Jsou knihy, které si zamilujete a můžete je číst pořád dokola. Jsou knihy s nadčasovou informační hodnotou, ke kterým se pravidelně vracíte povzbuzováni heslem „nevím to z hlavy, ale vím, kde to najdu“. No a nakonec jsou knihy, které si přečtete jen jednou a pak už jen zabírají místo na polici. Možná si je někdy přečte ještě někdo z rodiny, možná si nějaký známý sem tam vybrané „bestsellery“ půjčí (a mnohdy už nevrátí), každopádně však představují množinu „krámů“, kterou – pokud nemá sloužit na okrasu – je možná lepší vůbec nevlastnit. A troufám si tvrdit, že tato množina knih je – v porovnání s těmi zamilovanými a užitečnými – jednoznačně největší. A pro takové knihy byly vymyšleny veřejné knihovny – půjčím, přečtu, vrátím.
Vydavatelé nechtějí prodávat elektronické knihy bez ochrany (pokud je vůbec prodávat chtějí). Čtenáři zase nechtějí kupovat elektronické knihy s ochranou, protože pochybují o tom, zda jim taková kniha za pět, deset let půjde otevřít. Já jako čtenář o tom pochybuji také, ale zároveň se také ptám: k čemu mi taková (chráněná) elektronická kniha bude poté, co si ji přečtu? S největší pravděpodobností se k ní vracet nebudu, na polici si ji nevystavím a známému ji také nepůjčím, pokud mu to nedám i se čtečkou (no dobrá, půjčím, ale má to svá omezení, viz dále). Pokud si však elektronickou knihu pouze vypůjčím, tak nemusím řešit, co budu za pár let dělat s hromádkou binárního balastu. Pokud se ke knize někdy budu chtít vrátit, tak si ji prostě půjčím znovu, známý si ji může půjčit stejným způsobem a na polici zbude místo na jiné nepotřebné cetky.
Elektronické knihy půjčovat jdou. Nedávno proběhla i českými zpravodajskými weby novinka Amazonu, že zakoupené elektronické knihy bude možné půjčovat přátelům. Málokde jsme se však již dočetli, že se Amazon zjevně inspiroval u svého konkurenta Barnes and Noble s jeho čtečkou Nook, který půjčování známým nabízí od podzimu 2009. Omezení na výpůjčky jsou prakticky totožná a zcela zásadní (viz například [1] a [2]):
- s půjčováním musí souhlasit vydavatel knihy
- knihu lze půjčit na čtrnáct dní
- aktuálně vypůjčenou knihu si její majitel nemůže číst
- knihu lze půjčit pouze jednou
- knihy nelze půjčovat přímo z přístroje, dělá se to na webu prodejce
- půjčující musí být zákazníkem stejného prodejce jako půjčovatel (já mám Kindle ⇒ ty musíš mít též)
- služba může být regionálně omezená (rozuměj „nejsem z USA, nic si nepůjčím“)
Navzdory omezením vznikají elektronická tržiště pro zprostředkování nabídky titulů k vypůjčení, jako například www.ebookexchange.com. Nepochybně logický krok k nastoleným pravidlům, avšak vzhledem k omezení na maximálně jedno vypůjčení na tom čtenář rozhodně nevydělá, zprostředkovatel možná prodělá a osobně to vidím spíše jako slepou uličku.
Jiří Hlavenka měl nedávno sen, který publikoval na Lupě [3] – o tom, jak si bude vybírat ze široké nabídky elektronických knih a kupovat je neobtěžkané DRM. Já mám také sen – rovněž si budu vybírat ze široké nabídky elektronických knih a budu si je za pár drobných půjčovat k přečtení, přičemž s DRM se smířím. Jen si to představte z pohledu uživatele knihovny – nemusím nikam chodit, abych si knihu vypůjčil, a – což je ještě lepší – nemusím nikam chodit, abych knihu vrátil. A nehrozí mi pokuty za pozdní vrácení. Pokud bude prodejce v roli soukromého knihovníka chlapák, nabídne možnost prodlužování výpůjček, roční předplatné či multibalíčky, slevy pro věrné čtenáře, evidenci čtenářského deníku atd. No a pokud by se mi nějaká kniha zalíbila natolik, že bych ji chtěl mít nastálo, tak si ji koupím v papírové podobě a vystavím na čestném policovém místě.
Ale zpět do reality. Chráněnou knihu pro – u nás v poslední době tolik oblíbený – Kindle umí vyrobit pouze Amazon, a dokud ten se nerozhodne k roli knihovníka, mohou si uživatelé Kindle lehnout na záda, kopat nohama a skřípat zuby. Jiné čtečky s elektronickým inkoustem dnes podporují formát ePub s DRM – a zde je to zase v režii společnosti Adobe. Pro vytvoření elektronické knihy ePub s DRM je nutné zakoupit Adobe Content Server za nějakých 5000 $, platit dalších 1500 $ ročně jako udržovací poplatek a ještě za každé individuální licencování knihy pro čtenáře zaplatit drobný licenční poplatek.
Za povšimnutí nicméně stojí, že se rozlišují dvě výše licenčních poplatků – 22 centů za trvalou licenci a 8 centů za dočasnou [4]. Trvalá (teoreticky) nikdy nevyprší a měla by sloužit k zakoupení knihy, u dočasné lze nastavit exspiraci na 0–60 dnů a odpovídá tak vypůjčení knihy na (maximálně) dva měsíce. Nevím, zda je v tom ještě jiná překážka, přesto by toto mohl být apel na českého prodejce ereading.cz, který zjevně na tuto hru s Adobe přistoupil – začněte knihy nejenom prodávat, ale též půjčovat. Konec konců, stejný vzkaz mám i pro konkurenční rajknih.cz – vylepšete si svou Wooky tak, ať umí spravovat půjčované tituly. A zkuste hacknout Kindle, aby do něj šla Wooky nainstalovat…
[1] http://blogs.techworld.com/war-on-error/2010/10/kindle-ebook-lending-is-a-poor-deal-for-readers/
[2] http://www.engadget.com/2009/10/23/barnes-and-noble-nook-lend-me-feature-is-severely-limited-assumes/
[3] http://www.lupa.cz/clanky/mam-sen-e-knihy-levne-univerzalne-a-bez-ochran/
