Jenže DSL není jediná vysokorychlostní technologie, kterou lze v Koreji použít. Vysokorychlostní přípojku měla v roce 2001 téměř polovina domácností, v červnu 2004 se penetrace přehoupla přes 70 procent domácností. A to hovoříme pouze o pevném připojení. Kromě toho má osmačtyřicetimilionová Jižní Korea více jak 34 milionů uživatelů mobilů, z nichž 30 milionů má telefony, které bychom my označili za 3G – ačkoliv velká část z nich používá sítě 1×RTT (něco jako u nás EDGE), více než osm milionů uživatelů zde používá nejmodernější a nejrychlejší mobilní sítě na technologii EV-DO.
Čím to je, že Korea je tak vpředu a mohli bychom si z ní vzít příklad?
To je správná otázka. Nejdříve se ale podívejme na to, jak se situace s Internetem v Jižní Koreji vyvíjela.
Korejská internetová revoluce
Prvopočátek internetové exploze v Koreji můžeme datovat do let asijské krize 1997–98, kdy se firmy v zemi dostaly do finančních potíží a i sama Korea čelila stížnostem Mezinárodního měnového fondu na nedobrou finanční situaci. Čerstvě zvolený korejský prezident Kim Dae-jung se rozhodl světu ukázat, že Korea je skutečný technologický vůdce, k čemuž se Internet a vysokorychlostní připojení jako praktická demonstrace výtečně hodí.
Vysokorychlostní připojení se objevilo poprvé v červnu 1998, kdy Thrunet jako první nabídl DSL. Službě se dostalo poměrně chladného přijetí, protože nebyla levná (v přepočtu asi 1200 korun měsíčně) a lidé nevěděli, proč by měli vysokorychlostní Internet používat.
Dalším operátorem, který nabídl vysokorychlostní připojení, byl Hanaro Telecom, mladý operátor startující v polovině roku 1997. Své broadband služby nabídl pár měsíců po Thrunetu a o osm měsíců později jej předehnal v počtu zavedených přípojek. To ale nic neměnilo na tom, že o dva roky později, v polovině roku 1999, měla téměř padesátimilionová Korea pouhých 200.000 vysokorychlostních přípojek. O vysokorychlostní připojení byl malý zájem, protože lidé nevěděli, k čemu by jej použili, ačkoliv samotný Internet uplatnění našel; už ke konci roku 1997 bylo v Koreji více než 1,6 milionu uživatelů Internetu. Vláda již od roku 1995 aktivně propagovala Internet, jenže asijská ekonomická krize nutila Korejce šetřit své wony a nevydávat je za vysoké rychlosti, pro které nebylo žádné užití; vystačili si s ISDN nebo analogovým připojením.
Prezident Kim Dae-jung začal investovat obrovské částky do propagace a rozvoje Internetu a pro ministerstvo informací a komunikací vyčlenil obrovskou částku – zhruba 9 miliard euro.
Vláda začala na své náklady stavět potřebnou infrastrukturu. Dvoufázový program začal výstavbou vysokokapacitní optické sítě v třinácti největších městech; výstavba byla dokončena v roce 1999. V druhé fázi byla vybudována vysokokapacitní optická infrastruktura propojující 144 měst, spojená s digitalizací osmi milionů přípojek. S touto infrastrukturou mohla většina obyvatelstva používat internetové připojení o rychlostech do 2 Mbit/s. Tato druhá fáze byla ukončena v roce 2002.
Počet uživatelů Internetu se zdvojnásobil na 3,1 milionu v roce 1998 a v roce 1999 poskočil až na 10,86 milionů, tedy zhruba čtvrtinu populace. Širokopásmové přípojky tento trend následovaly, vzhůru je táhl především prudký rozmach internetových kaváren „PC Bang“, oblíbených mezi mladými lidmi.
Fenomén PC Bang
Fenomén „PC Bang“ kaváren je dnes pokládán za jeden z hnacích motorů úspěchu broadbandu v Jižní Koreji. Bang znamená místnost, šlo tedy o místnosti s počítači PC – nejde o označení jednolité společnosti, ale obchodního modelu. Zatímco tradiční internetové kavárny se snaží uživatelům vnucovat hlavně občerstvení a Internet je zde jako jakýsi doplněk, instalovaný na chudě softwarově vybaveném počítači a mizerné přípojce, PC Bang na to šel jinak – žádné občerstvení, PC vybavené hrami, kancelářským softwarem, nakonfigurovanými prostředky pro telefonování po Internetu atd. To vše na vysokorychlostní přípojce, typicky DSL o rychlosti 10–12 Mbit/s. Použití se platilo paušálně dle délky používání, a to v přepočtu 30–90 korun dle lokality. PC Bang dal řádně zabrat řadě specializovaných heren, protože za cenu jedné hry v herně umožnil lidem hrát přes Internet nebo přímo v PC Bangu s kamarády. Jenže hráči nebyli jediní, koho přitáhl – zdejší počítače se naučili používat i lidé jako svoje kanceláře a pracovat zde s MS Wordem nebo softwarem pro obchodování s akciemi. Podle korejského statistického úřadu strávil typický uživatel Internetu ve věku 15–29 let zhruba dvě hodiny týdně v PC Bangu. Fenomén PC Bang začal v Koreji právě v roce 1998, kdy začalo být dostupné DSL a kabelové připojení; následující tabulka ukazuje počty PC Bangů v jednotlivých letech. Je vidět, že největší vlna bangů již opadla a jejich rozvoj stagnuje na úkor připojování samotných domácnosti.
| Rok | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 |
|---|---|---|---|---|---|
| Počet PC Bangů | 3000 | 15.150 | 21.460 | 22.548 | 21.823 |
Fenomén PC Bangů ovlivnil nejen korejský Internet, když propagoval a prakticky demonstroval výhody vysokorychlostního Internetu, ale také trh softwaru, her a vůbec celé IT – podrobnosti si můžete přečíst v této studii.
Úspěchu PC bangů si všiml KT (tehdy ještě Korea Telecom), státem ovládaný telekomunikační operátor. Chatovat a hrát si v kavárně byla jedna věc, ale mít rychlý a paušální Internet doma věc jiná – v červenci 1999 přišel KT pod tlakem vlády s nabídkou širokopásmové služby s cenou pod nabídkou Hanaro a Thrunetu. Boom DSL naplno započal v květnu 2000, kdy po ročním vyjednávání s vládou a váhání KT nasadil ceny své služby KT Megapass na 25.500 wonů (cca 650 korun), čili výrazně pod nabídkou 34.000, resp 38.000 wonů požadovaných konkurenty (kontrakt na tři roky).
KT Megapass se strefil a cena 25.500 wonů byla tím zlomovým bodem pro šíření širokopásmových přípojek. Během pouhých tří měsíců si službu aktivovalo přes milion zákazníků a o dalšího půl roku později, v únoru 2001, dosáhl Megapass dvou milionů uživatelů. Pokud to samo o sobě pro nás, znalé zkušeností s Českým Telecomem a jeho prozákaznickým přístupem, zní neuvěřitelně, jistě vás potěší například slevy, které dává KT zákazníkům, jimž nestihne přípojku zavést do patnácti dnů. Cena se ukázala být natolik dobrou, že beze změn přetrvala dodnes. KT Megapass podmínky a ceny najdete zde.
Tímto krokem převzal KT v roce 2001 za aktivní podpory vlády vedení – celkem 47,4 procenta přípojek, za tím s odstupem Hanaro (25,6 procenta) a Thrunet (17 procent). To celkem činilo 7,8 milionů širokopásmových přípojek, celkem 85 procent přípojek v zemi.
Ve druhém díle se podíváme na to, v čem se ČR od Jižní Koreje liší, a proč tam tedy bylo snadnější vytvořit takovouto internetovou infrastrukturu.
