Zkusme si nejdříve odpovědět na otázku, jaká je definice úspěšného propojovacího centra. Můžeme hodnotit čistě ekonomicky – tj. jaké jsou jeho výnosy nebo zisk. Můžeme ho hodnotit podle dosažené spolehlivosti, počtu připojených telekomunikačních sítí (autonomních systémů) nebo počtu propagovaných sítí (prefixů). Autor dává přednost určení úspěšnosti podle agregovaného datového toku, který propojovacím centrem protéká. Neboť tento datový tok je to, co propojovací centrum přináší propojeným sítím (nemusí platit dálkové okruhy) a jejich prostřednictvím internetové komunitě.
Vezmeme jako výchozí propojovací centrum podobné tomu, které běží v ČR, a zkusíme najít nějaké cesty, které by mohly vést k dalšímu zvětšování jeho užitku. Tj. přiblížení se (nebo alespoň zabránění nárůstu propadu) nejlepším propojovacím centrům v Evropě (například AMS-IX nebo LINX). Tato propojovací centra rostou o cca 80–100 procent za rok. Pokud chceme ve středoevropském prostoru zabránit nárůstu rozdílu, musíme při čtvrtinovém datovém toku růst čtyřikrát tolik (například potenciál českého trhu s nulovou podporou je také cca 100 procent).
Datový provoz, který propojovacím centrem teče, může mít tři podoby. Prvním z nich je provoz, který je vytvořen i ukončován v lokalitě, kterou propojovací centrum pokrývá (v Evropě typicky stát). Druhým je provoz, který je vytvořen nebo ukončen (= má jeden konec) v oblasti mimo působení propojovacího centra, a třetí typ provozu má oba konce mimo oblast působení propojovacího centra.
Propojovací centrum může ovlivnit objem všech těchto druhů provozu. Některé nástroje nepůsobí přímo, aplikace jiných může narazit na odpor některých účastníků propojovacího centra. Pochopitelně je různá i cena jejich nasazení.
Nástrojem pro zvýšení první skupiny provozu je posilování lokální internetové komunity. Toto posilování vede k zvýšené „spotřebě“ Internetu uživateli, tím, že vyvolává poptávku. S ohledem na omezené zdroje propojovacího centra je nereálné, aby propojovací centrum financovalo marketingové kampaně. Nicméně tím spíše musí využívat všech možností, které se mu nabízí. Může a musí podporovat přenos informací o nových technologiích či jejich aplikacích, mělo by maximálně spolupracovat se státem, pokud stát nějaké programy na podporu Internetu vypisuje (například aktivity kolem broadbandu).
Propojovací centrum může podporovat také nevládní projekty, které souvisí Internetem v dané lokalitě (například nasazení multicastu nebo IPv6). Pěkným příkladem propojovacího centra, které podporuje komunitu, je LINX.
Druhý typ provozu generují subjekty, které nepůsobí na lokálním trhu, ale chtějí prodávat či nakupovat svoje služby velkoobchodně. Takovým subjektem jsou nadnárodní (tranzitní) telekomunikační operátoři. Tito operátoři na trhu mohou působit (v ČR například TeliaSonera), nicméně služby propojovacího centra nevyužívají.
Pro tranzitního operátora nepředstavuje problém finanční stránka připojení, ale hodnotí přínosy oproti rizikům. Přínosem může být jeho zviditelnění na lokálním trhu, lepší přístup k potenciálním zákazníkům, ale také zlepšení dostupnosti lokálního trhu (pro zahraniční zákazníky). Rizikem je potom například účast v nějaké neznámé organizaci v exotické zemi.
Kromě aktivního nabízení služeb (což je poměrně nákladné) může propojovací centrum také uvolnit vstupní bariéry pro tyto subjekty. V této souvislosti musím upozornit na významný krok, který udělal NIX.CZ, když umožnil participaci na propojení také nečlenům, zákazníkům.
Možností další je poskytovat potenciálním uživatelům ve spolupráci s telekomunikačními operátory maximální objem informací o možnostech připojení k propojovací infrastruktuře. Jednoduchá webová stránka se seznamem telekomunikačních operátorů může udělat víc práce než deset prezentací v zahraničí.
Poslední zmiňovanou možností pro druhou skupinu provozu je uvolnění bariér pro prodej konektivity prostřednictvím propojovacího centra. Zatímco historicky se většina propojovacích center bránila prodeji konektivity, v současné době tomu výše zmínění hráči první ligy nijak nebrání. Velcí tranzitní ISP prodávají konektivitu svým zákazníkům prostřednictvím dedikovaných okruhů, nicméně existuje skupina menších ISP, která může skrze infrastrukturu propojovacího centra realizovat například zálohu svého připojení k Internetu.
Třetí skupina provozu je nejrozmanitější. Je tvořena provozem, který generují tranzitní sítě mimo ČR (například tím, že se v Praze propojí tranzitní ISP, který má aktivity v jižní Evropě, s ISP, který má aktivity v Evropě severní), dále provozem různých sítí doručování obsahu (CDN – Content Delivery Network) a sítí poskytovatelů obsahu (Google).
Lákání tranzitních operátorů jsme již probrali, je nutno konstatovat, že přesvědčit dva nadnárodní operátory, aby v lokálním propojovacím uzlu vyměňovali tranzitní provoz, je věc hodně náročná. Například UUNET/Verizon Business sice v NIX.CZ připojen je, nicméně vyměňuje pouze lokální provoz. Pokud některé národní propojovací centrum chce, aby se v něm takový provoz vyměňoval, musí se angažovat na okolních zájmových trzích (pro ČR je to například Slovensko, Polsko, Ukrajina, Rusko).
K motivaci velkých poskytovatelů obsahu nebo sítí doručování obsahu potřebujeme, aby byli lokální uživatelé dostatečně vyspělí a generovali dostatečný provoz (to je možné realizovat prostředky pro první skupinu provozu popsanými výše). Dále potřebujeme uvolnit pravidla, která leckde brání vstupu sítí, jež neposkytují telekomunikační služby. To samozřejmě umožní vstup i subjektům, které poskytují například hosting na lokálním trhu, nicméně tyto subjekty již povětšinou členy propojovacích center jsou – zaštiťují se čistě formálně vydanou licencí. Nicméně například vstup Google na lokální trh jednoznačně převáží možné mizivé ztráty některých hráčů.
A pokud je management dostatečně osvícený, může pracovat na vytvoření propojovací platformy pro další skupiny účastníků – například veřejnou správu nebo finanční sektor.
Laskavého čtenáře možná zaskočilo, že v článku není zmiňován upgrade technologií. Autor tuto věc považuje za důležitou, ba fundamentální pro propojovací centra, nicméně pokud jsou jiná propojovací centra schopna unést desetinásobný datový tok, řešení existuje a je možné ho kvalifikovaně aplikovat – Cisco Systems, Force 10 nebo Foundry Networks milerádi prodají své krabice každému propojovacímu centru.
