Poslanci sněmovního mediálního výboru minulý týden navštívili Helsinky, kde se seznamovali s fungováním finské veřejnoprávní společnosti Yle. Rozdílná hodnocení cesty zveřejnili Martin Kolovratník (ANO) a František Talíř (KDU-ČSL).
Kolovratník označil finskou daň za „mnohem více spravedlivou“ než české poplatky. Ocenil, že lidé s nízkými příjmy neplatí nic a ostatní přispívají podle svých možností. „Zároveň to jde, to financování, mimo státní rozpočet. To si myslím, že je taky velmi důležité,“ uvedl na sociálních sítích. Za inspirativní považuje také snahu Yle vysvětlovat veřejnosti své výdaje a hospodaření.
Talíř připomněl, že Finové v roce 2013 opustili televizní poplatky, protože dosavadní výběr přestával stačit. V Česku podle něj poplatkový systém funguje a příjmy obou médií veřejné služby odpovídají plánu. „Nedává smysl měnit to, co je zavedené, to, co funguje,“ prohlásil. Oba poslanci se shodují přinejmenším v tom, že financování má být oddělené od každoročního rozhodování vlády.
Finská inspirace však naráží na stanovisko koaliční SPD. Její předseda Tomio Okamura už 30. října odmítl nahrazení televizních a rozhlasových poplatků novou speciální daní. Stejný postoj pak zopakoval o několik dnů později. SPD současně trvá na zrušení poplatků.
Daň podle příjmů, nikoliv podle přijímače
Finsko zavedlo účelovou daň na veřejnoprávní vysílání, označovanou jako Yle-vero, v lednu 2013. Vybírá ji finanční správa spolu s daní z příjmů. Povinnost nezávisí na vlastnictví televizoru, rozhlasového přijímače ani na využívání služeb Yle.
Podle finské daňové správy v roce 2026 platí obyvatelé pevninského Finska starší 18 let daň ve výši 2,5 procenta z části ročních zdanitelných příjmů nad 15 150 eur. Kdo této hranice nedosáhne, neplatí nic.
Maximální roční daň činí 160 eur, tedy zhruba 3900 korun, a dosahuje se jí při příjmech od 21 550 eur. Při výpočtu zdanitelných příjmů se berou v úvahu mzdy, důchody i příjmy z pronájmu nebo investic. Na Ålandských ostrovech se vybírá samostatný mediální příspěvek.
Daň odvádějí také firmy, jejichž roční daňový základ dosahuje alespoň 50 tisíc eur. Sazba činí 140 eur a dalších 0,35 procenta z části základu nad tuto hranici, nejvýše však 3000 eur ročně.
Finskou mediální daň vybírá stát stejně jako ostatní daně. Peníze nejprve putují do státního rozpočtu, z něhož se podle zvláštního zákona převádí příspěvek do televizního a rozhlasového fondu. Z něj se hradí provoz Yle. Zákon také stanoví, že se příspěvek za běžných okolností každý rok zvyšuje podle růstu cen a mezd. Vláda proto nemůže při sestavování rozpočtu sama libovolně rozhodovat, kolik Yle dostane.
Parlament ovšem může tato pravidla změnit. Finské parlamentní strany se v roce 2024 dohodly, že v letech 2025 až 2027 příspěvek zvyšovat nebudou. Yle tak dostává stejnou částku jako v roce 2024, přestože ceny a mzdy rostou. Pokud by se příspěvek dál zvyšoval podle původních pravidel, v roce 2027 by podle finské vlády získala přibližně o 47 milionů eur více.
Další prostředky Yle ubírá zvýšení daně z přidané hodnoty. Podléhá jí totiž také příspěvek, který dostává na veřejnou službu. Od ledna 2026 se příslušná sazba zvýšila z 10 na 13,5 procenta. Z přidělených peněz tak musí odvést státu více než dříve. Spolu se zmrazením příspěvku jí proto zbývá méně prostředků na výrobu pořadů a další provoz.
Shoda napříč stranami vznikala obtížně
Na kompromisu z roku 2024 se podílely vládní i opoziční strany. Největší vládní Národní koalice je středopravicová konzervativně-liberální strana premiéra Petteriho Orpa. Jejím koaličním partnerem jsou Praví Finové, národně konzervativní a pravicově populistická strana, která dlouhodobě požaduje rozsáhlejší škrty v Yle.
K dohodě se po vyjednávání připojili také opoziční Zelení, liberálně orientovaná ekologická strana, a Levicová aliance, která prosazuje levicovou hospodářskou a sociální politiku. Podmínkou pro ně byly mimo jiné záruky ohledně dětského obsahu a ochrana zaměstnanců. Stranou jinak široké parlamentní dohody zůstalo jen malé ekonomicky liberální hnutí Liike Nyt.
Finská debata pokračuje i letos. Pravicově populističtí Praví Finové 22. října 2026 představili plán na snížení financování Yle o 200 milionů eur a zrušení automatické valorizace příspěvku. Zatím je to však jen stranický návrh pro další volební období.
O čtyři dny později zveřejnilo finské ministerstvo financí analýzu možných úspor. Doporučuje zvážit postupné snížení financování Yle o 10 až 20 procent mezi lety 2028 a 2035. Proti úrovni plánované na rok 2027 by to představovalo pokles o 60 až 120 milionů eur. Ministerstvo argumentuje tím, že část zábavy a sportu by mohly nabídnout komerční subjekty. Zároveň výslovně uznává význam Yle pro nezávislé zpravodajství.
O případných změnách budou rozhodovat politici po parlamentních volbách v dubnu 2027.
Yle už propouštěla, důvěru publika ale udržela
V roce 2025 Yle hospodařila s prostředky v celkové výši 548,2 milionu eur, tedy přibližně 13,4 miliardy korun. Veřejné financování tvořilo 98,4 procenta této částky. Náklady činily 528,9 milionu eur a hospodaření skončilo kladným výsledkem 19,3 milionu eur. Společnost podle vedení vytváří rezervu na další roky úspor.
Úspory už zasáhly zaměstnance i program Yle. Celkový objem práce ve společnosti v roce 2025 odpovídal 3063 plným pracovním úvazkům za celý rok. Proti předchozímu roku to bylo o 280 úvazků méně (není to přímo počet propuštěných lidí). Jak jsme psali na Lupě, Yle měnila regionální vysílání, rušila některé pořady a skončila také s tradičními televizními hlasateli.
Přesto společnost podle výzkumu Reuters Institute Digital News Report 2025 považovalo za důvěryhodný zdroj zpravodajství 83 procent Finů. Průzkum objednaný Yle ukázal, že její obsah a služby v roce 2025 každý týden využívalo 91 procent obyvatel starších 15 let.
O finském modelu letos v červnu mluvila na pražské konferenci Digimedia generální ředitelka Yle Marit af Björkesten. Účastníkům vysvětlovala, že podstatné není jen vybírání zvláštní daně, ale především ochrana vysílatele před přímým vlivem vlády. „Je opravdu důležité, že to není napojené na vládu. Vláda může být pro veřejnoprávní média, nebo proti nim, ale v žádném případě by do toho neměla zasahovat,“ zdůraznila.
Finská daň rozděluje náklady na média veřejné služby podle příjmů obyvatel. Zákonný způsob financování zároveň omezuje možnost vlády měnit příspěvek pro Yle každý rok při sestavování rozpočtu. Tato pravidla však nejsou neměnná, finský parlament je může upravit prostou většinou odevzdaných hlasů. Přestože změny týkající se Yle v zájmu udržení politické kultury tradičně připravují zástupci všech parlamentních stran, jejich široká shoda není pro přijetí zákona podmínkou.