nůž, ozval se domovní zvonek. Byli to policisté, kteří si přišli pro hocha. Rodičům převyprávěli obvinění, byl to opravdu dlouhý seznam. Hoch skončil v pasťáku, tedy mezi těmi, od kterých se ho za každou cenu snažili ochránit rodiče. Pasťák je přestupní stanicí do vězení, kde hoch později strávil většinu svého života. Jaké je poučení pro rodiče? Pokud si myslíte, že zavřete svoje děti doma k počítači a tím je ochráníte od všeho zlého, nemusí to platit vždycky. Máte na výběr – buď necháte své potomstvo rozbíjet okna merunou a později krást z aut stěrače (a v nejhorším zkoušet drogy), nebo páchat elektronické zločiny. Pamatujte, že neexistuje žádný obecně platný recept, dětem se věnujte pečlivě a s láskou. I doma v obýváku číhá nebezpečí. Nespoléhejte se ale na to, že když dítě zavřete doma, bude pomocí počítače krást miliony a zabezpečí vás na důchod…

Našli jste v článku chybu?