Minulý týden proběhla v Praze prestižní telekomunikační konference tel.con 2003 alias České telekomunikace: nový rozměr podnikání. Byl to již její pátý ročník a současně poslední před vstupem České republiky do EU. Proto se zde hodně hovořilo o tom, co pro české telekomunikace vyplývá ze vstupu do EU, a samozřejmě také o problematice širokopásmového připojení. Pojďme se tedy seznámit s tím, co zde zaznělo zajímavého o ADSL a broadbandu obecně, v České republice i v zahraničí.
IOL má 58procentní českého ADSL
Na konferenci nechyběla prezentace Českého Telecomu zaměřená na širokopásmové služby. Původně ji měl proslovit Miloš Mastník, výkonný ředitel pro řízení produktů Českého Telecomu, který měl dříve ADSL na starosti. Mezitím však v Českém Telecomu došlo ke změně a problematiku ADSL převzal Jan Záruba, ředitel rozvoje internetových produktů (dříve měl v Imaginetu na starosti služby IOL a portál Quick).
Prezentace Jana Záruby nepřinesla mnoho novinek ohledně ADSL. Něco málo nového však přeci jen zaznělo. Poprvé se například Český Telecom pochlubil přesným číslem o velikosti svého „market share“ v oblasti ADSL přípojek pro koncové uživatele: jeho IOL má 58 procent trhu, zatímco všichni ostatní ISP mají dohromady jen 42 procent. Bohužel z dostupných dat není patrné, ke kterému datu se vztahují.
 |
Dále se v prezentaci Českého Telecomu objevila struktura jednotlivých variant ADSL přípojek, ukazuje ji následující obrázek:
 |
Jelikož tento obrázek není příliš přehledný a čitelný, zde je stručný přehled:
- „původní“ přípojky 192/64 kbit/s, 1:50, bez limitu – 67 procent
- „migrované“ přípojky 512/64 kbit/s, 1:50, limit 10 GB – 16 procent
- „původní“ přípojky 256/64 kbit/s, 1:20, bez limitu – sedm procent
- „původní“ přípojky 320/128 kbit/s, 1:50, bez limitu – šest procent
- „migrované“ přípojky 1024/256 kbit/s, 1:50, limit 20 GB – dvě procenta
- „původní“ přípojky 512/128 kbit/s, 1:20, bez limitu – dvě procenta
Ohledně objemů dat, která přenášejí různé skupiny uživatelů, se zde objevil stejný graf jako v prezentaci Českého Telecomu ze 4. srpna 2003, kdy Český Telecom oznamoval zavedení objemových limitů a zdůvodňoval jejich potřebu tím, že rozhodující část zákazníků (89,8 procent) generuje pouze 44,2 procenta, zatímco zbývající objem provozu jde na vrub „stahovačům“. Škoda, bylo by zajímavé podívat se, nakolik se nová strategie Českého Telecomu s objemovými limity projevila, a zda splnila či nesplnila deklarovaný cíl.
Nově se ale objevil alespoň následující graf, ukazující rozložení uživatelů podle „zátěže“ (objemu přenesených dat za měsíc):
 |
Jak to dělají se stahovači v Rakousku?
Další zajímavou prezentaci měl na tel.conu šéf rakouského UPC Thomas Hintze. Sám se rozhovořil o tom, jak to u nich dělají se „stahovači“ u jimi nabízeného Internetu po kabelu (jde o službu Chello, podobně jako u českého UPC). Také mají Fair Use Policy jako Český Telecom, ale ta nespočívá ve stanovení objemových limitů a placení za nadlimitní data. Je založena na tom, že jako poskytovatelé mohou ukončit poskytování služby (připojení) tomu, kdo výrazně překračuje předpokládaný způsob využití služby. Nejprve dostane písemné varování, s předstihem čtyř týdnů, a teprve pokud nezmění své chování či nepřejde na jiný druh přípojky, je s ním rozvázána smlouva a ukončeno poskytování služby.
Thomas Hintze se také zmínil, že právě on je soudcem neboli tím, kdo v konečné instanci rozhoduje o tom, kdo ještě je „hodný“ a kdo už „zlý“ a dostane varování, s eventuelním následkem ukončení služby. Měsíčně prý je takových případů na 100 až 150, což je ale nutné hodnotit v kontextu celkového počtu internetových přípojek, které UPC v Rakousku má: těch je prý aktuálně 191.800. Pro srovnání: české kabelovky, sdružené v asociaci ČAKK, nedávno ohlásily 30.000 internetových přípojek, což je méně než jedna šestina oproti samotnému UPC Rakousku. A to máme v České republice dokonce ještě větší počet tzv. „homes passed“ neboli bytů/domů v dosahu existujících kabelových rozvodů: 1,2 milionu přes všechny kabelové operátory. Naproti tomu rakouské UPC uvádí 923.300 „homes passed“. Pak se asi nelze divit tomu, že v Rakousku má připojení k Internetu 41 procent domácností (což je lehce nad průměrem EU), zatímco v České republice jen cca 17 procent domácností.
U rakouského UPC prý také na 97 procent uživatelů kabelového Internetu přenese měsíčně nejvýše 2 GB dat – což je s uvážením třetího dnešního obrázku podstatně více než v České republice na ADSL (neboli: uživatelů, kteří se na českém ADSL „vejdou“ do 2 GB měsíčně, by v České republice mělo být relativně mnohem méně než v Rakousku na kabelu). Vzhledem k odlišnému stupni rozvoje širokopásmového přístupu to lze částečně vysvětlit tím, že v České republice se na ADSL vrhli zejména náročnější uživatelé. Zajímavý je v této souvislosti také jiný údaj: rakouské UPC nabízí službu Chello ve standardní verzi s rychlostí 600/128 kbit/s s tím, že přechod na rychlejší verzi Cello plus, s rychlostí 1024/128 kbit/s, obnáší příplatek ve výši 20 eur (cca 638 korun). Pro srovnání s českým ADSL: u přípojek s agregací 1:50 přijde zdvojnásobení rychlosti (resp. přechod ze 192/64 kbit/s na 320/128 kbit/s) na cca 1000 korun, a u variant s agregací 1:20 přijde přechod z rychlosti 512/128 kbit/s na 1024/256 kbit/s na čtyři až pět tisíc korun!! Právě tento neúměrně vysoký cenový gradient (nárůst ceny při přechodu na vyšší varianty služby) působí výrazně proti tomu, aby si čeští uživatelé vybírali služby lépe odpovídají jejich potřebám. Místo toho se „mačkají“ u nejlacinějších variant (což dokládá i jejich četnost, viz výše), a to pak způsobuje problémy s tvrdými dopady agregace.
Rakouské UPC přitom poskytuje svou službu Chello jen v bundlu s další službou – nejoblíbenější kombinace kabelové TV a základní verze Chello (600/128 kbit/s) přijde na 59,90 eur měsíčně (cca 1910 korun). U českého UPC přijde obdobná kombinace (programová nabídka Klasik + Chello Plus, tj. 512/128 kbit/s) na 1878 korun, včetně DPH.
