Současná vláda si nadále jede ve své spanilé socialistické přerozdělovací jízdě ve stylu „zdanit – zregulovat – po umření dotovat“. Neustále mluví o posilování konkurenceschopnosti, průmyslu 4.0, digitalizaci a tak dále, doposud ale stihla ty hlavní faktory, které by situaci skutečně pomohly, udusat a k budoucnosti nepřispěla zatím ničím, vyjma teoretických strategií.
Nyní se chystá další zbytečnost v podobě Národního investičního fondu (NIF) v kombinaci s Evropským investičním fondem. Dohromady mají k dispozici hodně přes miliardu korun (40 a 10 milionů eur) na investice do začínajících firem, startupů.
Úspěšné mladé technologické firmy, které uspějí i v globálním měřítku, jsou samozřejmě velice důležité. Z mnoha důvodů: vytvoří skutečnou přidanou hodnotu, zaměstnají lidi s dobrými platy, nabalí na sebe další složky ekosystému, platí daně, investují, spojí se se vzdělávacím systémem, peníze ze světa přinášejí do Česka a ne naopak, a vytváří vzory pro další generace technologů-podnikatelů.
Úspěchy v kontextu světa
Pravdou je, že skutečně celosvětově významných IT firem v Česku mnoho nemáme. Je zde samozřejmě Avast a v rámci různých regionů i další společnosti typu Unicorn, ty ale většinou vznikly už dávno a na další velký úspěch se čeká.
Premiér Bohuslav Sobotka v centrálě SpaceX.
Zdejší média před pár dny nadšeně informovala o tom, že Oracle, jedna z největších softwarových firem světa, koupil tuzemskou firmu Apiary. To je rozhodně skvělý úspěch, který mimo jiné přinesl zakladatelům a investorům pěkný kapitál (mluví se o zhruba dvou miliardách korun, což jsou ale peníze, které Oracle během svého působení v Česku dávno vydělal).
Na tuto akvizici je ale nutné se podívat i ve světovém kontextu. Jen v roce 2016 Oracle koupil devět společností. Částka mezi 50 až 100 miliony dolarů, kterou zaplatil za Apiary, je mezi těmi nejnižšími, které za nákupy firem vydává. Podobný počet nákupů a částek jde i dál do historie. Podobné je to také u dalších obřích IT firem typu Cisco, Salesforce.com nebo Microsoft.
Dalším tuzemským úspěchem je koupě Cognitive Security z roku 2013 ze strany Cisca. I z něj se určitě můžeme velice těšit, protože díky němu nyní do ČVUT od Cisca proudí peníze na výzkum, z Cognitive v Praze vznikla vývojová a výzkumná pobočka a tak dále. Cena obchodu bude zřejmě nižší než v případě Oraclu a Apiary.
Cisco nicméně rovněž nakupuje menší i větší firmy jako rohlíky a odkup Cognitive je z globálního pohledu kapička v moři. Z podobného ranku (kyberbezpečnost, toky dat v síti) jako český projekt je i třeba firma Lancope. Tu Cisco získalo za 452,5 milionu dolarů v hotovosti a akciích. Cisco už koupilo vysoce přes 20 kyberbezpečnostních firem.
Nedávno jsme se rovněž radovali z prodeje původně píseckého a dnes pražského startupu TCP Cloud do rukou rozjetého Mirantisu. Česká firma jej vyšla zhruba na miliardu korun. Když se podíváme třeba na Red Hat, který podobně jako Mirantis pracuje s open source softwarem, a jeho akvizice, miliarda korun opět patří k nejnižším odkupním částkám, které za firmy vydává.
Žádná velká IT velmoc
Podobné úspěchy jsou každopádně pozitivním trendem, který doufejme bude pokračovat. V Česku i díky těmto událostem vzniká jakési podhoubí točící se kolem enterprise IT a kybernetické bezpečnosti (a nikoliv samých „fancy“ projektů s oblibou prezentovaných v médiích), které má tendence na sebe nabalovat další lidi, zkušenosti, investory.
Andrej Babiš v centrále Googlu
Stejně tak je ale nutné si přiznat, že nejsme žádnou výjimečnou IT velmocí, jak lze často slýchat. Rádi to říkají politici či zástupci firem, které u nás otevírají a rozšiřují vývojová centra. Těch se u nás skutečně objevuje poměrně hodně a být vývojářem je dnes dobrá profesní dráha.
Tato vývojová centra přináší do Česka dobré výplaty, globální rozhled, nutnost používat jazyky, možnosti růstu, získávání kontaktů, zkušeností, znalostí, možnost cestovat. Také se z podobných korporací mohou „odloupnout“ lidé s nabranými zkušenostmi a vytvořit něco vlastního.
Nejsou to ale lokální firmy, spíše servisní organizace pomáhající vytvářet kapitál, který se pak „vykešuje“ jinde. Navíc vývojová centra se dnes otevírají „všude“, v Rumunsku, Maďarsku, na Ukrajině a tak dále. Firmy hledají vývojáře všude možně. V Česku nejsme zase tak výjimeční.
Záchrana dotacemi
A teď zpět k tomu přístupu státu. Ten mluví o nutnosti růstu nových technologických firem, zatím ale vkládá nemalé investiční pobídky do obřích zahraničních firem (i když – s tím už je prý konec), které tak mohou díky dotaci zaměstnat IT odborníka, kterého by možná zrovna potřeboval právě ten začínající startup.
Setkání premiéra Bohuslava Sobotky a šéfa CzechInvestu Karla Kučery s českými firmami v Silicon Valley.
Nijak se neřeší ani další problémy, kterým technologičtí podnikatelé čelí. Zdejší byrokracie pojem startup v podstatě nezná a nastavovat například strukturu firem na možnost nabízet opce na akcie je neuvěřitelně nákladné a zdlouhavý proces, na kterém se dobře uživí zástupy právníků a konzultantů z velké čtyřky.
A co založení firmy přes internet během pěti minut? Další složky e-governmentu? Nastavit e-gov tak, aby k němu měl přístup i ten či onen startup, a ne pouze žáby (tradiční dodavatelé) sedící na prameni? Haha. Místo toho jsme svědky neschopnosti napsat zákon umožňující jednoduchou výstavbu optických sítí, kupujeme jedny z nejdražších mobilních dat v Evropě, nemůžeme jednoduše najímat IT odborníky ze zahraničí a bojujeme s často zpolitizovaným prostředím na vysokých školách, kde vytvořit spin-off znamená boj s nadřízenými.
Do toho všeho přichází neustále nové regulace internetového a elektronického prostředí, kdy se chystají zákony jen přidávající nejasnosti a náklady (blokování webů a spol.). EET zcela jistě vynáší pěkné peníze O2, jako největšímu hráči na trhu, jinak ale opět ztěžuje podmínky pro podnikání. Vedle O2 možná ale nějaké to řešení pro EET prodá i Storyous a další menší firmy – do státní podpory startupů by tedy teoretickyzařadit šlo.
V tomto udusaném prostředí skutečně není největším problémem začínajících firem získat pár korun na počáteční investici. Kapitál zde je, lidé ho chtějí investovat, ale ne vždy mají do čeho.
A argument, že ve Státech také vláda díky investicím zachránila několik dnes již IT legend, v Česku neobstojí. Náš stát umí „investovat“ maximálnědo OKD a účty ve státním rozpočtu si zachraňuje nečekaně vydařeným čerpáním evropských dotací.
Co se týče nadějných mladých startupů, jsou Bohuslav Sobotka a Andrej Babiš dobří zatím jen v jediné věci: v pózování s českými firmami v Silicon Valley.
ČLÁNKY DO MAILU