Hlavní navigace

Co je „velmi krátký úryvek“? Novela autorského zákona s novými právy pro vydavatele je ve sněmovně

29. 6. 2021
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Česká implementace evropské směrnice dává vydavatelům možnost vyžadovat po vyhledávačích či sociálních sítích poplatky za využívání jejich obsahu.

Začátek léta může být v Poslanecké sněmovně ještě dost horký. Vláda zákonodárcům poslala návrh novely autorského zákona (tisk 1246), která zahrnuje několik velkých změn. Patří k nim nová práva vydavatelů médií, která jim mají umožnit požadovat od velkých digitálních firem platby za používání jejich obsahu online nebo zpřísnění pravidel pro provozovatele úložišť, na kterých se vyskytují pirátské kopie obsahu. Kolem změn se dají očekávat velké lobbistické boje. Novelu by poslanci mohli projednat ještě na své červencové schůzi.

 

PARTNER SERIÁLU

Digitalizace, umělá inteligence, ochrana osobních dat. Témata, která se objevují v médiích stále častěji, jelikož se týkají každého z nás. Ať už jde o cílenou reklamu narušující demokracii, rozpoznávání tváří na veřejnosti nebo odstraňování obsahu pod rouškou ochrany proti terorismu.

Za svobodný Internet a moderní technologie, které respektují občanská práva, bojuje místopředseda Evropského parlamentu za Pirátskou stranu Marcel Kolaja. Ten je stínovým zpravodajem pro Akt o digitálních trzích a Akt o digitálních službách, v rámci kterých aktivně prosazuje svobodné, otevřené a bezpečné technologie.

Vydavatelům přináší novela implementaci kontroverzní směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu (2019/790), o které jsme v době jejího projednávání na Lupě hodně psali (zejména o jejích článku 11 a článku 13, ve finále přečíslovaných na 15 a 17). Směrnice dává vydavatelům právo rozhodovat o tom, jak jejich obsah mohou využívat provozovatelé online služeb.

Nová práva se podle novely mají týkat jen vydavatelů tzv. tiskových publikací. Ty návrh definuje jako:

sborník tvořený převážně literárními díly novinářské povahy, který může rovněž obsahovat jiná díla a jiné předměty ochrany a který

a) představuje jednotlivou položku v rámci periodicky zveřejňované nebo pravidelně aktualizované publikace pod týmž názvem, jako jsou noviny nebo časopis,

b) obsahuje informace z oblasti zpravodajství nebo jiných oblastí a

c) byl zveřejněn vydavatelem, na jeho redakční odpovědnost a pod jeho kontrolou.

Za tiskovou publikaci se podle novely výslovně nepovažuje taková „tisková publikace, která byla zveřejněna pro vědecké nebo akademické účely“.

V § 87b dále návrh říká, že vydavatel tiskové publikace sídlící v některé ze zemí EU nebo Evropského hospodářského prostoru má k jejich užívání v online prostoru výlučné majetkové právo a provozovatelé online služeb je nesmí bez jeho svolení používat (kromě výjimek určených zákonem). Z tohoto práva má podle § 87b odstavce 8 existovat výjimka:

Právo užít tiskovou publikaci podle odstavců 3 a 4 se nevztahuje na užití jednotlivých slov nebo velmi krátkých úryvků z tiskové publikace a na vložení hypertextových odkazů.

Definice „velmi krátkého úryvku“ byla sporným momentem už při schvalování evropské směrnice. Důvodová zpráva české novely se s ní vypořádává takto:

Pojem ‚velmi krátkého úryvku‘, resp. ‚užití velmi krátkého úryvku‘, nutno posuzovat případ od případu a v duchu cíle sledovaného směrnicí. Odstavec 8 nemá být chápán tak, aby tím byla ovlivněna účinnost práv stanovených směrnicí (srov. bod 58 odůvodnění směrnice) v případech, kdy užití i jen velmi krátkých úryvků má ekonomický význam.

To je ovšem vysvětlení, které výjimku „velmi krátkého úryvku“ v praxi v podstatě likviduje. Dovodit, že má jeho použití „ekonomický význam“, se dá při troše snahy u jeho použití na webu v podstatě v jakémkoli případě. Vzhledem k tomu, že směrnice i zákon míří zejména na používání úryvků obsahu (snippetů, tedy zmenšeniny fotky, titulku a několika vět z textu) ve výsledcích vyhledávání nebo při sdílení článků na sociálních sítích, může být argumentace „ekonomickým významem“ ještě snazší. Ostatně, v bodě 58 svého odůvodnění v podstatě k nepoužívání výjimky vyzývá sama směrnice:

Vzhledem k tomu, že poskytovatelé služeb informační společnosti agregují a používají tiskové publikace v obrovském rozsahu, je důležité, aby vyloučení velmi krátkých úryvků bylo vykládáno tak, aby neovlivňovalo účinnost práv stanovených v této směrnici.

Česká novela navrhuje, aby pro sjednávání licenčních smluv pro určitý typ používání obsahu vydavatelů – a to výhradně v případě vyhledávačů nebo sociálních sítí – fungovala tzv. rozšířená kolektivní správa. To by znamenalo, že by kolektivní správce ze zákona zastupoval všechny vydavatele, ať už by se k zastupování přihlásili, nebo ne. 

Vydavatel, který by s kolektivním zastupováním nesouhlasil, by měl podle novely mít možnost provést tzv. opt-out – tedy sám aktivně požádat o to, aby jej kolektivní správce nezastupoval. Pro jiné způsoby užívání novela „povinnou“ kolektivní správu nenavrhuje, nevylučuje ale její dobrovolnou formu.

Zavedení „povinné“ kolektivní správy v Česku prosazuje zejména profesní organizace Unie vydavatelů (firma Internet Info, která vydává Lupu, je jejím členem – pozn. redakce), která její potřebu zdůvodňuje tím, že kolektivní postup bude mít proti digitálním obrům větší vyjednávací sílu. Jde ale také o jediný nevypořádaný bod v rámci připomínkového řízení k novele, ve kterém Svaz průmyslu a dopravy „povinnou“ kolektivní správu označoval za zbytečnou a neodůvodněnou:

„V České republice jsou v oblasti oprávnění k výkonu práva rozmnožování a zpřístupňování tiskové publikace veřejnosti poskytovatelem služeb informační společnosti pro účely zpřístupnění výsledků vyhledávání prostřednictvím internetového vyhledávače reálně pouze dva uživatelé předmětu ochrany – český Seznam.cz a zahraniční Google. Počet dva (2) nepředstavuje jakkoliv problematický počet uživatelů předmětů ochrany, který by komplikoval individuální sjednávání licenčních smluv či takový proces tvořil obtížným nebo nepraktickým,“ argumentoval mimo jiné.

Aby novela posílila možnosti vydavatelů při vyjednávání s provozovateli online služeb, chce zavést ještě jednu novinku: online služby mají mít povinnost zachovávat při vyjednávání licenčních podmínek s vydavateli „spravedlivý, rovný a nediskriminační přístup“. S tím souvisí i nově navrhovaný přestupek. Pokud by provozovatel online služby takto nepostupoval, má mu hrozit pokuta až půl milionu Kč.  

Práva vydavatelů k používání jejich obsahu online mají trvat dva roky od vydání. Podle důvodové zprávy se tato lhůta má začít počítat „… od 1. ledna roku následujícího po dni zveřejnění tiskové publikace. Autorský zákon výslovně stanoví, že nově zaváděná ochrana práv se vztahuje pouze na tiskové publikace poprvé zveřejněné 6. června 2019 a později“.

Další novinkou v novele autorského zákona je navrhované zpřísnění pravidel pro provozovatele úložišť, která uživatelům zprostředkovávají pirátský obsah. Podrobněji si návrh popíšeme v příštím článku.

Autor článku

Šéfredaktor Lupa.cz a externí spolupracovník Českého rozhlasu Plus. Dříve editor IHNED.cz, předtím Aktuálně.cz a Českého rozhlasu. Najdete mě na Twitteru nebo na LinkedIn