Hovořit v odborném časopise o výměnných sítích je dnes něco, co se jaksi nehodí. Tyto technologie jako by ležely mimo zájem „odborníků“. Představují špičková řešení, která používá velmi mnoho uživatelů Internetu, a přesto podvědomě leží kdesi v šedé zóně společně se servery obsahujícími pornografii, warez nebo cracky softwaru. Přestože slouží k distribuci všeho výše uvedeného, nelze je prostě ignorovat. Existuje mnoho výměnných systémů, dnes se však blíže podíváme na jeden, který je mezi nimi zajímavější, protože se velmi odlišuje. Jeho jméno je BitTorrent a najdeme jej na adrese bitconjurer.org/BitTorrent.
Co to je?
Současné výměnné sítě lze podle typu protokolu, který využívají, rozdělit na tři základní velké skupiny. První z nich je zcela decentralizovaná. Každý klient může být současně serverem, který se pro ostatní klienty – uživatele stará o řízení seznamu souborů, indexu. Právě ten je totiž při výměně klíčový. Mezi tyto protokoly patří Fastrack, nesprávně zcela ztotožňovaný se sítí KaZaA, Gnutella, Gnutella G2 a některé další. Výhodou těchto systémů je především jejich mohutnost a naprostá autonomie. Pokud v sobě neobsahují mechanismus, který by umožňoval regulovat jejich obsah, jsou centrálně zcela neovladatelné a v maximální možné míře redundantní.
Druhý typ systémů sází na jiný princip. Jsou v nich jak počítače (klienty), které sdílejí informace, tak i servery, které se starají o udržení indexu, přičemž servery jsou dedikované, k žádnému jinému účelu neslouží. Servery jsou mezi sebou pro zvýšení efektivity propojeny, komunikují spolu a existuje jejich centrální evidence. Výhodou těchto sítí (e-Donkey) je především rychlost hledání informací a spolehlivost alokace jejich zdrojů (v případě Gnutelly máme jen malou šanci, že při stahování určitého souboru využijeme všechny dostupné zdroje, respektive je využijeme efektivně). Nedostatkem je naopak poměrně snadná možnost radikálně snížit kvalitu sítě odpojením několika nejvýkonnějších serverů, protože bez nich výměnný systém neexistuje.
Posledním typem jsou systémy založené na jediném centrálním serveru a klientech, kteří si jeho prostřednictvím vyměňují soubory. Tyto sítě (OpenNap, DC++) v současné době nepředstavují žádné celistvé globální řešení sdílení, ačkoliv v minulosti tomu tak bylo. Jejich výhody i nedostatky jsou jasné: vysoká kvalita, žádná redundance.
BitTorrent původně nevzniknul jako další ze systémů ke sdílení dat, ale jako distribuční mechanismus pro velké soubory. Pokud chci nějaký soubor rozšířit mezi co největší počet uživatelů, musím být vybaven velmi silným serverem, odkud si jej budou moci stahovat. Tato skutečnost mi jednak zvyšuje náklady na distribuci a jednak při enormním zájmu o můj soubor snižuje jeho dostupnost, například pokud je webový server přetížen nebo vlivem velkého množství požadavků dokonce vyřazen z provozu. Alternativou je nabídnout možnost stahovat soubor nejen z mého serveru, ale současně z počítačů těch, kteří si jej již stáhli.
Aby bylo možné stahovat jediný soubor z více zdrojů současně, je třeba jej virtuálně rozdělit na množství menších částí. Každá tato část je kouskem skládačky, která se nakonec složí do původní podoby celku. Každá část může pocházet z jiného místa. Jediné, co je k tomu třeba, je přesný popis celku a výchozí zdroj – místo s původní kopií daného souboru.
Tento popis je u technologie BitTorrent uložen v samostatném souboru s příponou .torrent. Jakmile je (pomocí ovladače integrovaného do webového prohlížeče nebo jiného klientu) zahájeno stahování souboru, stává se tento klient zároveň prvkem, který již stažené součásti nabízí dál. Tím pádem stoupá dostupnost těch kusů celku, které již byly staženy, a pokud stahuje (a uploaduje) dostatečný počet uživatelů, i celku jako takového. Jediné, co je kromě původní kopie souboru třeba distribuovat, je popis (.torrent) nebo alespoň odkaz na něj.
Jak vyplývá z předchozího, BitTorrent je a není výměnnou sítí. Využívá výhod P2P technologií a distribuovaných přenosů, avšak neumožňuje vyhledávání. Každý soubor si vytváří jakoby vlastní výměnnou síť (prostřednictvím souboru popisu), avšak o žádné malé ani globální „torrent“ síti nelze hovořit. BT je tak vlastně jakýmsi hybridem.
Jak jej začít používat
BitTorrent je vyvíjen a distribuován jako opensource projekt. Původní klient je prakticky pouze pluginem webového prohlížeče a fungoval by jako urychlovač stahování souborů, respektive jako jeho nová metoda.
Lákavější možností je implementace BT do aplikací, které jinak slouží ke sdílení souborů v regulérních P2P sítích, takovou aplikací je například kontroverzní Shareaza. Díky tomu lze kombinovat výhody BT s přednostmi sítě vybavené schopností aktivního vyhledávání. Princip je snadný. Prostřednictvím klasické, pomalejší výměnné sítě vyhledáme příslušný .torrent soubor a jeho pomocí pak z prostředí stejného klientu stáhneme to, co jsme hledali. Existují i samostatné klienty BT a další řešení, pro jejich přehled je dobré se podívat například na smiler.no-ip.org/BT/BTlinks.php.
Následky
Bram Cohen, autor technologie BitTorrent, chtěl původně usnadnit distribuci velkých souborů prostřednictvím webových serverů. Podařilo se mu ovšem něco jiného. Vytvořil geniální výměnnou P2P síť. Fakt, že tato síť nedisponuje některými možnostmi typickými pro běžné systémy tohoto typu, je zároveň její předností. Hledání „ilegálního“ obsahu s využitím BT je prakticky nemožné. Vyloučení sítě z provozu, které je snadné u jednotlivých hubů DC nebo eDonkey, její omezení (Fastrack) nebo zablokování prakticky nepřipadá v úvahu. Prostřednictvím BitTorrent se v současné době masivně šíří především filmy a software, systém je již svou povahou nevhodný pro šíření množství malých souborů tvořících logické celky – tedy hudby. Nicméně ani původní účel, tedy napomáhání distribuce oficiálních souborů, není rozhodně zapomenut.
Používáte BitTorrent?
