Nejenom v České republice se vedou vášnivé diskuse ohledně zvyšování televizních poplatků a úkolech médií veřejné služby. Téma se nyní probírá také v Německu, kde poplatky platí plošně všechny domácnosti a firmy bez ohledu na vlastnictví přijímače.
Výšku poplatků u našich západních sousedů doporučuje Komise pro stanovení finančních potřeb vysílacích společností (KEF). Konečné slovo mají vlády a parlamenty spolkových zemí, které sumu stvrdí svou dohodou. Mají jen omezené možnosti, jak zvýšení zablokovat, musely by se v zásadě jednomyslně shodnout, že zatížení poplatníků už je nepřiměřené a přivedlo by je do existenční tísně.
Pokud by spolkové země zvýšení poplatků neodhlasovaly, musel by rozhodnout Spolkový ústavní soud. Nebylo by to poprvé: už v roce 2021 nechtělo zvýšení poplatků podpořit Sasko-Anhaltsko a soud tehdy řekl, že to je porušení ústavy. Zdůraznil, že v době záplavy informací ze všech možných zdrojů, fake news a názorových bublin roste význam vysílání přímo financovaného z poplatků.
Experti komise na základě podkladů od ARD a ZDF navrhují, aby se od 1. ledna 2025 poplatky zvýšily ze současných 18,36 eura měsíčně na 18,94 eura měsíčně. Konečná podoba návrhu bude spolkovým zemím předložena na jaře 2024.
Zvýšení poplatků má mezi politiky odpůrce. Celkem šest spolkových zemí se staví proti. Letos na jaře například dolnosaský státní tajemník Jörg Mielke (SPD) vyzval, ať se nejdřív diskutuje o tom, co média veřejné služby vyrábějí a jaké mzdy vyplácejí.
Saský státní tajemník Oliver Schenk (CDU) nedávno poznamenal, že dosavadní reformy v ARD jsou nedostatečné a očekávání spolkových zemí byla vyšší. „ARD zjevně chápe efektivitu pouze jako lepší využití stávajících zdrojů, nikoli jejich snížení,“ řekl v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Mezi kritiky zvyšování poplatků patří rovněž bavorský ministerský předseda Markus Söder (CSU), pověřený starosta Berlína Kai Wegner (CDU) nebo braniborský premiér Dietmar Woidke (SPD). Ten se navíc nechal slyšet, že by bylo vhodné zavést mzdový strop pro intendanty (generální ředitele) médií veřejné služby.
Výdaje a zejména osobní náklady v německých veřejnoprávních médiích byly po několika skandálech předmětem široké mediální diskuse. Politici proto očekávali, že se ARD a ZDF budou ve svých požadavcích spíš krotit. Chtějí odstranit duplicitní struktury, vyšší transparentnost, více prostoru pro regiony, konkrétní návrhy úspor a méně angažované žurnalistiky.
Ředitelka Bavorského rozhlasu a televize (BR) Katja Wildermuth politickým odpůrcům zvýšení poplatků vzkázala, aby si uvědomili, že nestojí nad ústavou. „Měli by jít příkladem a nesnažit se podkopávat ústavně zaručené procesy,“ napsala v prohlášení.
Sasko je ochotné diskutovat o tom, že by se stanovily určité hranice pro zvyšování poplatků a v těchto mezích by se automaticky zvyšovaly o inflaci, bez dalšího schvalování spolkovými zeměmi. Těžko se na tom ale najde shoda, protože by to znamenalo spíše omezení pravomocí než jejich posílení.
Zvýšení poplatků už podpořily Bádensko-Württembersko nebo Severní Porýní-Vestfálsko. Obě spolkové země argumentují, že když všechno kolem zdražuje, musí stoupnout i poplatky.
Podobu a úkoly veřejné služby stanovuje Mezistátní smlouva o sdělovacích prostředcích (Medienstaatsvertrag), jejíž aktuální verze platí od 1. července 2023. Jako mezistátní se označuje kvůli tomu, že se na téměř stostránkovém dokumentu musí shodnout všechny spolkové země.
Je to zásadní materiál – dohoda se totiž kromě fungování médií veřejné služby věnuje komerčnímu sektoru, digitálním platformám nebo pravidlům pro reklamu.
Systém médií veřejné služby je v Německu podstatně členitější než u nás. Jednotlivá regionální média veřejné služby vysílají ve svých spolkových zemích a zároveň se podílejí na společné celostátní síti ARD, která provozuje stanici Das Erste. Do systému patří také celoplošný kanál ZDF nebo rozhlasové stanice Deutschlandfunk.
Nezbytnou součástí úvah o mediálním prostředí u našich západních sousedů je také to, že německy mluvící trh je podstatně větší než ten náš a je mnohem víc pod tlakem globálních streamovacích platforem. Mezistátní smlouva je v mnoha ohledech podobná českým mediálním zákonům, proto ve vztahu k médiím veřejné služby nepřekvapí povědomé formulace o univerzální službě, která má informovat, vzdělávat a bavit.
Smlouva zohledňuje technický vývoj mediálního prostředí. Konstatuje, že média veřejné služby i soukromá média přispívají ke svobodnému utváření osobních názorů, jejich rozmanitosti a k veřejnému mínění. „Oba pilíře duálního vysílání musí být schopny obstát v národní i mezinárodní konkurenci,“ shodly se spolkové země.
Výnosy z poplatků pro ARD a ZDF dosáhly v roce 2022 téměř 8,3 miliardy eur. Magazín Focus spočítal, že ve srovnání s médii veřejné služby jsou hlavní komerční stanice tak trochu chudí příbuzní. Výdaje skupiny ProSiebenSat1 představovaly méně než třetinu rozpočtu veřejnoprávních vysílatelů. Za ARD a ZDF zaostává dokonce i skupina RTL s částkou 6,1 miliardy eur.
Na druhou stranu, veřejnoprávní vysílatelé pracují v průměru efektivněji než ProSiebenSat1 a RTL Group. Focus konstatuje, že data nepotvrzují všeobecně rozšířený názor o přebujelých a drahých médiích veřejné služby. Zároveň platí, že některá média veřejné služby hospodaří se ztrátou a očekávají, že zvýšené poplatky jim pomohou dostat se z červených čísel. Například deficit ZDF za rok 2022 dosáhl 106 milionů eur.
„Veřejnoprávní vysílací instituce mají za úkol nabízet ucelenou nabídku programů pro každého,“ požaduje smlouva. Obsah má být rozmanitý a pro všechny věkové skupiny, zejména děti, dospívající a mladé dospělé. Má zohlednit zájmy lidí se zdravotním postižením a zájmy rodin. „Veřejnoprávní vysílání by mělo sloužit kultuře, vzdělávání, informacím a radám,“ pokračuje smlouva. „Součástí mandátu je zábava, která odpovídá profilu veřejné služby,“ určuje dokument.
Úmluva vyjmenovává, jaké stanice jsou součástí médií veřejné služby – kromě zmíněných ARD, ZDF a zemských programů (BR, HR, MDR, NDR, RB, RBB, SWR, SR, WDR) jsou to ještě 3sat, ARTE a tematické stanice. Těmi jsou myšleny EinsFestival, Tagesschau24, ARD-Alpha, ZDFinfo, ZDFneo, Phoenix a KI.KA. Obdobně jsou vyjmenované rozhlasové stanice: Deutschlandfunk, Deutschlandfunk Kultur a Deutschlandfunk Nova.
Média veřejné služby mají výslovně dovoleno provozovat internetové archivy pořadů, mohou na nich nabízet také obsah, který vzniká jenom pro internet. V archivech mohou být filmy a seriály kromě koprodukcí, a to až 30 dnů po odvysílání, zpravidla však s dostupností omezenou jen pro německé uživatele. Mimoevropská díla se v archivech mohou objevit jenom tehdy, pokud významně přispívají ke vzdělávání nebo kultuře a jsou v souladu s profilem veřejnoprávního vysílání. Speciální omezení platí například pro důležité zápasy 1. a 2. německé fotbalové ligy, ty mohou být v archivu sedm dnů po odvysílání přenosu.
Chci odebírat newsletter
