Ilustrace: Nenad Vitas
Buďme upřímní: podobnými nápady a projekty je Internet doslova přecpaný a i přes fakt, že fenomén sociální koprodukce obsahu dostává v posledních letech někdy opravdu už hodně silné nálepky, tu starší typy médií dál poměrně slušně přetrvávají. Těmi teď ovšem myslím spíš ty dělané na určité regulární (ne nutně hned profesionální) bázi: důležité informace se na web přesunují už dávno a tradiční média, ve smyslu „ne ta nová“, se pod tímto tlakem zcela jistě významně mění. Blogy a další formy individuální produkce zpráv však určitě nebyly a ani nebudou tím impulsem, který by je mohl zničit.
Blogy jsou však ostatním druhům médií výborným doplňkem. Mohou přinášet pohledy, které hlavní proud opomíjí nebo nezvládá pokrývat, témata, kterými by se jinak nikdo ve veřejném prostoru nezabýval, a hlasy, které by jinak nikdo nevyslyšel. Ostatně příklad toho, jak dobře takové obohacování tradičního obsahu může fungovat, vidíme denně přímo tady na Lupě.
Blognoviny však podle své reklamy míří výš: mají se stát lidem náhradou tradičních novin. Od třeba projektu SME se liší v tom, že prakticky chybí „základní“ obsah, tvořený pravidelnou širší redakcí, a hlavní sumu informací by měly přinášet právě čtenářské (zažité kategorie účastníků komunikace se tady ovšem poněkud překrývají) příspěvky. Určitý výběr tu sice zřejmě také probíhá – rozlišuje se mezi „celostátní“ a regionální úrovní, ačkoliv toto dělení úrovně obsahu u online média působí poněkud zvláštně – ale jinak je cesta na titulku o poznání jednodušší než v případě SME.
Jaký je však potom rozdíl mezi Blognovinami a třeba Pooh.cz? Případně weby, jako jsou Britské listy, trochu i Neviditelný pes a další, které jsou tu už pěknou řádku let a nikdo je za alternativu novin neoznačuje?
Stranou ponechme trochu kuriózní skutečnost, že jedním z mála zakladatelů a provozovatelů Blognovin („jediných internetových novin, které nedělají redaktoři, ale lidi“) je Martin Komárek, člen redakce Mladé Fronty Dnes. Zásadnějším problémem, který brání Blognovinám stát se něčím víc, než jsou dnes – tedy sbírkou čtenářských blogů (což však nutně nemusí být špatně) -, je samotná představa, že lidé ze dne na den přestanou číst noviny a začnou je psát. Noviny jim totiž slouží kromě zdroje informací hlavně jako zábava – a tou pro drtivou většinu z nich psaní rozhodně není.
Navíc: kromě známých omezení, plynoucích ze samotné povahy blogování (častá převaha lehčích témat, subjektivita, malý počet lidí schopných psát opravdu zajímavě), je prostě zřejmým faktem, že blogování není žurnalistikou – a tím pádem ani nemůže nahradit její funkce.
Ač se to totiž otrávenému konzumentovi klasických zpráv nemusí zdát, jejich výběr, produkce, zpracování a přenos podléhají celé řadě pravidel, která mají za úkol maximalizovat jejich využitelnost příjemci zajištěním jejich úrovně, korektnosti a dalších kvalitativních parametrů. Blog, sebevíc může být specificky užitečný, to stejné nikdy nebude moci poskytnout (což opět nemusí být vždy jen negativum). Ani BBC se nestala uznávanou autoritou díky tomu, že by pro ni pracovali nadšenci ve svém volném čase.
Jako další zajímavý inkubátor hlasů veřejnosti jsou Blognoviny bezpochyby užitečné a budu jim držet palce. Jako náhražka novin však těžko uspějí – a nejspíš by to ani nebylo dobře. Znamenalo by to totiž, že klasické noviny jsou už opravdu v koncích, a to bych jim ještě opravdu nepřál.
ČLÁNKY DO MAILU